Teď se pomalu loučí další známá tvář divadla. Od následující sezony už diváci ve Zlíně neuvidí Dušana Sitka, který dostal nabídku do pražského Divadla pod Palmovkou a zlínskou scénu tak opouští po pětadvaceti letech. „Oslovil mě minulý čtvrtek ředitel Petr Kracik. Vzal jsem si dva dny na rozmyšlenou, ale v podstatě jsem se rozhodnul hned,“ vzpomíná známý herec.
S kým jste se o novinku nejdřív podělil?
Samozřejmě s mojí ženou. Kdyby řekla, že ze Zlína nechce odejít, vyřešilo by se to samo. Když mi ale sdělila, že není nad čím přemýšlet, bylo rozhodnuto.
Jak na váš odchod reagovalo vedení zlínského divadla?
Oznámil jsem to uměleckému šéfovi i řediteli a v podstatě se už teď jen domlouváme, co budu dohrávat a co mě do konce sezony ještě čeká. Řešili jsme i eventuální budoucí spolupráci. Vedení divadla prochází v současné době obměnou. V červenci nastoupí nový ředitel. Říkal jsem si, jestli si mám zvykat na nového ředitele ve Zlíně nebo v Praze – je to prašť jako uhoď. S Petrem Michálkem (budoucí ředitel MDZ, pozn. red.) jsme spolu několikrát mluvili a myslím, že bychom našli společnou řeč. Mě ale nějakou dobu trvá, než si vypěstuju vztah k novým lidem a když si na ně konečně zvyknu, tak odcházejí… (Úsměv.)
Divadlo pod Palmovkou pro vás nebude neznámým územím…
Máte pravdu. Hráli jsme tam Maryšu a možná i toto byl jeden z důvodů, proč mě ředitel Kracik po zhlédnutí Lízala oslovil (za tuto roli se Sitek dostal do užší nominace na Cenu Thálie, pozn. red.). Ale říkal, že už mě sledoval delší dobu.
TIP REDAKCE:
Jedná se o nabídku, která se neodmítá nebo pro vaši volbu byly rozhodující i jiné faktory?
Žádné jiné faktory nebyly. Já si myslím, že když člověk v pětapadesáti letech dostane nabídku do Prahy, o něčem to svědčí a taková nabídka se opravdu neodmítá. Navíc – když mě ředitel Kracik řekl, že je načase, abych ty svoje „dědky“ začal hrát v Praze, nebylo co řešit. (Úsměv.) Samozřejmě člověk si sepíše pro a proti. Jediné proti, proč bych do Prahy jít neměl, byli moji hvozdenští ochotníci. Tam cítím velký dluh. Opouštím je po pětadvaceti letech. Ale myslím si, že se postaví na vlastní nohy a půjdou svojí cestou.
Předpokládám, že jste jim o svém odchodu už řekl. Jak reagovali?
V podstatě jsem vycítil, že čekali, kdy něco takového přijde. Já už jsem měl nabídek několik, ale vždycky jsem to ustál, protože jsem si zlínské divadlo i diváky zamiloval. Jinak bych tady pětadvacet let nebyl. Ale ono se taky může stát, že mi v Praze pukne srdce, bez Zlína to nevydržím, vrátím se zpátky a doufám, že budu mít dveře otevřené. Stát se může cokoliv. Začínat v pětapadesáti letech v novém městě, s novým kolektivem známých herců, které jsem doposud znal jen z televizní obrazovky, není lehké. Přijde neznámý stařík ze Zlína… (Smích.)
Máte za sebou tři angažmá v oblastních divadlech.
Víte, většina študáků chce po škole zůstat v Praze. Ale můj profesor Miloš Nedbal vždycky říkal, že herec musí jít alespoň do tří divadel na oblast. Takže jsem poslechl svého pedagoga. Po Ostravě, Opavě a po Zlíně jdu do Prahy.
Zmínil jste, že nabídek už jste dostal několik. V čem byla tato poslední jiná, když jste ji přijal?
Většinou se jednalo o hostovačky. Jenže při provozu v oblastním divadle není možné, aby herec na dva měsíce vypadl, někde zkoušel a pak dojížděl na představení. Tentokrát se jednalo o regulérní nabídku do stálého angažmá. Na volnou nohu bych určitě nešel, protože v mém věku už bych měl obavy, jestli se v Praze uživím. Nejsem ranař a neumím leštit kliky. Víte, kvůli vzdálenosti mezi Zlínem a Prahou jsem musel odmítnout několik filmových nabídek. Naposled to byla role ve snímku Hlídač č. 47 Filipa Renče, kdy jsem měl mít dvanáct natáčecích dnů. Kvůli tomu, že jsem měl ve Zlíně dvě dopolední představení, musel jsem nabídku odmítnout. Teď jsem se nedostal na casting do filmu Alice Nellis, která bude natáčet v červenci a srpnu Lidice. Ale máme ještě domluvenou schůzku, tak snad to klapne. Prostě doufám, že s příchodem do Prahy bude také více příležitostí.
