„Osvědčený režisér Jozef Krasula se v Městském divadle vydává potřetí na dobrodružnou divadelní zteč. Jeho předchozí inscenace Jak jsem potkal lidi o Otu Pavlovi a Život je zatraceně krásnej o Bohumilu Hrabalovi patřily mezi divácky nejúspěšnější inscenace ve Studiu Z,“ přiblížila mluvčí zlínské scény Hana Šmardová.
Po setkání s Otou Pavlem a Bohumilem Hrabalem si nyní vybral třetího velkého muže. Velikána české literatury, herectví a divadla vůbec, Jana Wericha. Právě jeho podivuhodný životní příběh, s citacemi z rozsáhlého díla, přepracoval Krasula do divadelního scénáře a posléze do divadelní inscenace.
Jednou ze zajímavostí je, že hra se rodí zčásti přímo na zkouškách podobnou metodou, jakou rozvíjeli svá extempore Voskovec s Werichem ve svých slavných forbínách.
Radovan Král si spolupráci s režisérem velmi pochvaluje. „Děláme spolu už potřetí a musím říct, že jde o velmi kolektivní a kreativní práci. Sešli jsme se, abychom tyto dva umělce divákům připomněli,“ řekl zlínský Werich, který nedávno zazářil coby komik Charlie Chaplin.
Stejného názoru je i představitel Voskovce Gustav Řezníček. „Jsem rád, že se vyskytuji v týmu režiséra Krasuly. Na vzniku inscenace se podílíme všichni přímo na zkouškách. Je to sice občas náročné, ale bereme to jako výzvu,“ uvedl.
Jozef Krasula neskrývá, že práce na scénáři není vůbec jednoduchá. Werichův život prošel tolika peripetiemi, že vměstnat to podstatné a zároveň divadelně působivé do hodiny a půl je velmi obtížné. „Nepominutelné je spojení s Voskovcem, s nímž Werich exceloval v prvorepublikovém Osvobozeném divadle. Nesmírně zajímavou životní kapitolou je americký exil, kam se uchýlil před nacisty během druhé světové války. Následují ředitelská období v Divadle satiry a posléze v Divadle ABC, natočil mnoho filmů, svou roli sehrálo i veřejné vystoupení v roce 1969,“ přiblížil dramaturg Vladimír Fekar.
Za úspěchem Krasulových inscenací stojí také nepřehlédnutelná výtvarná poetika Františka Liptáka, který patří k absolutní scénografické a výtvarnické špičce na Slovensku. Diváci se mohou těšit na oblíbenou, melodickou a rytmickou hudbu Jaroslava Ježka, a to částečně i v živém provedení, nebo na slavnou taneční skupinu z Osvobozeného divadla Jenčíkovy girls. Na klavír bude živě hrát David Janík. V celé inscenaci zazní celkem asi dvanáct hudebních čísel.
„Po odchodu z představení by diváci měli mít radostný, ale ne bezstarostný pocit,“ podotkl režisér.
Ústředním motivem připravované inscenace jsou auta. „Není tajemstvím, že patřila k Werichovým celoživotním láskám. Takže: s rytmem Bugatti stepu přijeďte do „autosalonu“ Jana Wericha. Protože „když už člověk jednou je“, tak by si tuto inscenaci neměl nechat uniknout,“ pozval diváky Fekar.
