„Lidé mi to rozmlouvali, uvědomila jsem si, že je to můj život, nikoliv jejich. A mám moc a sílu si jej řídit dle sebe,“ usmívá se čtyřiadvacetiletá stále usměvavá slečna, která dříve pracovala na recepci.

Jak jste žila předtím, než jste se dostala ke zdravé výživě?
Vyhledávala jsem neustále společenské akce s kamarády, každý víkend jsem měla režim z akce do práce. V té době jsem si nepřipouštěla, že bych dělala něco špatně, říkala jsem si, že jsem mladá a je správné jít se bavit. Neměla jsem svůj koníček, kterému bych se věnovala. Proto se hospody a akce s kamarády staly mým druhým domovem. V práci jsem si odpočinula a večer jsem vyrážela vstříc nočnímu životu. Netrvalo to dlouho a můj organismus mi dával najevo, že je něco špatně. Cítila jsem se čím dál více unavená. Jednou jsem se probudila a viděla jsem v zrcadle ženu bez jiskry života.

Důlky pod očima a žaludek na mě křičel, že má hlad. V hlavě se mi objevil nějaký druhý hlas, který ke mně promlouval: Kateřino, prober se, máš celý život před sebou, jsi mladá slečna a máš na víc než se toulat po hospodách. V té chvíli jsem si tuhle myšlenku dokázala připustit k tělu a začala jsem vážně přemýšlet o svém životě a mém dalším směřování. (úsměv).

Jak jste se k výživovému poradenství dostala?
Byl to zcela obyčejný den. Probudila jsem se do krásné pozitivní nálady. Večer mně opět čekal večírek, přesněji maturitní ples mého bratra. Byla jsem natěšená, jak si večer užiju se svojí rodinou a přáteli.

Začátek probíhal v pohodovém a klidném duchu. Před půlnocí přišel zlom. Chytly mě veliké bolesti břicha, vystřelovaly mi do všech částí břicha. Cítila jsem každou svoji buňku v těle, jako by mi chtěly říct: máš to, co jsi chtěla. I pouhý nádech a výdech bolel, těžko jsem zadržovala slzy. Žaludek mi ukázal svoji moc a sílu, kterou jsem do té doby neznala. (úsměv) Už jsem dál nedokázala přehlížet svou špatnou životosprávu, neuměla jsem si představit, že bych takovou bolest měla pocítit znovu. Chtěla jsem se cítit ve svém těle dobře. Touha po těle, které bude zdravé a plně funkční, byla den ode dne větší. Začala jsem pomalu přicházet na kouzlo zdravého životního stylu, nevhodné potraviny jsem pomalu vyřazovala ze svého stravovacího režimu a nahrazovat je vhodnými. Vědět o výživě něco mnohem víc mně přivedlo k myšlence výživového poradenství. (úsměv)

Co pro vás zdravá strava znamená?
Potěšení, lásku, barevnost, pestrost a vzrušení. Když vidíte barevné pestré jídlo připravené s láskou, tak ho jíte doslova už očima. (úsměv) Vnímám každé jídlo i z pohledu žaludku, co se v něm odehrává, jak se cítím a jakou chuť mají dané potraviny. Zároveň ráda objevuji a zkouším nové. Je to nekonečný proces. Dozvím se vždy něco nového a užitečného. Strava ovlivňuje náš život a především zdraví mnohem více, než si dokážeme představit.

Nejdokonalejším stravovacím systémem je hlas vašeho těla, protože to vám řekne mnohem víc než kdejaký odborník. Výživový poradce vám může ukázat cestu, nabídnout svůj úhel pohledu a sestavit jídelníček. Ale vy si z toho máte vzít jen to nejlepší, poučit se z rad a stanovit si svůj vlastní směr. (úsměv) Za vaše rozhodnutí není nikdo jiný zodpovědný než vy sami, protože následky si nese člověk sám. Zdravá strava je taková, která vede ke zlepšení nebo udržení zdraví člověka. (úsměv)

Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo?
Mezi má oblíbená jídla se řadí kuřecí maso na všechny způsoby. Snažím se pořád vymýšlet nové možnosti, jak si zpestřit jídlo s kuřecím masem. Nejrychlejší varianta je kuřecí maso se zeleninou. Jídlo je barevné na všechny strany. (smích)

