Ráno ještě paní Marie napekla koláče, za pár hodin už musela utíkat

Příběh rodiny Hánových z Tlumačova, kterou těžce postihla povodeň. Dokázala se však vrátit do normálního života

Od roku 1992 postupně renovovali a přistavovali starší domek v ulici Metlov, kam se přestěhovali z Otrokovic. „Koupili jsme jej proto, že jsme měli šest dětí vlastních a v pěstounské péči. Potřebovali jsme více prostoru,“ popsala šestapadesátiletá Marie Hánová s tím, že dříve bydleli v panelovém bytě. Právě v Tlumačově se začali starat o sedmé dítě, v době záplav jich však s manželi Marií a Jiřím Hánovými žilo pět.

Podle informací původních obyvatel na svažitém pozemku voda nikdy nebyla. Ovšem v roce 1997 měli už několik dní před povodní zatopenou zahradu a zemědělské pozemky patřící k domu. „Žili jsme v domnění, že voda nepůjde výš a prostě opadne. Když už se ale začala voda valit v osudný den po ulici, plnili jsme pytle s pískem a doufali, že nás ochrání,“ zmínila Hánová.

Záplavová vlna 9. července nakonec zatopila až po půdu zděnou hospodářskou budovu, suterén a sto třicet centimetrů v přízemí domu. „Měli jsme tehdy také padesát králíků, tři prasata a tři kozy, které jsme odvedli k rodině Staškových a Minaříkových. My jsme přes čtrnáct dní bydleli i s dětmi u paní Olgy Odložilové,“ vzpomínala. Rodina Hánových musela tři potomky svěřit na tu dobu do zlínské Naděje.

„Ještě ráno v den zatopení jsem otrhala rybíz a napekla koláče, takže jsme k Odložilům nepřišli s prázdnou,“ usmála se Hánová. Vzpomněla také, i když už bez úsměvu, na povodňové turisty, kteří po záplavách přijížděli pozorovat neštěstí zatopených lidí.

„Fotili se s naší kozou a říkali jí ovečka. Jinak nahlíželi do oken a všechno okukovali,“ rozladilo i po letech Hánovou.

Ještě při přestavování a kopání sklepa před záplavou rodina zjistila, že dům stojí na písku. Proto se také při povodni i po ní báli, zda vůbec vydrží třítýdenní stání ve vodě. „Jen jsme čekali, jestli se nezřítí. Propadla se nám podlaha a měli jsme i trhlinu ve zdi. Naštěstí vydržel,“ popisovala tehdejší situaci s tím, že domů se natrvalo vrátili za půl roku tři dny před Vánocemi. Do plně obyvatelného stavu se ale domek dostal až po dalším roce.

„V době oprav jsme vařili dole v hospodářském stavení a tady jen opravovali a v noci spávali. Při renovaci domu nám naštěstí pomohlo mnoho ochotných lidí, hlavně parta z Černošic u Prahy,“ podotkla Hánová s tím, že právě vlna solidarity přiměla rodinu k osvojení dalšího dítěte. „Dostalo se nám od lidí takové pomoci, že jsme se rozhodli ji nějak vrátit. Takže jsme přijali dalšího chlapce,“ uzavřela Hánová.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:

- povodně na Zlínsku