Ten pojednává o manželích Sladkowských, kteří se starají o dcerku Juliánku, jež je postižena závažným Edwardsovým syndromem. Přestože páru lékaři doporučili přerušení těhotenství, Sladkowští něco takového nepřipustili.

„Dítě není zboží v obchodě, které můžete odmítnout, pokud se vám nelíbí nebo když má nějakou vadu. Je třeba ho přijmout takové, jaké je,“ reagovali.

Negativní reakce zaznamenala i režisérka Smržová, která film v neděli s velkým úspěchem představila divákům při předpremiéře ve zlínském divadle Malá scéna.

„Slyšela jsem i ohlasy lidí, že by se takové děti neměly rodit. Proč by o nich měli poslouchat, proč by se o tom vůbec měli bavit, vždyť je přece jednoduché jít na potrat a takovou situaci neřešit. Ale ono to tak úplně není. Ani situace po potratu není pro maminky a tatínky jednouchá,“ míní Smržová.

Snímek očividně slaví velký úspěch, máte radost?

Mám hroznou radost a jsem strašně ráda ve Zlíně. Já jsem trochu předpokládala, že to bude mít úspěch, protože jsou tady báječní lidé. Moravský kraj mě přivítal úspěšně, už když jsem začala točit, a to i teď, když jsem snímek připravovala.

Takže jste ráda, že film vznikl právě tady?

Ano. Zároveň můžu také říct, že zdejší nemocnice a lékaři se chovají dobře a možná lépe než v Praze, kde by se měli chovat minimálně právě takto.

Co říkáte na rozhodnutí lékaře z pražského Motola, který v Juliánčině případě doporučil neoperovat, a nepokoušet se tak odstranit její srdeční vady? K čemu byste se přikláněla vy osobně?

Přikláním se k možnosti neoperovat, protože ten lékař z objektivního hlediska reagoval správně.

Co vás k tomuto názoru vede?

Bylo by to obrovské riziko pro holčičku, ona by bývala nemusela tu operaci vůbec přežít. Pravda je, že tyto operace jsou velice nákladné a lékaři se musí rozhodovat mezi tím, zda operovat dítě, které má větší šanci než Juliánka, která šanci nemá, a v tomto ohledu tomu rozumím. Pochopitelně si myslím, že z etické stránky by tato záležitost mohla být sdělena jinak. A zrovna tak diskuse o problematice by měla probíhat jiným způsobem. Měli by být přivoláni na pomoc psychologové, kteří by představovali záchranný nebo etický tým. Právě ten by rodičům měl v takových chvílích pomáhat a to se u nás bohužel neděje.

Jak jste se dozvěděla o rodině Sladkowských? Od koho přišel ten prvotní kontakt?

Já jsem takovou rodinu hledala programově, protože když jsem čekala druhé dítě, tak mi řekli, že by mohlo mít Downův syndrom. Tehdy jsem z toho psychicky byla velmi špatná, naštěstí dítě se posléze narodilo zdravé. Na základě této zkušenosti jsem hledala rodinu, která projde tuto strastiplnou cestu, i když bude vědět, že děťátko je nemocné. Nejprve jsem se zkontaktovala s porodní asistentkou Evou Bednářovou, o které mi řekla jiná porodní asistentka z Prahy. Právě Eva měla rodit postižené dítě.