Je jasné, že vy byste měla jít příkladem. Ale zhřešila jste někdy po změně stravovacích návyků?
Ano, zhřešila. Nevyhledávám to, ale jsou výjimečné situace, kdy navštívím rodiče a u nich najdu jen samé nevhodné potraviny. Rodičům zdravá strava bohužel nic neříká.(smích) Vyhýbám se tomu, ale určitě znáte své babičky a maminky, které napečou a horko těžko je odbydete větou: „Mami, promiň, ale nedám si. (smích) Maminka se pak na mě dívá, jako bych byla z jiné planety a říká, že přece není špatné sem tam odbočit. (směje se) Ovšem je fakt, že jakmile odbočím, byť trošku, ze svého stravovacího režimu, cítím to. Můj žaludek je těžký, jako by nechtěl přijmout už žádné nezdravé jídlo. (smích) Proto poslouchám své vlastní tělo a snažím se ostatním vysvětlit, že můj žaludek nepřijímá nevhodnou stravu. (smích)

Spousta lidí frčí na „dietách“.
Nejsem zastáncem jakýchkoliv extrémů. Pro mě je už slovo dieta cizí slovo. V mládí jsem si prošla v mých patnácti letech dietou, která trvala půl roku a zhubla jsem 15 kilogramů, ale tehdy jsem ještě nevěděla nic o stravě.

Jen jsem si na internetu vyhledala dietu a začala jsem sportovat. Zlom přišel, když jsem najela na svůj starý stravovací režim a váha šla opět nahoru a ještě mnohem více. Řekla jsem si, že nechci mít štíhlé tělo jen na rok nebo dva, ale už na celý život. Proto při druhém boji s váhou jsem se vykašlala na všechny diety a zaměřila jsem se na stravu. Začala jsem si o ní zjišťovat všechny informace sama. Přijde mi, že internet je přehlcený rozdílnými informacemi.

Zkrátka jsem si vyšlapala svoji vlastní cestičku než se řídit radami na internetu. Kdo se v nich má vyznat? Když na jednom serveru vám napíšou, že ovoce můžete dopoledne i odpoledne a na druhém, že odpoledne už je zakázané. Můj selský rozum vyhrál, dnes jsem za to vděčná. (smích)

A jak je to tedy podle vašich zkušeností s ovocem?
Nezáleží na tom, jestli je devět ráno nebo čtyři hodiny odpoledne. Ovoce obsahuje zdravé cukry a dávám si jej bez výčitek kdykoliv během dne s čistým svědomím a vědomím. Ovšem večer už jej moc nevyhledávám, to volím zeleninu.

Co doporučujete lidem, kteří se chystají na redukci váhy a snahu zhubnout?
Poslouchat své vlastní tělo. Vnímat své myšlenky a hlavně mít se rádi takoví, jací jsou. I přesto, že mají nějaká kila nahoře. Když je převládne nenávist k vlastnímu tělu, kila jdou potom mnohem hůře dolů. Někdy dokonce vůbec, protože v jejich životě převládá negativní přístup. Psychika je krásně složitá věda, je potřeba ji brát na vědomí.

Doporučujete lidem doplňky stravy?
Ano, ale větší důraz kladu na správnou skladbu jídla. Doplňky stravy jsou už něco navíc. Zjistila jsem, že 90 procent lidí nemá zájem o doplňky stravy.

K čemu vlastně jsou a slouží?
Když člověk nemá přes den čas na jídlo nebo sám ví, že do svého těla nedokáže přijmout potřebné množství minerálů a vitaminů, je nejlepší varianta se ohlédnout po doplňcích stravy. Existují i náhrady jídla v podobě prášku místo třeba oběda. Prášek zalijete jen horkou vodou a máte do pěti minut hotovo. Ale podle mne nemáte zde záruku plnohodnotného jídla, které nabídne potřebné živiny pro tělo. Dále náš trh nabízí zázračné pilulky a čaje na hubnutí. Myslím si, že lidé mnohdy takové reklamě podlehnou a čekají zázraky v podobě zhubnutí. Už si neuvědomují, že tímto si tělo ještě více ničí a zpomalují si svůj vlastní metabolismus.