Teprve končí studium na JAMU a sbírá první herecké zkušenosti. Přesto dostal v Městském divadle Zlín hlavní roli
Mladičkého rodáka z Mostu totiž objevil na jeho školním hereckém představení bývalý umělecký šéf zlínského divadla Petr Veselý.
„Oslovil mě po představení na rautu a dal mi vizitku,“ vzpomíná Aleš Petráš na první setkání. Do té chvíle nezkušený herec se tak náhle ocitl ve velkém divadle, mezi profíky a rovnou v hlavní roli.
V divadelní adaptaci Hrubínovy básně Romance pro křídlovku ztvárňuje už od března roli mladého Františka, který prožívá první lásku.
Aleši, s jakými pocity jste poprvé vstoupil na zlínská divadelní prkna?
Je strašně krásný pocit mít možnost ještě během studia nazkoušet takovou roli na profesionální scéně. Je to pro mě velká zkušenost a hlavně šance. Každoročně vyjde z hereckých oborů téměř stovka absolventů a je velmi těžké sehnat pro ně práci. Proto jsem rád, že jsem tuto příležitost dostal.
Komu vlastně vděčíte za příležitost zahrát si ve Zlíně?
Oslovil mě Petr Veselý. Bylo to někdy v říjnu, když jsme měli premiéru Mrzáka Inishmaanského ve studiu Marta, což je školní divadlo pro absolventské ročníky. Tam jsem hrál roli Bartleyho.
Bývalý umělecký ředitel zlínského divadla Petr Veselý za vámi sám přišel?
Pan Veselý mě oslovil po představení na rautu. Dal mi vizitku a poprosil mě, zdali bych mu nemohl poslat nějaký materiál: své portfolio. Poslal jsem mu tedy fotky, nějaké video a životopis. Po nějaké době se mi ozval už přímo režisér hry Romance pro křídlovku Jakub Nvota. Sešel jsem se s ním v kavárně. Pěkně jsme si povídali. Řekl mi, že na mě dostal tip právě od Petra Veselého a že bude zkoušet Romanci. Teprve až někdy v prosinci za mnou přijel ředitel Městského divadla Zlín Petr Michálek. S tím jsem si definitivně plácl. (Úsměv.)
Jak vás přijali noví kolegové ve Zlíně? Zapadl jste?
Jsou to úžasní lidé a bylo moc krásné s nimi zkoušet. Vážně jsem se těšil na každou zkoušku, a i když Romanci hraji moc rád, zkoušení mi strašně chybí. Hodně jsem se naučil, hlavně díky herci Luďku Randárovi, který mi moc pomáhal.
A co vaše láska Terina?
Do Mišky Doleželové jako do Teriny jsem se strašně moc zamiloval. S Radovanem a Hankou byla sranda a s Petrem jsem hodně vypil. (Smích.) A to všechno díky Jakubu Nvotovi, který je nejen úžasný režisér, ale také člověk jako takový. Do zkoušek vnášel moc příjemnou atmosféru.
Vzpomínáte na nějaký obzvlášť vtipný zážitek při zkouškách?
Na zkouškách jsme se hodně nasmáli, hlavně když jsme s Miškou dostali poprvé třešně. Ani nevíte, kolik dá práce třešeň rychle sníst a vyplivnout jen pecku. Kolikrát se vám stane, že pecku spolknete nebo vyplivnete i kus třešně. V těchto chvílích jsme se hodně smáli a měli jsme skutečně problém vůbec celou situaci ustát.
Pocházíte z Mostu. Jak často teď jezdíte do Zlína kvůli divadlu?
Teď už do Zlína jezdím jen na představení. Během zkoušení jsem trávil na D1 hodně času. Stávalo se mi, že jsem měl ráno zkoušku a večer představení v Brně a hned ráno zase zkoušku ve Zlíně… Když to takhle máte celý týden, je to dost náročné. Ale já sednu do autobusu a spím, takže jsem to v pohodě zvládl. (Smích.)
V inscenaci Romance pro křídlovku hrajete mladého Františka, který prožívá svou první lásku. Vzpomenete si ještě na tu svou?
Kdo by na ni mohl zapomenout? Kdo by mohl zapomenout na své poprvé, které už se nikdy nebude opakovat? To je jen jednou, a proto je důležité, aby to bylo krásné. První láska v člověku zůstává někde hluboko na celý život a může jej velmi ovlivnit.
Jaká tedy byla ta vaše?
Moje první láska byla krásná, ale bolavá, jak už to u prvních lásek občas bývá. A dobře tak, protože teď už bych mohl být možná ženatý a měl bych dvě děti. (Smích.) Na to mám ještě spoustu času! (Smích.)
Aleši, jak se vám Zlín jako město líbí?
Pocházím z Mostu, města, kterému je Zlín svou architekturou velmi podobný. Dokonce i divadlo v Mostě je tak obrovské jako ve Zlíně. Ba dokonce větší, tedy co se jeviště týká.
V Mostě tedy stále žijete?
Poslední čtyři roky žiji v Brně, to se ze Zlínem nedá srovnávat. Zlín má sice svoje kouzlo, ale malebné uličky a zákoutí mu prostě chybí.
Znamená to, že nemáte v plánu se zde třeba usadit?
Nevím. Pokud máte kolem sebe lidi, se kterými je vám dobře, dokážete žít kdekoli. Zlín určitě není ošklivé město, ale zatím jsem ho neměl možnost moc poznat, takže se mi těžko odpovídá. Ale jak už jsem říkal, důležité je mít kolem sebe milé, hodné a krásné lidi. Přesně takové jsem ve Zlíně určitě poznal.
Co jste stihl zatím ve Zlíně objevit?
Ze Zlína znám zatím jen nádraží, divadlo a bazén. Ten je fakt super, chodil jsem plavat každý den… no dobře, tak ob- den (Smích.) Ale jednou jsem si vyšel na procházku do toho vašeho mrakodrapu. (Smích.)
A co? Líbil se?
Pojízdná kancelář Tomáše Bati mě fakt dostala. A vidět Zlín z takové výšky wow! Jako na dlani. Byl jsem zaskočen, kolik lesů a kopců je okolo. Sjezdovka hned za divadlem a všude ta červená záře cihlových domů. (Úsměv.)
Aleši, co přesně studujete na JAMU?
Studuji činoherní herectví a letos končím poslední ročník. To znamená, že musím odpremiérovat a odreprízovat několik inscenací v našem školním divadle Marta a napsat diplomku.
A kam zamíříte po ukončení studia? Už máte vyhlédnuté divadlo, ve kterém byste chtěl působit jako hotový herec?
Nezlobte se, ale nechtěl bych se k této otázce vyjadřovat.
Dobrá. Řekněte mi tedy nakonec, jak velkou váhu pro vás má divadlo v životě?
Miluji divadlo. Nedokážu si představit, že bych dělal něco jiného. Zatím jsem ještě strašně mladý, nezkušený a naivní. Možná si za pár let uvědomím, že to není smysl mého života, ale zatím jsem o tom maximálně přesvědčen.
Budu dělat všechno pro to, abych se divadlem mohl živit. Abych mohl tvořit, mohl mít trému a hlavně abych slyšel potlesk.
