Na devětačtyřicátý ročník Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně dorazil anglický herec žijící v Kalifornii Tim Curry. Přijel představit sci-fi pohádku Kletba Měsíčního údolí, kterou režíroval Gabor Csupo.

V České republice je Curry poprvé, a jak tvrdí, svůj pobyt si náležitě užívá.

Budete mít čas se trochu porozhlédnout po naší zemi? Většina zahraničních hostů bývá nadšena z Prahy…

Doufám, že budu taky. V úterý odjíždím do vašeho hlavního města a moc se těším. Budu tam nejspíš dva dny.

Za dva dny toho stihnete jen velmi málo.

No, možná to ještě přehodnotím a budu tam tři dny. (Úsměv.) Projel jsem hodně bývalých komunistických zemí a všichni mluvili o Praze. Prý je dokonce nejkrásnějším městem světa. Víte, vaše země je moc krásná. Chápu, proč jste o ni vedli takové boje. No a to už vůbec nemluvím o ženách. Krása… (Smích.)

Přijel jste na festival, který je určen pro děti. Ke které pohádce jste se v dětství rád vracel?

Hmmm, dobrá otázka. Měl jsem moc rád pohádky bratří Grimmů. Vždycky tam bylo trošinku krve. Mám pocit, že dnes jsou pohádky nějak moc uhlazené. Myslím si, že nejlepší jsou ty pohádky, které děti připraví trochu na život. Znáte film Bambi? Tam zemře maminka kolouška. No takový je holt život. Je těžký a bylo by hloupé, abychom tento fakt ignorovali. Znovu opakuji, je blbost předstírat, že život je jen krásný. A kdo za to může? Disney! (Smích.)

Zlínskému publiku představíte snímek Kletba Měsíčního údolí. Můžete trochu zavzpomínat na spolupráci s režisérem?

Už jsme spolu dělali mnohokrát. Pracovali jsme na třech animovaných televizních seriálech a teď jsem se těšil, že konečně budeme dělat pořádný film.

Jednu z rolí ve filmu ztvárnila mladá herečka Dakota Blue Richards, která byla hostem zlínského festivalu loni. Tak nějak se předpokládá, že starší herci budou předávat své zkušenosti těm mladším. Ale mne by zajímalo, zda může ta mladší herecká generace přinést něco těm profesně starším kolegům?

Myslím si, že herectví v sobě buď máte nebo nemáte. Je to dar. A Dakota ho rozhodně má. Na svůj věk (15 let, pozn. red.) je velmi dospělá. Je přímá. No radost s ní pracovat. Má velkou energii. Dvanáct dnů jsme natáčeli v lese, ve ztížených podmínkách, a ona je chovala jako profík. Když jsou v natáčecím týmu děti, musejí se splňovat velmi přísná pravidla. Točí jen tři hodiny a pak musejí mít přestávku. Dakota ne. Vždycky se ptala maminky, zda může zůstat se štábem.

Váš tatínek působil jako kaplan. Nebylo mu proti vůli, když jste se rozhodl studovat herectví?

Tatínek zemřel, ještě když jsem neměl dvanáct let. Ale myslím, že by byl spokojený. Byl to velmi veselý člověk. Zato mamince se moje volba nelíbila. (Úsměv.)

Pročpak?

Byla velmi buržoazní. Přála si, aby ze mne byl učitel, doktor nebo vládní činitel… Ale časem to pochopila.

Ve Velké Británii jste začínal jako shakespearovský herec. V Americe jste naskočil do komedií, hororů, seriálů. Neměl jste touhu vrátit se ke klasice?

Abych se přiznal, myslím na to čím dál častěji. Mám takový pocit, že filmy, které se teď točí v Hollywoodu, jsou čím dál míň sofistikované. Obzvlášť v dnešní době, kdy jsou hlavní otázkou peníze. Cílová skupina diváků, pro které se dnes filmy točí, jsou mladí lidé od třinácti do pětadvaceti let. Což, jak jistě pochopíte, nedává dostatek prostoru pro jazyk. (Úsměv.) Takže musíte spoléhat na to, že při natáčení bude alespoň zábava. Je to ale čím dál víc těžší. Proto mám v plánu nakontaktovat se s divadelními tvůrci v Anglii. Nechci umřít s tím, že jsem používal jen dvě slabiky. (Smích.)

Vaši hereckou kariéru jste začal jako muzikálový herec. Jak vám zní čeština?

Myslím, že je nádherná. Když jsem jel z Vídně do Zlína, a poslouchal jsem, jak se spolu baví řidič a můj průvodce. Absolutně nechápu, jak můžete tvořit takové zvuky. (Smích.) Často používáte písmeno zet, es, pro mne je to hrozně komplikované, ale myslím si, že čeština je krásná.

Režisér Kletby Měsíčního údolí pochází z Maďarska. Slyšel jste ho někdy mluvit v jeho rodné řeči?

Ó ano! A je to úplně totéž jako čeština. Nepochopitelný, ale zajímavý jazyk. Když dovolíte, ještě se vrátím k natáčení. Když mne Gabor Csupo oslovil s tím, že mne chce do svého filmu, ta moje postava měla celou dobu jezdit na koni. A já jsem mu říkal: Já na koni neumím. A on na to: Do pr… Ale pak řekl: Na něco určitě přijdeme.

A přišli jste?

Když jsem dorazil do Budapešti, vyvezli mne za město a tam stál obrovský černý hřebec. Já jsem na něho hleděl a dva lidé mne na něho dvacet minut dostávali. A pak došla mladá, anorektická dívenka, vzala za uzdu to velké zvíře a několikrát se mnou obešla kolečko. Já jsem měl smrt v očích. Pak mne dvacet minut zase sundávali. Vyřešil to dvojník. Takže jsem měl při natáčení docela dost volného času. Alespoň vidíte, jak moc mne Gabor chtěl do svého filmu. (Smích.)

Myslíte, že se dají najít společné rysy na anglickém a maďarském humoru?

No jistě. Jen si vzpomeňte na velkého černého koně (Smích.)

Když hovořím s herci, kteří se věnují zároveň divadlu i filmu a dám jim na výběr, většinou řeknou, že raději mají divadlo. Hlavně proto, že jsou v kontaktu s diváky. Jak jste na tom vy?

Když jsem začínal, bylo to právě v divadle. Ale myslím, že mladá herecká generace hned spěchá k filmu nebo do televizních seriálů. A to je možná škoda. Myslím si, že pokud se člověk nejdříve věnuje divadlu, je z něho pak lepší herec. Ale já mám rád všechno. Mám rád televizi, film, divadlo i dabing.

Měl jste někdy během své kariéry pocit, že zvolit si herectví byla chyba? Má o sobě Tim Curry pochyby?

Neustále. (Smích.) Ne, vážně. Podívejte. Já svoji práci miluji. Ale jsou natáčecí dny, kdy vstáváte třeba ve čtyři ráno, do zimy… I po těch letech miluji světlo kamery.

Režiséři vás často obsazují do rolí darebáků. Je těžké dostat se z této škatulky?

Někdy. Já mám ale darebáky rád. Mají větší prostor a já se na těch postavách rád vyřádím.

Působíte dojmem naprosto spokojeného člověka. Na co se těšíte?

(Úsměv.) Těším se z každého dne. Ale abych byl konkrétnější, tak teď zrovna píšu svoji autobiografii a z ní mám velkou radost.