Růžové jezero Hillier, které je dlouhé asi 600 metrů a široké 250 metrů, se nachází v Austrálii na ostrově zvaném Middle Island. Sytě růžová voda, která je osmkrát slanější než voda v oceánu, je od intenzivní modři oddělená jen jediným tenkým pruhem země a eukalyptovým lesem. Záhadu se vědci pokusili objasnit pomocí teorie o mořských řasách, nebo bakteriích.
Podle portálu MyBestPlace se někteří odborníci domnívají, že za růžovou barvu jezera můžou mořské řasy bohaté na karotenoidy patřící k druhu dunaliella. V momentu, kdy voda v jezeře dosáhne vysoké salinity (tedy podílu minerálních látek čili solí rozpuštěných ve vodě), způsobí vysoké teploty a sluneční záření uvolnění červeného pigmentu řasy do vody.
Jiná teorie mluví o přítomnosti některých mikroorganismů, červených halofilních bakterií, které žijí v solné krustě, která pokrývá celou plochu jezera.
Stovky organismů
Portál New Scientist doplňuje, že na složení vody se důkladně podívali vědci, kteří spolupracovali na mezinárodním projektu Extreme Microbiome Project (XMP), ve kterém se snaží geneticky analyzovat extrémní prostředí po celém světě s cílem objevit nové mikroby. Scott Tighe z americké University of Vermont v Burlingtonu se spojil s Kenem McGrathem z mikrobiální genomické společnosti v Austrálii. Společně pak shromáždili vzorky vody a sedimentů z růžového jezera a analyzovali je.
Díky tomu odhalili, že růžová voda obsahuje téměř 500 extrémofilů, tedy organismů, kterým se daří v extrémních prostředích, včetně bakterií, archeí, řas a virů. Směs mikrobů včetně purpurové sirné bakterie nebo červeně zbarvených řas pak může podle vědců vysvětlit růžovou barvu jezera. Fialové, červené či oranžové pigmenty mohou sloužit jako ochrana před extrémní slaností. Výsledky zveřejnili na webové stránce bioRxiv.
Koncem 19. století bylo jezero používáno pro těžbu soli. Záměr však nevyšel z několika důvodů. A to včetně toho, že sůl byla pro lidskou spotřebu příliš toxická. „Pokud je voda požita ve velkém množství, může způsobit těžkou dehydrataci, nebo multiorgánové selhání,“ řekli vědci.
Koupání v růžové vodě je však zakázané. Pro povolení je nutné napsat oddělení ochrany životního prostředí Západní Austrálie.
close
info
Zdroj: Shutterstock
zoom_in
Jezero Hillier v Austrálii je přírodní unikátem
Nejstarší informace o růžovém jezeře pocházejí z deníků britského badatele Matthewa Flinderse, který si o nich psal už v roce 1802.
„V severovýchodní části bylo malé jezírko růžové barvy, jehož voda byla natolik nasycená solí, že u břehů vykrystalizovalo dostatečné množství pro naložení vzorků do lodi,“ řekl o něm tehdy. Flinders pak o rok později jezero pojmenoval po členovi posádky plavidla Investigator Williamu Hillierovi, který zemřel na úplavici ještě předtím, než expedice stihla z Middle Island odjet.
Barevné stromy nebo růžová pláž
Jezero v Austrálii není jediným netypicky barevným přírodním úkazem na naší planetě. Třeba barevný tropický prales u města Hana na havajském ostrově Maui vypadá jak z fantasy filmu. Barvy kůry stromů se mění ze zelené na modrou, fialovou a žlutou.
Jezero Hillier z dronu:
V Peruánských Andách zase existuje Hora sedmi barev neboli Duhová hora. Barevné pruhy jsou údajně způsobené minerálními ložisky. Caño Cristales v Kolumbii, přezdívaná nejkrásnější řeka na světě, se pak může pochlubit vodami tekoucími v pěti barvách.
Za jasně červený odstín je zodpovědná endemická rostlina nacházející se na dně řeky, v řece je ale i zelený mech, žlutý písek a černé skály.
Kromě růžových a červených vod existují i růžové pláže, například Spiaggia Rosa na Sardinii v Itálii. Růžový písek se skládá z rozdrcených fosilií, krystalů a korálů ze Středozemního moře.
