Když jste před deseti lety začínali, vzali vás pod svá křídla právě muzikanti ze Tří sester, kteří na české hudební scéně v té době byli už třináct let. Co vám to dalo do začátku? Byly to zkušenosti nebo kontakty?

Vlastně jste to řekla sama. (Smích.) My jsme byli úplní začátečníci a mlíčňáci v muzice. Vůbec jsme netušili, jak to chodí. Když jsme dělali první desku, tak padla volba na basistu ze Tří sester a ten nám ji produkoval. A volba se ukázala být šťastná. Vším nás provedl a ukázal nám, že není potřeba se stresovat. Kluci nás dokonce vzali na prvních pár koncertů, abychom viděli, co dělají před lidma. Prostě nám občas něco cmrndli ze svých zkušeností. (Smích.) Dali nám hrozně moc.

Jak jste se vůbec potkali?

Když jsme točili první desku, tak nám bylo nějakých devatenáct let. Neznali jsme vůbec nikoho. Ale chodili jsme na koncerty Sester a byly to pro nás obrovský hvězdy. Našli jsme firmu, která byla ochotná nám vydat desku. U ní vydávaly i Tři sestry, tak padla volba na inženýra Magora. To je celý.

Inženýr Magor?

No jo. (Smích.) Vlastním jménem Tomáš Doležal. Mně jako kapelníkovi Divokého Billa dal kupu zkušeností. Vlastně se to ani nedá říct v kostce. Naučil mne, že se dá všechno brát v klidu, že důležité je, aby spolu lidi v kapele táhli za jeden provaz. A co je hlavní, naučil mne, že nesmíme brát ohledy na okolí, protože důležitá je muzika. Toho jsem se držel a mám pocit, že i díky jeho radám jsme vydrželi tak dlouho a jsme v pohodě.

Vy jste už na jaře měli společné turné s Čechomorem. Rádi se družíte s jinými formacemi?

Samozřejmě to máme rádi. S Čechomorem jsme se dali dohromady úplně zvláštním způsobem. Já totiž jezdím na crossové motorce. A houslista z Čechomoru Karel Holas taky motorkám fandí. Tak jsem ho vzal párkrát k nám do Úval, kde jsme si zajezdili. Stali se z nás kamarádi. No a o půl roku později jsme se dohodli, že bychom mohli vyjet na společné turné. Takhle se to uvařilo. A taky jedním z důvodů byl fakt, že jsme zrovna neměli žádnou desku. Začali jsme trošičku taktizovat. Vlastně jsme neměli na co lidi nalákat. Čechomoři taky neměli nové album, tak jsme si řekli, že uděláme společné koncerty, ať je to pro lidi trošku zajímavější.

A evidentně se to osvědčilo, protože sály byly plné…

Bylo to bezvadný. Myslím si, že i díky Čechomorům jsme získali jiný fanoušky. Oni mají přeci jenom odlišné publikum.

Zmínil jste desku. Poslední bylo album z festivalu Rock for People 2007. Chystáte něco nového?

Je to právě hodně aktuální. Zrovna na konci října jsme se zavřeli na pět dnů do studia a natočili jsme první čtyři základy písniček pro novou desku. Máme takovou představu, že by tam bylo zhruba dvanáct pecek. K posluchačům by se měla dostat v listopadu příštího roku.

V roce 2006 jste obdrželi Českého slavíka. Co to pro kapelu znamenalo?

Abych řekl pravdu a to řeknu naprosto upřímně, nikdy jsem nepočítal, že se dostaneme takhle vysoko. Vždycky jsem si myslel, že budeme kapela, která bude jezdit tancovačky a zábavy po okolí. My jsme vlastně poprvé byli bronzoví, pak ještě jednou a pak konečně v roce 2006 jsme vyhráli zlatého Slavíka. Já jsem z toho byl naprosto nadšenej a dodnes to považujeme všichni za největší úspěch Billa. Tam hlasovali lidi a prostě je to bomba!

Na stránkách Billa jsem četla rozhovor s vaší maminkou a musím říct, že na mne působí jako taková matka pluku. Žena, která pro celou kapelu vaří, stará se o vás, fandí vám… To musí být skvělé, mít takovou oporu v rodině.

Je to bezvadný. Já jsem jedináček, což mě sice mrzí, ale na druhou stranu mám bezvadný zázemí. Naši v podstatě všechny kluky z Billa přijali za své a je to jejich rodina. Když ještě nebyla zkušebna, tak rodiče se nás snažili podpořit. Obětovali se a my jsme zkoušeli ve sklepě. (Smích.) Ale víte, co je na tom rozhovoru vtipného? S mojí mámou ho dělala maminka Matěje Homoly ze skupiny Wohnout. Takže naše maminy si sedly na kafe, pokecaly si a vznikl hezký rozhovor. Máma z něho byla nadšená.

Divokej Bill letos oslavil deset let svého působení na hudební scéně. Když jsem se dívala na fotky, musím jen konstatovat, že sláva to byla veliká…

Bylo to velký! Měli jsme tady v Úvalech dva koncertíky. Jeden před prázdninama a druhý po prázdninách. Pozvali jsme všechny kamarády. Přijela Aneta Langerová, se kterou jsme kdysi spolupracovali, byly tam Tři sestry, přijel Čechomor, Horkýže slíže, prostě kamarádi. Na každé akci se sešlo víc jak čtyři tisíce lidí. Fakt super pařba.

Zdá se, že Divokej Bill prožívá skvělé období. Ale přeci jenom. Devět chlapů v kapele… Nenastane občas ponorková nemoc?

Lhal bych, kdybych tvrdil, že vždycky bylo všechno ideální. Nějaký lehký ponorky byly. Ale čím jsme starší, tím víc si všichni uvědomujeme, jak je super, že nám to funguje. A snažíme se pro to dělat maximum. Když se přihušťuje situace, hned to řešíme. Je dobré o věcech mluvit. Ještě nikdy se nestalo nic vážného a za to jsem rád.

Teď se rodí nové album. Jak vzniká? Je to týmová práce nebo dílo jednotlivce?

Teď vzniká ideálním způsobem. Jsem z toho nadšenej. Hned to popíšu. První deska byla špičková, hodně jsme zkoušeli, furt jsme to řešili, bylo to bezvadný. Druhá stejně tak. U třetí už to bylo horší. Všichni jsme si našli holky, byla hromada jiných starostí a najednou jsme zjistili, že na novou desku nemáme nazkoušeno. Osobně si myslím, že se to na ní trošku podepsalo. A teď jsme se vrátili do začátků. Dvakrát týdně máme zkoušku, makáme na tom a je to fajn.

Já myslela, že když jste mluvil o návratu do začátků, tak jste hromadně pustili holky k vodě…

(Smích.) To ne, holky zůstaly. Jen jsme zjistili, že muzika se nedá ošidit. Když člověk není do studia připravený, pěkná deska se prostě nepovede. Teď se opravdu můžu pochlubit, že nám to šlape jako na začátku.

Určitě to bude znát i na čtvrtečním koncertu. Můžete fanoušky pozvat?

Ahoj lidi, tady Vašek Bláha z Divokýho Billa. Všechny vás zdravím ve Zlíně. Hrajeme na hale Novesta, tak se přijďte podívat, budeme tam se Třema sestrama a vypadá to, že to bude dobrej mejdan. Moc se na vás těšíme. Čau.

Připomínáme termín koncertu skupiny Divokej Bill ve Zlíně: čtvrtek 6. listopadu od 20:00 na hale Novesta.