Jak se žije taxikáři

Nacestách jsem byl i týden v kuse

Než nasedl do taxíku, jezdil zhruba stejnou dobu, tedy osm let, s dodávkou a návěsem do zahraničí. „Celý týden jsem byl pryč, obvykle jsem v neděli vyjel a v pátek se vracel zpátky,“vzpomínal. Tehdy se podíval do řady evropských zemí. „Viděl jsem Holandsko, Německo, Belgii nebo Rakousko,“ vypočítával namátkou. Ani nyní ale nejezdí jen ve Zlíně a okolí. „Kam si zákazník řekne, tam ho odvezu. Tedy pokud je to aspoň trochu rozumný požadavek. Často se dostanu do Brna, do Prahy, do Budapešti či Vídně,“ podotkl. Přitom cesta do rakouské metropole je podle něj daleko příjemnější než jízda do Prahy. „Vždyť to znáte, na D1 nemine den, aniž by se tam něco nestalo,“ prohodil s despektem.

Díky bohatým zkušenostem může porovnávat situaci na českých a zahraničních silnicích. „Provoz tam není tak odlišný od toho u nás. Co se ale hodně liší, je přístup řidičů,“ míní profesionál.

Všude se dá narazit na blbce

Jak sám řekl, všude se dá narazit na blbce, ovšem s automobilisty v naší zemi má horší zkušenosti než s těmi za hranicemi. „Stačí přejet hranice směrem k nám a už vidíte tu katastrofu, třeba právě na D1,“ dodal. „Řidiči na západ od nás se prostě chovají slušněji a k sobě navzájem jsou daleko ohleduplnější,“ vysvětloval Šustek.

Přestože stále jezdí i do okolních států, dřívější několikadenní cesty s nákladem jsou teď minulostí. „Přišla rodina a syna jsem kvůli tehdejšímu zaměstnání skoro neviděl. Taky proto jsem se rozhodl změnit místo,“ naznačil. Práci ve Zlíně sháněl těžko, ale nakonec našel povolání, které ho stále baví. „Protože opravdurád řídím, tak asi není divu, že jsem se stal taxikářem,“ řekl s úsměvem.

Velké plus pro něj představuje pohyblivá pracovní doba. „Není to jako v továrně, kde si člověk musí v šest ráno narazit příchod a ve dvě odchod. Jsem pánemsvého času,“ libuje si. Oblíbenou a vlastně životní značkou se mu stala italská Lancia. „Můj současný i předchozí vůz je od ní, zůstávám jí věrný už roky. Mně prostě vyhovuje, najel jsem s tou poslední lancií spousty kilometrů,“ dodal.

„Kdybych si měl vybrat jiné auto, tak bych možná uvažoval o Škodě Octavia, o kombíku. Ne proto, že bych byl patriot, je to dobrý stroj. Vždy ale záleží na osobních zkušenostech a požadavcích,“ zdůraznil. Vzhledem k těm dlouhým rokům, kdy byl a je několik hodin denně v provozu na všech možných silnicích v různých krajích, mu určitě přálo štěstí. Tvrdí totiž, že se ještě nedostal do nějaké nepříjemné situace. „Snad jen jednou. Tak před dvanácti letymě vykradli v Praze přímo u pumpy,“ pátral v paměti.

Olásku k autům mě nic nepřipraví


Ze vzpomínek se mu vrací také dějiště jedné zvlášť ošklivé nehody, kolem které kdysi projížděl. „Mířil jsem do Frýdku a tady za Sirákovem jsem se dostal do kolony, co právě míjela rozšmelcované auto. Stála tam policie, ale řidič ještě nebyl zakrytý. Nebyl to pěkný pohled,“ zvážněl, ačkoli vzápětí dodal, že to jeho lásku k řízení aut nezmenšilo.

Samozřejmě si dobře pamatuje známé případy taxikářů, které někdo zranil, nebo i zabil. „Jezdím hodně navečer a v noci, a to má člověk stále nějaké obavy. Ovšemjá se přece jen pohybuji hlavně po Zlínsku a tady to určitě není tak horké,“ pousmál se. Ani manželka se o něj nestrachuje. „Nejhorší to pro ni asi bylo, když jsem býval pryč na celý týden. Teď se vracím domů každý den. Taky už si nejspíš zvykla a nebojí se, i když jezdím v noci,“ doplnil.
Během své nynější práce se denně potkává s různými skupinami lidí. „Za ta léta jsem si zvykl a vycházím s většinou z nich bez problémů. V noci bývá sice řada zákazníků ovlivněna alkoholem a samozřejmě se stane, že se s někým neshodnete. To jsou však jen výjimky,“ odvětil Šustek se stále nepohasínajícím optimismem.

Připouští, že naopak vztah veřejnosti k řidičům taxíků není často nejkladnější. „Za to ovšem mohou pražští kolegové s tím, jaké tam nasazují ceny. Nástup za devadesát korun a kilometr taky za devadesát, to je silné kafe,“ podivil se. Podle něj se cenový strop ve Zlíně pohybuje mezi pětadvaceti a třiceti korunami za kilometr.

Předsudky o nepoctivosti taxikářů považuje Šustek za stejně mylné, jako například pomluvy o nešikovnosti žen řidiček. „Jedná se jen o fámy, ony jsou stejně dobré nebo špatné jako chlapi. Když jezdí každý den, tak nasbírají zkušenosti. Znám spoustu dam, co řídí lépe než muži,“ zdůraznil.
I za volantem taxíku může zákazník najít ženu. „Pravda je, že ve Zlíně, co vím, jde výhradně o mužskou profesi. Jsou tu ale i ženy, které pracují v našem oboru, třeba v Luhačovicích,“ podotkl.

Se smíchem dodal, že manželku však řídit nenechává. „Říkám jí, ať jede autem, ale že v tom případě pojedu já autobusem. Samozřejmě ji jen trochu popichuji. Řidičák ona má, už hodně dlouho ovšem nejezdila, tak bych měl o ni strach,“ vysvětloval.

Radim Šustek

- jemu 42 let
- osm let pracuje ve Zlíně jako taxikář
- dohromady už šestnáct roků se věnuje povolání profesionálního řidiče a projel velkou část Evropy

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY ZE ZLÍNSKÉHO KRAJE:

Moje Zlínsko Sport Kultura Podnikání Černá kronika