„Uvítáme každého, ať už to jsou dospělí, nebo děti, hlavně když přijdou v nějakém kostýmu. Samozřejmě jsme vždycky rádi, když návštěvníci reagují na aktuální téma, kterým je letos právě už zmíněných sedm set let od první písemné zmínky o Zlínu,“ říká v rozhovoru pro Deník jedna z organizátorek oblíbené akce Zuzana Baťová z Hospůdky U Kovárny.

V jakém duchu se ponese letošní ročník?

close Zuzana Baťová info Zdroj: Deník/Stanislav Janalík zoom_in Letošní ročník je dvaadvacátý, tak trochu symbolický. Bude se nést v duchu sedmi set let od založení Zlína a měl by se věnovat právě tomuto výročí od první písemné zmínky o městě Zlíně.

Co tedy chystáte?

Je to už tradiční akce, takže tady budou farmářské trhy, chybět nebudou ani ukázky řemesel. Celá akce se bude konat opět ve třech ulicích – na Lešetíně I u Hospůdky U Kovárny, Lešetíně II u hotelu Baltaci a v Kvítkové ulici. Celé je to propojené, takže lidé si mohou vše projít. Bude opět soutěž kapel, do níž se mohou přihlásit zájemci, kteří se chtějí předvést před veřejností. U pódia bude kulturní program, kde máme domluveno vystoupení dětského folklorního souboru, cimbálové muziky, chybět nebude ani tradiční průvod masek a pochovávání basy.

V čem se liší váš fašank v městském pojetí od toho vesnického?

Nedodržujeme úplně všechny tradice, co má jít v průvodu za masky a podobně. Uvítáme prostě každého, ať už to jsou dospělí, nebo děti, hlavně když přijdou v nějakém kostýmu. Samozřejmě jsme vždycky rádi, když návštěvníci reagují na aktuální téma, kterým je letos právě už zmíněných sedm set let od první písemné zmínky o Zlínu. Vím, že místní obyvatelé a naši štamgasti už v tom duchu chystají masky, například Baťovo letadlo nebo Baťův pomník. V tom se městský masopust liší od toho vesnického. Když jsme s tím začali, což už je víc než dvacet let, tak místní vůbec nevěděli, co je masopust a proč se koná. Takto mají možnost si tu tradici připomenout.

S masopustem jsou spojené masky. Děláte si je sami? A máte dost lidí, kteří jsou ochotní se převléknout a jít do průvodu?

Náš spolek LešetínZlín, který jsme založili, se o to stará samozřejmě nejvíc. Jde v podstatě o ty samé lidi už několik let, takže si masky vyrábějí sami, a ty, co jim zůstávají, zase půjčují těm, co se do organizace zas až tak nezapojují, ale jsou ochotní přijít. K tomu se přidávají ti, co se chtějí pobavit a jsou ochotní se zapojit, takže jenom nestojí na chodníku a jdou do průvodu. Kdo to jednou zkusil, tak ví, že je to fajn. Chodí se po sousedech, i když jich samozřejmě ubývá a už jich tady v centru moc není, ale ti, co tady ještě zůstali, mají vždycky přichystané nějaké pohoštění – slivovičku, koblihy… A z průvodu je to úplně jiný pohled na fašank, než když se lidé přijdou jenom podívat.

Jak vlastně vznikla ta původní myšlenka uspořádat fašank na Lešetíně?

Vznikla u nás v hospůdce u stolu našich štamgastů. Tehdy sem chodil známý zlínský herec Lubor Tokoš spolu s výtvarníkem Jiřím Vápem starším a jeho syny. Původně jsme se bavili o tom, že uspořádáme zabíjačku, která se taky konala v souvislosti s natáčením videoklipu kapely Fleret. Říkali jsme si, že by to byla pěkná tradice. A právě

pánové Tokoš a Váp nám vnukli myšlenku, proč to nespojit s fašankem, že by to lidi bavilo. První ročník byla recese a dělali jsme to na dvoře naší hospůdky, kde jsme měli zabíjačku a výstavu obrazů. Ale lidem se to strašně moc líbilo, takže se to časem rozšířilo do dnešních rozměrů, kdy naše akce zabere tři ulice a navštíví ji kolem pěti tisíc lidí.

Jak dlouho trvá příprava takové akce?

Jakmile skončí jeden ročník, začínáme v podstatě připravovat další. Nejvíc času zaberou administrativní věci, například uzavírky ulic, ale naštěstí máme dost dobrovolníků a nadšenců, kteří nám pomáhají.