Umělecký soubor zkouší pod režijním vedením Pavla Gejguše od května. V roli Vejce se divákům představí nejmladší a nejnovější herečka divadla Michaela Doleželová.

Pro šestadvacetiletého režiséra to byla první spolupráce se zlínskou scénou. „Jsem rád za to, že jsem tady mohl pracovat. Zkoušení bylo sice trochu komplikované, ale určitě jsem rád,“ řekl Gejguš.

V čem bylo komplikované?

Pavel Gejguš: Pro mne je to první práce s velkým souborem. Vždycky jsem dělal malé scény a tohle je úplně jiný systém práce. Taky spousta herců, kteří jsou většinou starší než já. No a to vůbec nemluvím o obrovském prostoru Velkého sálu. To není hlediště, ale stadion. (Smích.)

Pro Michaelu Doleželovou je to první hlavní role na její domovské scéně…

Michaela Doleželová: No já si myslím, že to ani tak není hlavní role. Spíš titulní.

V tom je rozdíl?

No když je titul Jak šlo vejce na vandr a já jsem Vejce, tak mám titulní roli. (Smích.). Ale vážně. Já si nemyslím, že je tam nějaká hlavní a další vedlejší role. Nešlo by to ani bez zvířátek. Řekla bych, že jsme tak ve stejné rovině.

Pavel Gejguš: Souhlasím. Vajíčko je rovnocenný parťák s ostatními zvířátky.

Jak se cítíte coby vajíčko?

Michaela Doleželová: Abych byla upřímná, nic moc. V kostýmu se dost horko, protože je celý vycpaný molitanem. Takže se špatně hýbu a nevidím do stran. (Úsměv.)

Myslím, že každý měl v dětství pohádku, ke které se i po letech rád vrací. Která je ta vaše?

Michaela Doleželová: Krása nesmírná. Sice je krutá, ale už když jsem byla malá se mi hrozně ilustrace v knížce. Takže tu jsem si zamilovala. A pokud bych měla mluvit o nějakém českém titulu, tak absolutní jednička je S čerty nejsou žerty. České pohádky jsou krásné. Neskutečně hravé. Ale víte co? Spousta cizinců si myslí, že jsme krutý národ. Jak jinak by se mohla ta zlá baba chystat sníst Jeníčka a Mařenku? (Úsměv.)

Pavel Gejguš: Já jsem měl rád Trnkovu Zahradu a Andersenovy pohádky. Je zvláštní, že české pohádky si moc nepamatuju, ale stejně jako Míša jsem měl rád Krásu nesmírnou.

Jak probíhalo zkoušení?

Pavel Gejguš: Já myslím, že teď už se bavíme. Herci si ze mne dělají trochu legraci. Prý zatímco by jiný nazkoušel dva Shakespeary, já dělám stále jednu pohádku. Protože jak už jsem řekl, je to pro mne první zkušenost s velkým divadlem. Ale domnívám se, že jsme to zvládli.

Udržet pozornost dětského publika je určitě nesmírně těžké. A když si ještě vezmeme, že Velký sál má přes šest stovek míst, asi to bude tvrdý oříšek. Máte v plánu děti nějakým způsobem zapojit do inscenace?

Michaela Doleželová: No, hlavně se budeme snažit být hraví. Myslím, že to je jediná cesta, jak děti udržet, aby nám nezačaly skákat po hlavách. (Úsměv.) Snad se nám to podaří. Je to pohádka pro nejmenší, takže by asi nebylo vhodné, aby se na nás jen dívaly. Věříme, že mezi jevištěm a hledištěm bude probíhat dialog.

Pavel Gejguš: Ta komunikace je nesmírně důležitá. Některé postavičky se vydají přímo mezi děti do hlediště a v několika scénách se snažíme vzít děti do hry tak, aby reagovaly.

O dětech je známo, že jsou velmi nekompromisní diváci. Okamžitě dají najevo, zda se jim hra líbí, či ne. Znervózňuje vás to?

Michaela Doleželová: No znervózňuje. Ale snad půjde o plané obavy.

Pavel Gejguš: Já jsem se úplně vyděsil, když jsem zjistil, že pohádka je určená pro tak malinké děti a pro tak obrovský sál. Ale doufám, že herci to kočírují. Je to v jejich rukách. (Smích.)

Dá nazkoušení pohádky méně práce než třeba příprava dramatu?

Michaela Doleželová: V podstatě se musí zkoušet vždy stejně soustředěně. Je vlastně úplně jedno co zkoušíte, důležité je, jací lidé zkouší s vámi. Většinou to vůbec nezáleží na kusu. Tragédie se totiž klidně může stát vtipnou záležitostí a pohádka se může stát skutečně tragickou. (Úsměv.)

Pavel Gejguš: Co se náročnosti týče, určitě se to dá srovnávat. Pohádka je sice kratší, ale energie, kterou musí herci vynaložit, je strašně intenzivní. Právě proto, aby udrželi pozornost dětí, děj musí být nabitý a všichni na jevišti budou v závěru zničení. (Úsměv.)

Jsme na začátku nové sezóny. Už víte, na jaké postavy se můžete těšit?

Michaela Doleželová: Obsazení ještě není hotové, takže jediné, co vím je, že budu hrát v Cyranovi z Bergeracu.

A jaká režijní práce čeká vás?

Pavel Gejguš: Hned v pondělí po premiéře začínám v olomouckém divadle Tramtárie zkoušet novou hru. Skočím z pohádky rovnou do trilleru. (Smích.)

Můžete pozvat diváky na nedělní premiéru?

Michaela Doleželová: Přijďte do divadla, bude sranda.

Pavel Gejguš: Myslím, že pohádka bude plná pokoukání, imaginace a hravosti. Já osobně bych se šel určitě podívat. (Úsměv.)