„Ale přijel jsem, protože mě volaly mé filmy. Skutečně mě baví je uvádět a vést po nich diskusi. Na větší festivaly většinou jezdím z profesionálních důvodů, prodávat své filmy. Tady to je jiné a cítím se tu dobře, díky vřelosti, s jakou mě diváci i organizátoři přijali,“ pochvaloval si Medem, který od pořadatelů akce, Asociace českých filmových klubů, dostal i cenu za „modernizaci filmových vyprávěcích postupů magického realismu“.
Vizuálně zajímavé snímky baskického režiséra mají osobitou atmosféru, v níž se realita mísí se sny a na které se projevuje, že se Medem chtěl stát psychiatrem. „Začal jsem i studovat medicínu, ale celý školní rok jsem pořád točil filmy, s tím, že mi bylo jasné, že nikdy nebudu režisér, protože jsem byl málo autoritativní, tehdy jsem byl ještě nesmělejší než dnes. Pak jsem začal pracovat jako filmový kritik a uvědomil si, že psychiatrem nebudu, že mě to moc frustruje. Odešel jsem ze školy a zkusil jsem natočit nějaké krátké filmy. Za ty jsem vyhrál ceny, a získal tak prostředky na další film,“ popisoval filmař své začátky.
Distributor projekci zakázal
V současnosti Medem připravuje další dva snímky, svůj nejdražší film, historickou mezinárodní koprodukci z antických Atén z doby vlády Perikla, a svůj nejlevnější film, erotickou komedii Pokoj v Římě. Na Letní filmové škole doprovázel jeden dokument a všechny své celovečerní filmy, s výjimkou toho posledního, Chaotické Any, její promítání v Hradišti totiž český distributor Atlantis nakonec zakázal.
„Je pro mě těžké uvažovat nad svými filmy, mám v tom trochu zmatek. Když začínám točit nový film, mám pocit, že je úplně nový, vždy se snažím vzdálit se co nejvíc od toho, co jsem už udělal. Ale když ten film dokončím, uvědomím si, že jsem se zas tak daleko nevzdálil,“ uvažoval Medem, pro nějž filmy představují důležitou součást života.
„V každém filmu nechám něco silného, po jeho dokončení se cítím prázdný. Tu prázdnotu zaplním tím, že začnu připravovat nový snímek. I jako člověk se cítím po každém filmu trochu jiný a to je úžasné na mém povolání, že se s každým filmem mohu vyvíjet.“
Na Medemova intezivní, autorská díla dobře reagovali i uherskohradišťští návštěvníci. „Na diskusích jsem dostával hodně osobní otázky. Myslím, že diváci se napojili na mé filmy emocionálně. Velmi se mi líbil dotaz od jedné dívky, která se ptala, jestli bych chtěl žít ve světě svých filmů. Ona by v něm prý žít chtěla,“ uvedl režisér.
Iva Přivřelová
