„Osobně jsem ho znala, byl jen o pár let mladší než já. Tady v Napajedlích jsme všichni jako rodina. Jeho matka měla tehdy zlé tušení, které se jí potvrdilo, když do jejich domu přišel důstojník Veřejné bezpečnosti a ptal se po Jarkovi. Nejdříve se myslelo, že emigroval, ale tomu jeho rodina nechtěla uvěřit,“ vzpomíná Blažena Koulová z muzea v Napajedlích.

Otec a Jaroslavův mladší bratr se jej vydali hledat do Prahy. „Na ubytovně našli všechny jeho věci, což jim potvrdilo, že neutekl za hranice. Jeho spolupracovníci jim pak řekli, že šel jednadvacátého srpna k rozhlasu. Možná tam zamířil náhodou, a možná chtěl projevit svůj názor, který v něm vykřesaly dva roky v Pomocném technickém praporu. S poručíkem SNB pak začali otec a bratr procházet márnice. Druhého září jej poznali v jedné z neidentifiko­vaných obětí,“ vypráví Koulová.

Podle svědků mohl Jaroslav Novák přežít, kdyby mu byla včas poskytnuta pomoc. Ale střelba znemožňovala zdravotníkům se k němu dostat. A dokonce mu někdo ukradl aktovku a hodinky. Pohřeb tohoto mladého stavbaře v Napajedlích se stal manifestací nesouhlasu s událostmi srpna 1968. „Sešly se tam tehdy šestého září stovky lidí, dokonce přijelo i sto stavbařů z Prahy. Celý hřbitov byl obklíčený spoustou policistů. Národní výbor mu vypravil státní pohřeb a jeho rakev byla zahalená československou vlajkou,“ popisuje Koulová.

„Zahynul v těžkých hodinách vlasti 21. srpna 1968“ stojí na jeho náhrobku, který byl za normalizace trnem v oku lidem, kteří v něm viděli provokaci. Místní úřady však pomník obhájily a nápis na něm stojí dodnes.

Igor Dostál