Slaven byl svátek žen poprvé 
28. února 1909 po vyhlášení Americkou socialistickou stranou. A měly by ženy mít svůj vlastní svátek?

Já jsem každopádně pro, stejně tak souhlasí i Hana Kőnigová, vedoucí krajského střediska Českého svazu žen ve Zlíně. Jak trefně v nedávném rozhovoru podotkla, ještě máme Svátek matek, ale ne každá žena je matkou. Takže je na místě Mezinárodní den žen. Řada lidí tento svátek odmítá, spojuje si jej s bývalým režimem, kdy se při této příležitosti konaly masové a nezřízené oslavy, bez červeného karafiátu by to nebylo ono.

Na tu dobu já už moc vzpomínek nemám, v hlavě se mi akorát vybavuje, že jsem byla jiskrou (dodneška mám schovaný zápisník jiskry), pionýrkou jsem se už ale nestala. Skončilo to. Jinak jsem ale přesvědčena, že Mezinárodní den žen není žádný přežitek, jak mnozí tvrdí, a to i ženy. Myslím si ovšem, že i ta, která prohlašuje, že je to přežitek a neslaví jej, ve skrytu své duše by byla ráda, kdyby si na ni v ten den manžel, druh, syn či přítel vzpomněl.

Jasně, není třeba mít v kalendáři pevně stanovený den, aby si muž na ženu vzpomněl nějakou kytičkou či drobným dárkem. Když chceme někomu udělat radost, potěšit jej, můžeme to udělat, kdy nás napadne. Stejně tak ženy mohou během roku udělat radost svému partnerovi.

Já kupříkladu nepotřebuju datum k tomu, abych růžičkou udělala radost své mamince nebo kamarádce, stejně tak třeba i dárkem. A také se nezdráhám říct lidem, na kterých mi záleží, že je mám ráda. Pokud to myslíte upřímně a neříkáte to dotyčnému pravidelně, tak to člověka dokáže potěšit a spravit náladu.