Doba už zkrátka velí vnímat tradice z jiného úhlu pohledu. Něco nás to ale určitě stojí

Když jej v 7. století západní církev zavedla a domluvila se, že jej teda nakonec zkrátí z šesti týdnů na čtyři, věřila, že dává do vínku budoucím generacím dobu, ve které se budou moci alespoň trošku zklidnit. Jak jsme si to však udělali nakonec sami, tak to máme.

Nějaký klid a příprava se už dnes zas až tak moc nenosí. Jediná poznámka, kterou slyším na toto téma od svých kamarádů, je: „Advent? To už budou za čtyři týdny Vánoce! A jéjda… Já ještě nemám koupené dárky…“

Ano, tak to nakonec dopadlo. Z doby klidu jsme si udělali nekonečný maraton po obchodních střediscích. Do schránky se kupí akční nabídky a letáčky nabízející rychlý úvěr, výlohy se třpytí tak, že přemýšlíte, že asi začnete opět nosit sluneční brýle, a koncentrace Santa Clausů se začíná postupně zvyšovat. Své blízké samozřejmě chceme pod stromečkem něčím příjemným překvapit. Nestává se vám však, že všechno kupujete na poslední chvíli, s donucením a absolutně naštvaní? Nedá se nic dělat, to už je asi holt daň, kterou musíme za svůj životní styl zaplatit.

Přijde mi to strašně smutné. Když se zamyslím nad tím, jak jsem před deseti lety touto dobou nejraději viděla hořet svíčku na adventním věnci každý den a se sestrou jsme se hádaly o to, která z nás v neděli zapálí tu další, seděla u okna a hlídala, jestli už náhodou nejde Mikuláš, zdobila perníčky, psala dopis Ježíškovi…

Dnes už je všechno jinak a sama na sobě cítím, že se tahle úžasná dětinskost ze mě vytratila už bohužel úplně. Přitom je to taková škoda. Možná bychom měli v sobě občas zapřít toho dospělého mudrce a podívat se na svět očima svých dětských let.

Ale to asi jen tak nepůjde, protože kromě vynuceného skupování posledních zbytků dárkových krabiček s kosmetikou trávíme ještě spoustu času prací, abychom vůbec něco pod ten stromeček mohli blízkým naložit, a u nás studentů v neposlední řadě hraje také prim přicházející zkouškové období, které nás na delší dobu přiváže k židlím, skriptům a kofeinu.

„Myslím si, že advent by měl v dnešní době smysl, pokud by lidé pochopili jeho podstatu. Pro mě je to uvědomění, že smyslem Vánoc není to materiální, ale spíše si dát nějak dohromady vztahy v rodině a v okruhu svých blízkých, abychom si alespoň jednou v roce uvědomili, že vyplnění smyslu našeho života nejsou pouze peníze a práce,“ říká, jako jeden z mála, student zlínské univerzity Radoslav Štefánek.

„Já jsem se letos přestěhoval do České republiky, čeká mě první zkouškové období, takže advent ani Vánoce neřeším, nemám na to čas. Jsme sice s rodinou spolu, ale jak člověk roste, už to není ono. Čím dál víc vidím všude tu komerci,“ povídá naopak Peter Lemeššanyi. Peter má v něčem určitě pravdu. Ze svátků klidu a míru se nám stávají svátky spěchu a nakupování, což jistě ocení všichni prodejci. Možná ale pro ten nedostatek času přijdeme o jiné hodnoty.

Ať už se tedy rozhodneme naložit s těmito čtyřmi týdny jakkoliv, tak alespoň na jejich konci se snažme využít času trochu jinak. Přehodnoťme priority. Já jsem se rozhodla, že to také zkusím. Už nechci mít před očima pouze šmouhu a pomalu nevnímat, co se děje. Chci zas v sobě cítit alespoň trošku té dětské radosti, opravdu už mi chybí.