O chobotnicích se obecně mluví jako o inteligentních zvířatech. Jsou ale také poměrně asociální, samy loví, jsou náchylné k potyčkám, a dokonce mají kanibalistické sklony. Vědci navíc nyní přišli na další projev pravděpodobně nenávistného chování, ke kterému se uchylují vůči vlastnímu druhu. Chobotnice po sobě podle odborníků vrhají vším, co mají zrovna takříkajíc po ruce, ať už to jsou mušle, bahno nebo řasy.

Čištění doupěte a interakce s ostatními

Odborníci zkoumali konkrétně chobotnici sydneyskou a natočili, jak shromažďuje nečistoty v předních chapadlech a tryskem je odhání od těla pomocí vody vypuštěné ze sifonu (jinak řečeno pomocí nohy přeměněné na specializovaný orgán, který používá pro čerpání vody na plavání).

Deník Guardian zmínil, že dle názoru vědeckého týmu používají chobotnice tento manévr k čištění doupěte či k odhazování schránek po jídle. Bylo ale také vidět, že s nimi chobotnice zasahovaly jiné hlavonožce, což vypadalo jako úmyslné údery.

Takové chování vědce překvapilo. „Házení nebo pohánění či vrhání předmětů, které byly sebrány a drženy, je v živočišné říši vzácné. Pohánět předmět, byť na krátkou vzdálenost, pod vodou je obzvláště neobvyklé a také poměrně obtížné,“ řekl první autor výzkumu na univerzitě v Sydney Peter Godfrey-Smith.

V rámci výzkumu, který zveřejnili v časopise Plos One vědci před sedmi lety natočili v Jervisově zálivu u jižního pobřeží Nového Jižního Walesu v Austrálii pomocí podvodních stacionárních kamer více než jednadvacet hodin videozáznamů, na nichž zachytili chování deseti chobotnic. Většinu vrhů prováděly samice, přičemž zatímco dvaatřicet procent z více než stovky „hodů“ souviselo s čištěním doupěte, k třiapadesáti procentům došlo po interakci jedné chobotnice s druhou. Ve třetina případů pak chobotnice odhazovala materiál, který pravděpodobně záměrně zasáhl druhou chobotnici.

Agresivnější jsou tmavší chobotnice

Tým navíc zjistil, že se házení, které bylo předmětem interakce, lišilo od toho, kdy nebyla poblíž žádná jiná chobotnice. Hlavonožci, kteří k hodu používali neobvyklou kombinaci nohou, házeli s velkou razancí a měli tmavší barvu, většinou zasáhli druhého hlavonožce. Deník New York Times doplňuje, že úlomky, které zasáhly druhou chobotnici, byly vrženy zpod paží agresora spíše mírně do strany než přímo vpřed. „Dřívější práce na této lokalitě zjistily, že tmavší barvy jsou spojeny s agresivnějším chováním,“ shrnuje tým.

| Video: Youtube

Předmětem vrhu proti jinému hlavonožci taky bylo spíše bahno, kdežto lastury bývaly spíše odhazovány jako odpad. Na nahrávkách je taky vidět, že napadené chobotnice před zásahem někdy instinktivně zvedly jedno z chapadel nebo se přikrčily, zastavily či přesměrovaly své pohyby.

Osobní prostor a obrana před pářením

Podle odborníků zůstává nejasné, proč se chobotnice zaměřovaly na ostatní. Je podle nich skutečně možné, že se navzájem zasáhly prostě v důsledku interakce při jiných činnostech, jako je čištění doupěte. „Myslím si, že je to z velké části něco jako vymezování osobního prostoru,“ sdělil Godfrey-Smith a dodal, že v několika případech házely samice materiál na samce, kteří se s nimi chtěli pářit.

„Nebyli jsme schopni posoudit, jaké by mohly být důvody. Ale házení může chobotnicím pomoci vyrovnat se s tím, že je jich kolem tolik,“ cituje spoluautora studie a behaviorálního ekologa na Alaska Pacific University v Anchorage Davida Scheela portál Nature. Házení předmětů může být podle vědců pro normálně osamělé tvory způsob, jak zvládat interakce se svými sousedy, a to včetně zmíněných nežádaných sexuálních pokusů.

Inteligentní chobotnice si stavějí domky

Chobotnice jsou obecně známé jako inteligentní a extrémně obratné při manipulaci s různými předměty. Chobotnice žilkovaná například shromažďuje a nosí kokosové skořápky, které používá ke stavbě „mobilního domečku“. Chobotnice jsou také schopné v zajetí řešit hádanky, otevírat sklenice nebo procházet překážkovou dráhou.

| Video: Youtube

Mezi další zajímavosti o chobotnicích patří fakt, že mají tři srdce a jejich chapadla jsou plná neuronů, díky čemuž mohou jednat sama za sebe, ochutnávat a dotýkat se věcí. Tito hlavonožci se taky dokážou velmi rychle maskovat měněním barvy a struktury své pokožky a disponují pozoruhodným regeneračním procesem, který jim umožňuje dorůstání useknutých končetin. Naproti ještěrkám není dorostlá končetina méněcenná, ale jako nová.