S kým se vám ve Zlíně bude nejhůř loučit?
S celým divadlem. Soubor je takové soustrojí, kde každé kolečko má svoje místo a všechny do sebe zapadají. Kdykoliv odejde někdo ze starších herců, je to problém, protože mladších se hlásí desítky, ale dostat do divadla staršího herce je vždycky těžké. Ale já věřím, že mezera po mě se rychle zaplní. Jak už jsem řekl, bavili jsme se s vedením zlínského divadla o případné hostovačce a já budu dělat maximum, aby se to dalo skloubit.
Jste obsazen v řadě inscenací, se kterými se ve Zlíně počítá i pro příští sezonu. Jak se to bude technicky řešit?
Domluvili jsme se, že bych měl dohrávat Madam Piaf, měl bych dohrávat Serebrjakova ve Strýčkovi Váňovi a možná Tučňáka Emila v Opici Žofce. Protože když bude Petra Hřebíčková dojíždět z Prahy na Žofku, můžu jezdit s ní. Končí Rok na vsi, končí Švejk a zůstává Kdo je tady ředitel? Hold se bude muset nějaký kolega naučit roli v islandštině…
To vám někdo pěkně poděkuje…
(Smích.) Asi máte pravdu.
Vraťme se zpátky k hvozdenským ochotníkům. Máte už za sebe nástupce?
Nemám. Nabízel jsem to několika kolegům, ale všichni odmítli. Víte, ona je to pořádná dřina a odpovědnost. Není to jen o tom nazkoušet představení, ale musíte domlouvat zájezdy, festivaly, máme vlastní přehlídku Hvozdenský měšec plný pohádek, což znamená spoustu starostí, pak je tady tradiční vánoční výstava Betlémů, zpívání u stromečku, no je toho dost. Věnovat se na plný úvazek ochotníkům je velice náročné, ale já věřím, že třeba budeme moci fungovat i na dálku a poslouží nám mail, web kamera a další vymoženosti. (Úsměv.)
Stěhování se dotkne celé vaší rodiny. Už jste to nějakým způsobem řešili?
Tak obě dcery jsou v Praze. Starší Katka má svoji právnickou kancelář a Kristina studuje prvním rokem DAMU. Hrozně se těším, že budu konečně blíž svému prvnímu vnukovi Patrikovi. No a moje paní už je v podstatě v důchodovém věku a mohla by rovnou odejít se mnou do Prahy. Svoji práci má ale ráda, takže nejspíš budeme mít nějakou dobu vztah na dálku a později přijede za mnou.
Teď už jste rozhodnutý, nabídku jste přijal. Jaké pocity ve vás momentálně převažují?
Stále jsem rozechvělý. Přeci jen jsem tady zapustil kořeny a v každém rozhovoru, který jsem dělal, jsem mluvil o tom, jak miluju zlínské divadlo a Zlín samotný. To se samozřejmě nemění. Měl jsem tady obrovské role a krásné příležitosti, ale je čas zkusit něco jiného.
Na kterou z rolí budete rád vzpomínat?
Určitě na Tovjeho, na Leara, na Merlina, i když byl trochu kontroverzní, měl jsem ho rád. Na Smrt Hippodamie, kdy jsem se zřejmě poprvé a naposled setkal s melodramem. Za čtvrtstoletí, co jsem ve Zlíně, jsem nazkoušel víc než sto třicet rolí. Když si promítnu všechny, které jsem hrál, ani za jednu se nestydím. Vždycky jsem se snažil dát ze sebe to nejlepší.
Tušíte, jaká první role vás čeká v novém angažmá?
S ředitelem jsem se domlouvali, že pokud bych mohl začít zkoušet už v červnu, čekal by mě Mefisto, kterého režíruje Emil Horváth v hlavní roli s Jiřím Langmajerem. A pak se rýsuje práce ve Svaté Janě, kterou bude režírovat Petr Kracik. O dalších titulech zatím nevím. Ale ředitel řekl, že mě nekupuje proto, abych neseděl v šatně, ale abych hrál.
Na co se nejvíc těšíte?
Protože každé divadlo je specifické, těším se na jiný způsob práce. No a těším se na kolegy.
Je něco, čeho se bojíte?
Jistě. Mám strach z toho, jak mě přijmou. Vždycky, když nastoupí někdo nový, je to taková kukačka. (Úsměv.) Říkají si: Tak se ukaž, když jsi z oblasti… Doufám, že budu mít možnost předvést, co ve mně je. Nemůžu tam jít se strachem. Musím si stát za tím, že za těch třicet let, co jsem u divadla, jsem se něco naučil a můžu předat určité poselství obecenstvu.
Jak se vám bude odcházet?
Bude to těžké, až budu vyklízet šuplíky v šatně, ve které jsem byl pětadvacet let. Doufám, že mě rodina podrží. (Úsměv.)
