S milým, leč omluvným úsměvem odešel na jeviště zkoušet. Přemýšlela jsem, jak v redakci oznámím, že rozhovor, se kterým se počítalo, neklapnul.
Nakonec se ale ukázalo, že došlo ke komunikačnímu šumu a Karel Gott si prostor udělal. Po celou dobu našeho povídání byl velmi příjemný, usměvavý a pohodový.
Na své malé koncertní turné, které čítá pět zastávek v Čechách a na Moravě, si přizval dvě známé zpěvačky. Leonu Machálkovou a Moniku Absolonovou. O hudební doprovod se postaral Big Band Felixe Slováčka.
Zlatý slavík se do Zlína vrátil po třech letech. „K vám jezdím vždycky rád. Dokonce si troufám tvrdit, že bych trefil i poslepu,“ zažertoval hned v úvodu zpěvák, který je známý tím, že si nesmírně váží publika. „Já neměřím intenzitu potlesku. Ale vnímavost diváků. A to jak hudební, tak slovní. Pozoruji, jak reagují na nadsázku, jestli mne berou vážně, nebo chápou, že si dělám tak trochu legraci…,“ vysvětlil.
Myslím, že zlínské publikum je velmi vnímavé. A že těch fanoušků máte spoustu dokazuje i fakt, že jste Novestu vyprodal.
To ano. Na Zlín mám vůbec dobré vzpomínky. I na dobu minulou. Když jsme dnes jeli kolem hotelu Moskva, tak jsme si říkali: Kdyby tak mohl vyprávět… Ale vzápětí jsme se všichni shodli, že je dobře, když vyprávět nemůže. Když se na festivalu celá branže sešla v jedné budově, to se děly věci. (Smích.)
Turné bylo uspořádáno k vašemu krásnému jubileu. Přeci jenom sedmdesátka už svádí k tomu, aby se člověk ohlížel. Bilancujete?
Trošku ano. Tomu se ani nedá vyhnout. Když dovolíte, já to vezmu z pohledu pouze profesního. Často se ohlížím na úplný začátek. Když to vydrželo padesát let, říkám si, které období bylo nejdůležitější. A myslím si, že to byla šedesátá léta.
Stejnou otázku jsem položila i Monice Absolonové a Leoně Machálkové při našem středečním rozhovoru. Téměř každý člověk má ve svém životě osobu, která byla rozhodující při volbě profese. Kdyby jí nebylo, dotyčný by třeba dělal něco úplně jiného. Měl jste ve své blízkosti takového člověka?
Jejda! To by bylo na knihu. Pro mne to byla skupina hudebníků, jejichž desky ze světa jsem poslouchal. Pochopil jsem, že muzika není jen o hlase, ale hlavně o projevu, který čapne posluchače. Ale vy jste se ptala na konkrétní osobu. Takže na samém začátku to byl Rudolf Rokl. A pak řada muzikantů, na které si už vzpomenou jen pamětníci. Důležité bylo divadlo Semafor, divadlo Apollo a obrovskou roli sehrál profesor Karenin, který mne učil zpěvu. Jak říkám. Bylo by to na celý román.
Mít tu možnost, kterou část byste si odžil s chutí znovu?
Znovu řeknu šedesátá léta. Hlavně proto, že něco začínalo a něco vznikalo. A my jsme byli právě u toho zlomu. Byla v tom naděje, že něco krásného přichází a bude líp. Základ všeho je pocit, že bude líp. Což nemůžeme říkat o této době. (Úsměv.)
To nezní moc optimisticky…
(Smích.) Přeci jste novinářka a víte, co se píše. To člověka nepotěší.
Máte pravdu. Ale když Karel Gott řekne, že bude lépe, spousta lidí tomu tvrzení ráda alespoň na chvilku uvěří.
No jo. Byla mi přišita nálepka posla dobrých zpráv podle jednoho textu od Michala Horáčka. Ale víte co? Nechci vyvolat paniku. Ale až nám bude opravdu špatně, teprve potom přijde moje doba. Protože pak řeknu: Logicky musí být zase líp… (Úsměv.) Myslím, že vnést naději mezi lidi je povinnost každého umělce.
Narozeniny, to je období, kdy oslavenec dostává dárky. Jaký nejoriginálnější dárek jste obdržel?
Dárek, říkáte? Pro mne je největším dárkem věrnost publika. Ono nejde o dary. Kdybych něco potřeboval, tak si to koupím, jo? Jde o pozornost. Někdo přijde na výborný nápad a je jedno, jestli je to za deset korun. Ale když vidím, že ten člověk se se mnou zabýval a vynaložil nějakou energii, tak to ocením stejně, jako když mi přinese zlaté hodinky. Tím ovšem nechci navádět fanoušky, co mi mají kupovat… (Smích.) Takže jak říkám – nápad je důležitý.
Stále mluvíte o svém publikum. Objel jste celý svět. Překvapili vás někde? O Japoncích se třeba říká, že jsou zdrženliví a moc se neprojevují…
Tak to já mám s nimi jinou zkušenost. Na mne tleskali hned a dost dlouho. (Úsměv.) Ale možná to mají opačně. Třeba když hodně tleskají, tak je to špatně. (Smích.)
Na vašich webových stránkách odpovídáte na otázky svých příznivců. Na jeden dotaz jste reagoval slovy, že teď prožíváte jedno z nejkrásnějších období, a že všechny ty, co vám nepřejí, zklamete, protože máte velké plány. Stále to platí?
Stoprocentně. Mám velké plány a jsem v dobré formě. A víte co? Já už jsem dostal jeden z nejhezčích dárků. Nechal jsem si udělat všechny zdravotní testy a vyšetření a lékaři mi řekli, že zdravotně jsem na tom jako mladík. Takže další blbá zpráva pro nepřející. (Smích.)
