Městskému divadlu se podařilo oživit na jevišti složité postavy z románu Johna Steinbecka. Pomohla jim také jižanská bluesová hudba

Jejich téměř až filmové zpracování tématu je velkým zážitkem pro milovníky realistického divadla.

Režisér a pedagog Ivo Krobot, který působil například v Národním divadle či Klicperově divadle v Hradci Králové, velmi citlivě vedl herce. Kladl důraz na precizní uchopení postav, dokonalou výslovnost a srozumitelnost textu.

Neviditelná režie

V současné době jsme většinou zvyklí na výraznou režii, ve které jsou herci loutkami naplňujícími režisérovu představu. Ivo Krobot se však nechtěl předvádět jako loutkovodič, naopak pracoval s atmosférou, skvělým načasováním a vygradováním situací. Díky jeho „neviditelné" režii má divák možnost sledovat herecký koncert podmalovaný živou hudbou kapely Dixiestation a může se nechat vést příběhem až k samotné katarzi.

V takovýchto inscenacích se ukazuje jedinečnost divadla, kterou vám film ani televize nemohou zprostředkovat, protože vůně pálícího se dřeva prostě přes obrazovku ani plátno neprojde.

Jižanská hudba

Scénograf Václav Špale vytvořil krásnou scénu ze dřeva, suché trávy a balíků slámy, která vytváří iluzi zemědělské farmy. Daní za to byly složité a dlouhé přestavby, které se daly usedět jen díky hudebnímu doprovodu. Ten sestavil Zdeněk Kluka ze standardních songů jižanského blues pro kapelu Dixiestation, která všudypřítomně pomáhala navodit tu správnou náladu. Díky pohyblivému jevišťátku, na kterém členové dixie kapely seděli, byli prostorově variabilní, a se scénou se mohlo pracovat podle potřeby.

Ústřední postavou celého dramatu je natvrdlý hromotluk Lennie, kterého jedinečně ztvárnil Josef Koller. Role jeho parťáka George, který se o něj stará a pomáhá mu jít cestou života, se ujal jako vždy výborný Radovan Král.

Lennie a George

Tyto dvě postavy se doplňují a vytváří zvláštní dvojici, u které moc nechápeme, proč se dali dohromady. Retardovaný Lennie je velké dítě s ohromnou silou, miluje, když může hladit hebké věci a zvířátka, což jim ale vzhledem k jeho síle většinou přivede smrt. George je podle autorova popisu drobný a pohyblivý chlapík, který Lennieho usměrňuje v jeho vášni, má za sebou zřejmě nepěknou minulost, a proto v myšlenkách utíká k snivé budoucnosti.

Okamžiky, kdy se Radovan Král ujme kytary a v country stylu si malují společné žití na vlastní farmě, patří k herecky nejkrásnějším v celém představení. Josef Koller předvádí nadšence, který přizvukuje svému hrdinovi, jehož Lennie v Georgovi bezpochyby vidí. Ukazuje tak několik poloh této komplikované postavy, která nevědomky způsobuje neštěstí.

Další výraznou postavou je Candy v podání Ivana Řeháka, který se role zhostil velmi citlivě. Na příkladu starého psa se vyrovnává s životní situací, kdy v závěru celoživotní tvrdé dřiny nemá kde dožít, ani nikoho, kdo by se o něj postaral. Jeho psa sice odstřelí, ale kdo pomůže jemu, až nebude mít kam hlavu složit?

Zdánlivá jednoduchost

Další problematickou otázku rozprostírá postava černocha Crookse, kterého ztvárnil Luděk Randár. Crooks je natolik diskriminovaný, že nemůže ani vejít do ubytovny ostatních dělníků, což mu dává privilegium samoty, kterou by ostatní tolik chtěli, ale jemu se zajídá.

Jedinou ženou této inscenace je Curleyho manželka v podání Markéty Kalužíkové, která zahrála ženu toužící po obyčejném popovídání, přesto však považovanou za děvku, protože se nechová podle zaběhlých norem domácí puťky.

Tato inscenace nabízí mnoho témat k zamyšlením, je naplněná vyrovnanou hereckou akcí a dokonale vytvořenou atmosférou. Diváci snad ocení domnělou jednoduchost, která za sebou skrývá mnoho práce. Uměleckému souboru Městského Divadla Zlín děkuji a přeji více takových divadelních počinů.

VENDULA DOJATÁ