„Když po ránu chodím po bytě, nejraději bych je zakryla. Ukazují mi pravdu, bez které bych se zvlášť po probdělých nocích raději obešla," usmívá se zrzka jménem Eliška Chytková.

Její animovaný film O šunce byl letos nominován na filmový festival v Cannes v kategorii krátkých filmů a dnes chystá jeho promítání.

U tebe nebo u mě

V bytě se pomalu scházejí návštěvníci komorního filmového festivalu U tebe nebo u mě. První ročník této netradiční akce vznikl díky iniciativě studentů zlínské Univerzity Tomáše Bati.

„Rozhodli jsme se uspořádat festival absolventských filmů, protože jen opravdu málo lidí ví, že se ve Zlíně točí kvalitní filmy," tvrdí organizátor festivalu Martin Čtvrtečka.

Hlavní program se odehrává v improvizovaném stanu před fakultou multimediálních komunikací. Každý festivalový večer je zakončený koncertem kapely nepříliš známého jména, ale o to většího nasazení. „Dvě minuty po půlnoci nás přijela navštívit policie," šklebí se organizátor.

Pro filmové nadšence netoužící po půtkách s policií si organizátoři festivalu připravili jeho poklidnější alternativu. Kromě stanu před fakultou mohli lidé navštívit byt některého z filmových tvůrců a o díle si s ním povídat. Vstupné na bytovou projekci je dobrovolné. V mém případě se jedná o lahev vína a brambůrky.

Jak vznikala šunka

Hvězdou dnešního večera je pochopitelně Eliška. Její film O šunce se promítá jako první a kreslířský rukopis autorky prozrazuje velký talent. Animovaný film trvá něco málo přes šest minut. Na miniaturním dílku však mladá filmařka pracovala skoro půl roku a nakreslila více než tisíc obrázkových sekvencí.

„Film vznikal jako má bakalářská práce. Překvapilo mě a zároveň i velmi potěšilo, kolik lidí zaujal," říká s úsměvem studentka magisterského programu animace. Základy výtvarných technik se naučila v umělecké škole. Svůj malířský talent dále rozvíjela na střední škole umění, kterou absolvovala v Brně, a později i na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kde dosud studuje animaci. Pastelky se jí v pokoji povalují všude. Některé dokonce i na zemi.

„Udivilo mě, kolik lidí v mém filmu nachází hluboká poselství, která v něm nejsou. Setkala jsem se například se slečnou, jež si ho vyložila jako výzvu, aby se stala vegetariánkou," směje se Eliška.

Legrace v Cannes

„Mým přáním ale spíš bylo udělat si z kreslených postav legraci," tvrdí mladá autorka. „Jsou to lidé jako my. Mají své malé hříchy naschvály, které jim provádí ďáblík, nemají být krutým trestem za jejich nepravosti," objasňuje děj filmu autorka. Na otázku, proč je ústředním motivem filmu velký flák masa, odpovídá, že jako malá ráda chodila do masny. Nejvíc jí prý učarovala obrovská paní řeznice za pultem. Ta je také jednou z postav díla.

Eliška příliš nevěří, že její film v Cannes zvítězí. „Konkurence ostatních autorů je obrovská. Animovaný příběh mezi hranými filmy většinou nemá potenciál zvítězit. Je to i tím, že jsme si už příliš zvykli na živé herce. Snáze si s jejich pomocí na stříbrné plátno promítáme vlastní vize," domnívá se režisérka.

„Těší mě, že se film líbí lidem. Vždy jsem měla potřebu se vizuálně vyjadřovat. Kreslit filmy mě opravdu baví. Ráda bych se tím jednou živila, ale vím, že jsem teprve na počátku trnité cesty," uvažuje Eliška.

Podle ní zaujal porotu hlavně osobitý styl humoru jejího díla. Přestože nejde vyloženě o komedii, vtipných scének je v něm hodně. Podstatné však je, že českému nezávislému filmu úspěch mladé absolventky otevírá přístup na plátna světové kinematografie. Pokud nezvítězí Eliška, je možné, že se to v budoucnu v Cannes podaří některému z jejích talentovaných spolužáků.

Horor i historie

Za festivalový večer jsem viděla několik absolventských filmů. Přestože trvají pouze pár minut, každý z nich je něčím osobitý a zanechává v divákovi hluboký dojem.

Ovšem před filmovou produkcí je třeba se řádně posilnit. Eliška vybaluje domácí štrúdl sypaný mandlemi. Voní božsky. Po bytě koluje čerstvě přinesená láhev rumu. Eliška z poličky nad kuchyňským dřezem vytáhne broušené skleničky od Bohemie. Luxusní sklo dodává undergroundové filmové seanci punc výjimečnosti. Nádobí je prý majitelky, která byt i se zařízením pronajímá.

Hned první z promítaných filmů Dům 66B, který je zkrácenou verzí hororů tematicky těžících z náboženských představ o rozdělení pekelných a nebeských sfér nad vládou života a smrti je rozhodně nadprůměrným dílkem. Ústřední postavou filmu je zoufalý čert pověřený svést netečného majitele domu 66B do temnot pekla kvůli dávným hříchům jeho mrtvé matky. Zajímavější než samotný děj krátkého hororu je však střih, promyšlená kamera a následná gradace jednotlivých scén. Film natočil jako absolventskou práci Jiří Fabík.

Psychologickou cestou do nitra citlivé duše výtvarnice je animovaný film Nekudrň mladé režisérky Veroniky Jelínkové. Neposedné kudrliny dívky jsou symbolem odlišnosti a svobody autorky, která je zpočátku vnímána jako překážka začlenění se do šedivé společnosti.

Vidí to jinak

Dalším originálním dílem je hraný historizující film s fantaskními prvky Bratři od Milana Hrytsyuka. Překvapuje mě, že titulky každého z filmů běží až do konce. Mladí filmaři se při sledování filmů zjevně zajímají o jiné věci než běžný divák.

První věcí, po které se přítomní po skončení filmové produkce shánějí, jsou hlasovací lístky. Filmařů se tu sešlo kolem patnácti a každý z nich má potřebu vyjádřit svůj názor na filmy svých přátel. Nejlepší z nich vyhraje symbolickou cenu festivalu.