Kliknutím zvětšíteJak se cítíte po svátcích?
Jsem naprosto spokojená a přejedená. (smích) Vánoce totiž miluju! Dřív jsem byla letní typ, což bude asi tím Balkánem ve mně. Ale čím jsem starší, tím víc miluju podzim, předvánoční období, kdy to všude svítí a samozřejmě Vánoce. Letos se to pro mě znásobilo tím, že z Balkánu přijela moje rodina. Takže tu jsme úplně komplet.
V Makedonii přicházejí Vánoce až po Novém roce. Vy tedy slavíte hned dvakrát?
Přesně tak. Zatímco v Česku už je po svátcích vánočních, tak já před sebou mám ještě Vánoce makedonské.
Jak trávíte dny na konci roku a začátku nového?
Především odpočívám, koukám na pohádky, objíždím všechny příbuzné a jako rodina začínáme chystat naše balkánské, makedonské Vánoce.
Prý vás na vaření, a to ani během svátků, moc neužije. Kuchyň není vaše oblíbené místo?
Když jsem pendlovala mezi Českem a Holandskem, kde jsem nějakou dobu žila, tak jsem vařila docela dost. Před rokem a půl jsem se vrátila a od té doby vlastně nevařím.
Nebaví vás to?
My máme rodinné bistro, kde je každý den na výběr ze tří vynikajících jídel. A když takovou možnost máte, tak se vám vařit nechce.
Vy sama se aktivně zapojit nesnažíte?
Táta mě raději do kuchyně v bistru moc nepouští. (smích)
Především vánoční svátky a Nový rok patří tradicím. Máte ráda jízdu v zajetých kolejích, nebo jste spíš živel a klidně podniknete něco, co se vymyká?
Tradice mám ráda moc. Jsou pro mě spojené s pravoslavným náboženstvím, ke kterému jsem odmala vedená. A naše balkánské Vánoce jsou na tradicích postavené hodně. Pro mě je to taková jistota, která mě vždycky pohladí na duši. Připomene mi to, odkud pocházím, kde jsem se narodila. Takže co se tradic týče, ty dodržujeme. Zároveň se ale nebráním novým věcem.
Když jsme u nových věcí, na konci listopadu měla v Divadle Bez zábradlí premiéru hra Okupace, ve které jste jedinou ženou na jevišti. Jaké to pro vás je?
Mužská energie je taková hlučnější a jejich nápady jsou jiné. Během zkoušek jsem si občas sedla stranou a pozorovala, jak ten chlapský svět divadelní hru zkoušel, a pak když jsem měla potřebu, ozvala jsem se a řekla: „Chlapi, je to super. Ale z ženského pohledu je to lepší takhle.“ Byla jsem ráda, že pan režisér Adam Skala můj názor vždy vyslechl. Rozhodně jsem mohla říct cokoliv, nebyla jsem coby jediná žena tlačena do kouta.
V divadelní hře Okupace hraje roli nezvaný host. Stalo se vám někdy, že jste se musela s někým nezvaným vypořádat?
Ano. Když mi bylo patnáct, měla jsem zvláštního ctitele. Jednou za mnou přišel po představení do divadla. Byl celý v černém, uklonil se, pozdravil a řekl: „Jsem váš temný stín.“ Předal mi tašku, ve které byl můj portrét, dopis od něj a odešel. Bylo to děsivé.
Neměla jste pak strach?
Vzhledem k tomu, že mi bylo patnáct, hned jsem to řekla rodičům a jen jsme čekali, zda pán přijde do divadla znovu. Bohužel přišel, ale zároveň přišli i táta s mámou, kteří si ho vzali stranou, promluvili si s ním a pak už jsem ho naštěstí nikdy neviděla.
Jak byste hru Okupace popsala?
Je to hra z doby, kdy bylo Československo okupované, ale nevysvětlujeme detailně, co se tehdy politicky odehrávalo. Je to útržek jednoho večera z té doby a snažíme se přiblížit, jak moc okupace životy lidí ovlivňovala.
Tato hra je navýsost aktuální.
Já jsem v té době nežila, takže mi nepřísluší současnou dobu s tou minulou porovnávat. Ale aktuální je to asi hlavně z toho důvodu, co se nyní děje na Ukrajině, a je až děsivé, že tuhle hru zkoušíme zrovna v této době.
Baví vás, když mají hry přesah?
Rozhodně. Baví mě dělat věci, které přesah mají. Když jste mladší, musíte si, coby mladý herec vyzkoušet, zahrát různé žánry, scénáře, role a zjišťujete, co vás vlastně baví. Ale vždy jsem koukala na to, aby to mělo hloubku, abych měla pocit, že tvořím něco, co by mohlo někomu i pomoct.
Hra ukazuje, jak my Češi fungujeme ve vypjatých situacích. Jak se stavíte k řešení těchto situací vy?
V takových chvílích je především důležité si uvědomit, že jsme zdraví a živí. Když řeším něco, co pro mě může být v tu chvíli strašné drama nebo vypjatá situace, tak se zastavím, nadechnu a říkám si: „Jsi zdravá, živá, tvoji nejbližší jsou v pořádku, máme střechu nad hlavou, co jíst.“ A pak si uvědomím, že si nemám na co stěžovat.
Hrajete v nové divadelní hře, co dalšího máte s novým rokem v plánu?
Chystám se na řadu nových projektů. Mám rozjednaný film, seriál, samozřejmě budeme hrát Okupaci. Takže to až do léta bude hodně pracovní. Ale doufám, že ještě stihnu i nějakou dovolenou.
Zmínila jste i tanec.
Já dřív závodně tancovala, a když jsem začala s herectvím a k tomu chodila do školy, tak už na to nebyl čas. Nedávno jsem byla po dlouhé době s kamarádkou na open lekci pro začátečníky a vůbec mi to nešlo. To mě strašně naštvalo, protože jsem dřív tančila závodně, jezdila jsem i na soutěže, ale člověk z toho holt vypadne. Navíc mě to moc baví, protože tancem se dá vyjádřit spousta věcí, a navíc u toho skvěle vypnete hlavu.
21
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
