Umění, ale zejména fotografii, se prý věnuje celý svůj život. Jeho nejlepší fotografie už několikrát zdobily zdi ve zlínském Coffee&Music baru Pštros na Sadové.

Fotograf JSF ABB, vlastním jménem Josef Řezníček, popsal v rozhovoru pro Deník svou zajímavou cestu k fotografování.

Josefe, jak jste se dostal k fotografování?

Poprvé jsem k němu přičichl, když se mi do rukou dostalo první číslo časopisu Photo Life pana J. Karbusického. To bylo někdy v roce 1997. Na druhé číslo jsem pak už čekal u trafiky stejně jako na Čtyřlístek. (Úsměv.)

Vzpomenete si ještě na svůj první fotoaparát?

S přítelkyní jsme si začali půjčovat foťák jejího otce Canon 500 a veškeré peníze postupně mizely ve filmech. Časem jsem zjistil, že u pultu minilabu pana Sovičky na tržnici čekám čím dál častěji s neopakovatelným napětím „jak to dopadlo“. Pamatuji si, jak se pak vystřídalo napětí s nadšením, ale i s poučením.

Můžete to trochu rozvést?

Vím, že mě tehdy samozřejmě bavila nejvíc makrofotografie, protože je to vždy takový pohled do jiného světa. A navíc, jak jsem pochopil později, je to dobrá škola trpělivosti, bez které se fotit nedá. 

Jak se stalo, že jste focení opustil a začal se věnovat výtvarnému umění?

Na několik let jsem skutečně na focení úplně zapomněl. Začal jsem totiž vytvářet UV obrazy a musím se přiznat, že mě to úplně dostalo. Stříkal jsem sprejem přes různé šablony a používal k tomu fluorescentní barvy, takže obrazy různě svítily pod UV světlem. Časem jsem začal používat i svítící barvy, takže obrazy světélkovaly i potmě.

Bavilo vás to?

No, myslel jsem si, že mě to uživí. (Úsměv.)

Co bylo dál?

Mezitím jsem vystudoval filmovou školu K. Zemana ve Zlíně, obor výtvarník scény. Během toho doba samozřejmě pokročila. Začaly se objevovat digitální zrcadlovky a já se znova vrátil k focení.

Z jakých důvodů?

Tehdy mě k tomu vedla i trochu nespokojenost s fotografiemi, které jsem viděl kolem sebe. Chtěl jsem to dělat nebo takzvaně vidět jinak. Byl bych moc rád, kdyby se mi to povedlo. (Úsměv.)

Na co se ve své tvorbě nejvíc zaměřujete?

Fotit mě baví všechno, protože díky tomu zažívám různé situace, do kterých bych se jinak nedostal.

Stalo se někdy, že jste fotil něco, co se vám vyloženě příčilo?

Zatím se mi nestalo, že bych musel dělat něco, co mi nesedlo. Myslím, že se mi to ani stát nesmí. Já tady nejsem od toho, abych hodnotil, co mám před fotoaparátem.

Fotíte raději v interiéru, či venku?

Abych byl upřímný, tak raději fotím venku.

Fotografové většinou hodně cestují. Jak jste na tom vy? Cestujete kvůli unikátní fotce kilometry daleko?

Za dobrou fotkou se cestuje. Musí se jí jít naproti, hledá se. Někdy se vyskytne sama od sebe, někdy na ni čekáš minuty, někdy dlouhé hodiny, takže ani tvůj pes nechápe, co děláš v tom sněhu tak dlouho, když je minus 25. Někdy ale také vznikne i úplnou náhodou, a to se zase říká: štěstí přeje připraveným. Většinou je to spíš: čím víc dáš do fotky energie, tím víc jí v ní je.

Pojďme ke zlínské fotografické soutěži, v níž jste vyhrál první místo…

Do soutěže jsem se přihlásil, protože jsem Zlíňák, takže mi to připadalo tak nějak přirozené. Navíc Zlín mám moc rád. Baví mě ho fotit a hlavně si to zaslouží, když je tak pěkný.

Překvapilo vás první místo?

Úspěch v soutěži mě mile překvapil a dodal mi sílu na další práci. Dala mi cenné zkušenosti.

Jaké jsou vaše největší projekty, na kterých jste se podílel?

Poslední aktuální projekt je právě kalendář mých fotografií Magický Zlín 2012, který je právě teď v prodeji na některých místech ve Zlíně a v Praze. V tomto projektu bych chtěl nadále pokračovat a časem pozvat ke spolupráci i ostatní fotografy, co fotí Zlín.

Máte za sebou několik výstav. Ta poslední se uskutečnila v Coffee&Music baru Pštros ve Zlíně.

Přesně tak. Jedná se o výběr toho nejlepšího, co bylo mnou vytvořeno během uplynulého roku. Byla ukončena dražbou fotografií stejně jako má předešlá výstava.

Existuje něco, co byste si přál zvěčnit a zatím se vám to nepodařilo?

Jaký mám sen? Udělat dobrou fotku zeměkoule. (Úsměv.)

Josefe, jakým způsobem si dobíjíte baterky?

Ve volném čase chodím rád na procházky se svým psem. Samozřejmě fotit.

A plány do budoucna?

To je jednoduché. Mám v plánu fotit, fotit, fotit a hlavně se zlepšovat, jak jen to půjde. (Úsměv.)

Tvář zlínské kultury JSF ABB Josef Řezníček

fotograf, výtvarník

Narodil se 12. března 1973 ve Zlíně

Jeho pravé jméno je Josef Řezníček

Studoval střední průmyslovou školu stavební

Po nedokončeném studiu navštěvoval filmovou školu Karla Zemana,

obor výtvarník scény

Je zakladatelem internetové galerie motiv Aemotiv

V současné době se nejvíce věnuje focení. Má za sebou již několik výstav

Žije a tvoří ve svém rodném městě