„Plastový obal, který je použit jen jednou a odhozen jako plechovka nebo papír, nepředstavuje roční trh v tisících jednotek, ale každodenní trh v miliardách jednotek!” deklaroval v roce 1963 Lloyd Stouffer, šéfredaktor Modern Packaging Magazine. 

Výsledkem je, že o pár dekád později v každém oceánu plují ostrovy o rozměrech tisíců kilometrů čtverečních – ostrovů z plastu, který přinášejí řeky. Když se tento fakt stal na konci minulé dekády součástí kolektivního vědomí lidstva, chytili jsme se všichni za nos. Nikdo už nechce nic plastového. Výrobci se přizpůsobili poptávce a začali nám nabízet různé alternativy. Jednou z takových alternativ se zdál tzv. bioplast. Výrobci uvedli na trh a doprovodili bombastickým sdělením, že je “biodegradabilní” – tedy že se dá kompostovat.

Bioplast je třeba spálit

Co je to “bioplast”? Odborníci ho znají pod zkratkou PLA, za níž stojí polylactic acid, neboli polymléčná kyselina. Jedná se o polymer, pro jehož výrobu se nepoužívá ropa, nýbrž škrob, který se získává z kukuřice, cukrové třtiny nebo třeba z řepy. Od běžného plastu je na první pohled nerozeznatelný. Jen jaksi postrádá vlastnosti, které mu výrobci přisuzují – a pomocí nichž jej inzerují na trhu. 

Totiž že je kompostovatelný. Teoreticky se rozloží za 70 dnů v průmyslové kompostárně (potřebuje teplotu 60 stupňů, jenže tím, jak je od běžného plastu k nerozeznání, tam většinou vůbec nedoputuje, protože průmyslové kompostárny jej odmítají. V běžné kompostárně či domácím kompostéru se rozkládá podobně pomalu jako jiné polymery. Kromě toho poslední poznatky ukazují, že i v průmyslové kompostárně se rozkládá na mikroplast. Ve výsledku tak většinou skončí na skládce.

Nejekologičtějším způsobem, jak naložit s “bioplastem”, je tedy (bohužel) prostě jej spálit v ZEVO (zařízení pro energetické využití odpadu), kde shoří společně s dalším odpadem. 

Dobře třídíme, málo recyklujeme

V rámci udržitelnosti je mnohem odpovědnější, než demonstrativně nakupovat kelímky z PLA, prostě více třídit. Na skládkách v ČR ročně skončí asi 4 miliony tun odpadků. Dalších 700 tisíc tun, zejména plastů, putuje do spaloven, kde z nich ročně vznikne 200 tisíc tun škváry. Třídění je sice naším národním sportem, ale v recyklaci už za Evropou pokulháváme – v Česku se ročně zrecykluje jen asi 40 procent odpadků. Celkově se v odpadovém hospodářství ročně otočí 35 miliard korun. 

V třídírnách mají z plastu největší zájem o PET lahve. Recyklaci papíru a PET lahví se v angličtině říká “downcycling”. Vlákna papíru a plastu při každé recyklaci slábnou a používá se proto na stále méně náročné výrobky. Kancelářský papír končívá jako balicí, PET lahve zase jako textílie – polyesterové vlákno. Odměnou za recyklaci papíru je každý neporažený strom, za recyklaci plastů méně vytěžené ropy, jíž je na výrobu plastů na světě spotřebováno za rok asi osm procent z celkově vytěženého množství. 

Pak jsou tu samozřejmě kompostárny a domácí kompostéry. Ale třeba v Belgii lidé ročně svépomocí kompostují více než polovinu bioodpadu. Západní země totiž za ukládání na skládky platí mnohdy mnohonásobek toho, co my. I proto si to už spočítali a třídí účinněji.    

Pozor – blýská se na časy!

Na obzoru se už ale objevují první vlaštovky, že by cosi jako organicky rozložitelný plast přece jen jednou mohlo dobývat trhy. V Česku již několik let působí společnost Frusack, která nabízí kompostovatelné sáčky vyrobené ze speciálního vlákna ve více než 300 prodejnách. Nejsou určeny k jednorázovému, nýbrž opakovanému použití.

Tým Pavola Alexyho ze Slovenské technické univerzity vyvinul vlastní bioplast druhé generace, který se rozloží i v obyčejném domácím kompostu. “Nechtěli jsme žádné polovičaté eko-řešení. Všechny suroviny jsou z obnovitelných zdrojů a aditiva, která používáme, jsou biologicky rozložitelná. Z našich sáčků zbyde jen voda, CO2 a biomasa. 

Skutečným technickým zázrakem je potom výrobek společnosti Solubag, který se sám rozpustí za několik minut ve vroucí vodě. Autor těchto řádek jeden takový sáček – nerozlišitelný od mikrotenového – dostal na jedné prezentaci a firma Solubag nelhala. Plast se sám v hrnci na plotně zcela rozpustil asi za minutu.