Po ukončení docházky začal studovat na zemědělské škole. Po roce dělal zkoušky na vyšší zemědělskou školu, ale kvůli špatné známce z politické nauky nebyl přijat. „Otec mě dal vyučit automechanikem. Nejdříve jsem se učil u bratrance a pak v traktorce v Ludslavicích,“ vzpomíná bývalý zemědělec.
Po vojně, kterou prošel jako řidič tanku v Táboře, se vrátil zpět do strojní a traktorové stanice (STS). „Dostal jsem nabídku od ředitele, abych si udělal rychlokurz, po jehož absolvování jsem mohl pracovat jako vedoucí střediska STS v Dobroticích,“ uvedl Prášil.
Mechanizace, se kterou tam pracoval, byla podle něj ve srovnání s tou dnešní naprosto primitivní. I když prošel později v životě ještě jinými posty v zemědělství, vždy zůstal věrný traktorům, kombajnům a dalším zemědělským strojům.
I ve svých pětasedmdesáti letech stále sleduje jejich vývoj a obdivuje jejich kvalitu. „Když vidím dnešní traktory, těžko bych si troufl do jejich opravy zasahovat. Dřív jsem ho dokázal rozložit do posledního šroubku a zase složit. Kdybych chtěl opravit dnes ty německé nebo švédské stroje, musel bych nejdřív projít nějakou stáží,“ dodal s úsměvem senior, který se dnes věnuje už jen práci na zahradě.
