„Moje rytiny mohou zdobit jakýkoliv předmět, i když dosud jsem se nejvíc věnovala zdobení zbraní. Zdobím předměty denní potřeby, jako například nože, zapalovače, nádoby, příbory, likérky, dárkové a reklamní předměty, různé nápisy všude, kde je kovová část. Mojí vášní jsou kryty motorů pro motorky. Je tam dost místa a tematicky je to naprosto odlišné od loveckých zbraní. Může tam být vlastně cokoliv! A to mě láká a baví, ta rozmanitost, ty možnosti,“ přiblížila Iris Fojtíková svou práci.

Z jejího vyprávění je znát, že ji skutečně miluje. Co na ní má nejraději? „Všechno! Něco vytvořit k radosti druhých, to je asi ono. Líbí se mi také ta různorodost i to, že je to užité umění, že ty věci potom někdo používá a neleží někde v regálu,“ vyznala se ze své vášně dáma z Uherského Brodu.

Kytarové unikáty vyrábí Hynek Pavlů z Božejova na Pelhřimovsku již pětadvacet let
Muž vyrábí kytary pro začátečníky i profíky. Dřevo shání po celém světě

K rytectví se přitom paní Iris dostala náhodou. Původně totiž chtěla být veterinářkou. „Měli jsme doma snad všechno. I tu kočku, kterou maminka nikdy nechtěla. Dnes se divím, že nám to se sestrou všechno dovolili,“ vzpomínala se smíchem.

Kromě toho se ale už od dětství věnovala také kreslení, navštěvovala i sochařský kroužek. „Moje maminka hrála ochotnické divadlo s panem Sarnou, který když přišel k nám na návštěvu a viděl moje výrobky, navrhl, ať zkusím školu v Turnově,“ vyprávěla Fojtíková s tím, že chtěla studovat zlatnictví.

„Na školu mě vzali, po bližším čtení přihlášky jsme však zjistili, že jako rytce. Zlatníci chtěli být všichni, a tak ten zbytek rozdělili do ostatních oborů. No a mně bylo přiděleno rytectví. Brečela jsem a nechtěla tam jet. Nevěděla jsem, co to vlastně obnáší. V prváku jsem se hroutila ze všeho nového a myslela jsem, že to vzdám. Dílny, to byla moje záchrana. Dnes chápu, že ne slavní ovlivňují naše osudy, ale obyčejní lidé, jako třeba dílenský mistr pan Šimánek. Naučil mě všechno, co dodnes používám. To on zásadně změnil můj život, a ani o tom vlastně nevěděl. Miluji rytectví, a dokud budu dýchat, budu ho dělat,“ dodala sympatická dáma pyšně.

Rytectví a grafika

Cesta k její dnešní práci na volné noze vedla přes Jablonec nad Nisou, kde Fojtíková vyráběla raznice na odznaky a medaile, a Brno, kde dělala razníky. Nějakou dobu předávala své zkušenosti jako mistrová ve škole.

David Minařík, Marin Janča, Vladan Košut a Jan Ostrezi (zleva)
Čtyři ekologičtí mušketýři v akci. Místo z plastů vyrábějí obaly z hub

V současné době se kromě tradičního rytectví věnuje i grafické tvorbě. „Málokdo ví, že se technikou povrchových rytin tisknou třeba bankovky a kolky. Tím nechci říct, že tisknu peníze, ale grafické listy dělám moc ráda. Často jsou to PF k Novému roku, upomínkové listy různých životních jubileí. Je to krásná tvůrčí práce a pokaždé jiná. Také sběratelská ex libris jsou hodně zajímavou částí rytectví. Je to vlastně kresba, jen jiným nástrojem – rýtkem, která se dá tisknout na grafickém lisu. V poslední době si moji zákazníci oblíbili pečetítka. Vrací se ke kořenům a i k chuti označit si svoji práci. Často jsou to loga firem jiných řemeslníků, kteří chtějí něco pěkně zabalit a jako třešničku na dortu přidat svůj podpis v podobě pečeti,“ přiblížila svou práci, kterou vyhledávají nejen fandové do zbraní a nožů.

Své nabyté zkušenosti předává prostřednictvím kurzů. „Do budoucna se budu věnovat více ženám a chci tomu přizpůsobit také věci, které by se jim líbily. Půjde o šperky a podobné ženské věcičky. A možná se trochu odkloním od těch zbraní,“ končí povídání Fojtíková.