„U dětí se nebere při hodnocení v úvahu jenom dokonalost, s jakou píseň zazpívají. Jsou to přece jenom děti. Sledujte i to, jak zaujal zpěvák publikum a celkový dojem z jeho vystoupení,“ poradil nám před zahájením soutěže jeden z pořadatelů.

Od této chvíle byl tak úspěch soutěžících v našich rukou. Kromě mě byli dalšími porotci učitelka základní školy z Tečovic a tři muzikanti.

Hodnotit máme jedním až pěti body. Kdo se nám líbí nejvíce, má dostat bodů maximum.

Jako dlouholetá členka folklorního souboru musím říct, že předškolní děti, prváčci a druháci měli z mého pohledu většinou problém udržet hlas ve stejné tónině, přestože jejich sytost vypovídala mnohdy o velkém talentu v budoucnu. „Ať si ostatní posuzují, jak chtějí. U mě bodují ti, kteří nesklouznou a hlas udrží. Plusové body dám i za kroj, když jsme na folklorní soutěži,“ stanovuji si vlastní parametry po výstupu prvních tří soutěžících. Jak jsem zjistila později, podle celkových výsledků posuzovali i zbývající porotci úplně stejným způsobem.

„Rodiče a učitelé dětí na Zlínsku mají zřejmě stejné oblíbené lidovky, které děti učí,“ tipuji podle výběru písní. V několika podáních jsem si poslechla Čerešničky, čerešničky, Ligoce sa, ligoce, Zlínští ševci a Beskyde, Beskyde. U starších byla zase oblíbená hitovka Išla Marýna.

Několikrát jsem se musela také v duchu usmát. Třeba interpretace známé písně, ovšem v podání jedné z dívenek znějící jako „Šernoooooký baša, ovešky záátáášáá,“ by jistě nenechala nikoho chladným. Nebo nejistá odpověď jednoho z chlapců na otázku moderátorky, kde tančí. „Tančím… kde… no, někde ve škole,“ pousmál se stydlivě. Někteří si zase po písničce, kterou chtěli původně zazpívat při jednom nadechnutí, hlasitě oddechli. Jiní zvolili v případě studu jinou variantu - dívali se do země. Ale to není kritika. Z vlastní zkušenosti vím, jaké je zpívat poprvé na mikrofon.

Kategorie starších žáků základních škol byla o něčem jiném. Musím ale přiznat, že favorita jsem měla vybraného už před začátkem soutěže. Svým zpěvem mi vyrazil dech klučina, který si zkoušel písně na pódiu za doprovodu cimbálu.

Domněnka se nakonec potvrdila. Milan Hulín z obce Vnorovy na Slovácku vyhrál podle mě naprosto zaslouženě. Co dodat? Rozhodovat v porotě byla zajímavá zkušenost. Co mě ale potěšilo mnohem více, že i v dnešní době stále dospělí dětem ukazují, jak krásná je lidová písnička.