V rozhovoru pro Deník vypráví, jak se mu daří skloubit práci v hotelu s rodinou a muzikou, co ho přivedlo k aktivnímu muzikantství, nebo jak se za poslední dvě dekády změnilo koncertování v Česku a na Slovensku.

Jednou z novinek, kterou kapela vydala je i předělá píseň „Zafúkané“, kterou proslavila vizovická legenda Fleret.

„Byli jsme docela napjatí, co na to řeknou kluci z Fleret, ale celé to z nás spadlo, když kluci souhlasili nejen s přearanžováním skladby, ale zároveň s účastí ve videoklipu. Občas se najde někdo, kdo má pocit, že jsme si dovolili moc, ale pokud někdo nechápe, že jde z naší strany o oslavu původní verze, nemám mu co říct,“ vysvětluje v rozhovoru Michálek.

Pepo, původem pocházíte kousek od Brna, nyní dlouho žijete v Luhačovicích. Jak jste se ocitl na Zlínsku?

Můj tatínek pocházel z Kaňovic, což je víska kousek od Luhačovic. Jako dítě jsme sem jezdili velmi často za rodinou i na rekreaci. Když jsem se potom rozhodoval o místě, na kterém strávím tříměsíční povinnou praxi v rámci absolventské práce, rozhodl jsem se pro Luhačovice. Po absolvování této praxe a obhajobě práce jsem v Luhačovicích začal pracovat a myslel si, že zde zůstanu tak dva roky. Už je tomu pětadvacet let a jsem tady doma…

Co se vám na Luhačovicích líbí? Slyšel jsem, že jim z žertu přezdíváte Luhas Vegas…

Vypíchnout jednotlivosti je z mého pohledu trochu problém. Jak už jsem řekl – cítím se tady být doma. Ať už se vracím odkudkoliv, příjezd do „našeho“ údolí je prostě spojený s tímto pocitem. Moje žena zde žije čtrnáct let a věřím, že to cítí velmi podobně, stejně jako naše děti.

S vaší rock-metalovou kapelou Forrest Jump, kterou vedete už přes dvacet let, brázdíte pódia u nás i na Slovensku. Co vás přivedlo k aktivnímu muzikantství?

Moje sestry by asi potvrdily, že jsem šaškoval odmalička (smích). Od první do šesté třídy jsem navštěvoval bučovickou LŠU, ale zobcová flétna a následně pozoun a baskřídlovka se ukázaly být slepou uličkou. Teprve poté jsem sáhnul po kytaře a v podstatě donutil k tomu samému svého kamaráda a donedávna i souputníka Miru Kosu. Někdy v sedmé třídě jsme podnikali první nesmělé kroky s akustikami a postupem času se nám podařilo začít dělat randál i elektricky. Heavy metal a jeho pozdější a tvrdší odnože nám přišly nejen pořádně elektrické, ale hlavně elektrizující. Na tom se vlastně nic nezměnilo dodnes.

Za Alfa Marketem v Luhačovicích vysypali obsah popelářského vozu se směsným komunálním odpadem. Lektoři dětem ZŠ a MŠ ukázali, co se vyhazuje zbytečně a co by se dalo ještě více vytřídit; říjen 2023
Luhačovice patří v třídění odpadu mezi špičku. Děti se učily, jak na to

Jak se za ty uplynulé dvě dekády změnilo koncertování?

Koncertování z pohledu mého se vlastně nezměnilo vůbec. Na pódiu vždy nechám úplně vše a dost často se stává, že se ocitám v určitém transu, kdy si po koncertě vlastně nepamatuji, co se dělo. Ty se ale asi ptáš jako pamětníka, co? Na začátku jsme vlastně blbnuli sami pro sebe, potom pro spolužáky a naše vrstevníky. Ti začali postupem času mít jiné priority, takže se postupně publikum začalo omlazovat, aby se v posledních letech zase do publika vrátili naši vrstevníci, kteří zjistili, že s „rokenrolem“ je ten život prostě barevnější. Největší rozdíl je asi v tom, že když jsme začínali, uměli jsme úplné…nic a měli příšerné nástroje a aparáty. Dnes umíme zhruba to samé, ale nástroje a aparáty už můžeme pořídit podstatně lepší (smích).

Jak vlastně funguje muzikantský život v rockové kapele? Je to rock’n’rollová divočina nebo tvrdá dřina?

Ve zkratce – je to obojí… Strašidelně rád bych podpořil takové to romantizující povědomí o tom, že je to „dívky, chlast a chlebíčky“, ale bez té dřiny se neobejdeš. Myslím, že mluvím za většinu aktivních muzikantů, když řeknu, že bychom si na to nikdy nestěžovali, protože jsme si to vybrali. Když budeš chtít dělat na nějaké úrovni jakýkoliv sport, budeš tomu muset obětovat také spoustu času a dřiny. S muzikou je to stejně – těžko na cvičišti, lehčeji na bojišti.

S Forrest Jump jste letos v květnu vydali nové album „Vrtochy“. Co chcete názvem říci a proč jsou na přebalu zrovna dva koně?

Původní význam slova Vrtochy (brikole) byl v popisu chování koně, který se vzpírá svému pánovi. A to je vlastně, dle mého, i podstatou rokenrolu – nenechat si stále něco diktovat. A když jsem se o nápadu nazvat album Vrtochy bavil s Davidem Kranzem, přišel s nápadem na grafické zpracování a zároveň obraz na obal namaloval. Obraz samotný jsme potom vydražili a částku věnovali na dobrou věc. Všichni prostě máme své vrtochy…

Jaká témata řešíte v písních?

Při psaní textů se nechávám inspirovat jednak náladou samotné písně a druhak momentální náladou sebe sama. Někdy je veselo, jindy je to naopak, někdy je to o milování, jindy naopak. Prostě jak slina na jazyk či pero přinese.

V písni „Truet“ se jako hosté objeví zpěváci ze známých rockových kapel Arakain a Traktor. Bylo těžké je přesvědčit ke spolupráci?

Ono to o žádném velikém přesvědčování nebylo. Mám to štěstí, že jak Martina Kapka tak Honzu Toužimského můžu považovat za přátele, takže slovo dalo slovo a slíbili jsme si, že spolu nějakou taškařici vymyslíme. Trvalo to sice asi dva roky, než jsme sladili kalendáře, ale o to víc jsme si natáčení songu i videoklipu užili.

V rámci novinky jste vydali i předělanou píseň „Zafúkané“, kterou proslavila vizovická legenda Fleret. Jak vás napadlo tenhle moravský hit předělat a jaké jsou ohlasy?

Zafúkané je skvělá píseň a k našemu regionu patří. Je to song, který máme v kapele všichni rádi, takže jsme se ji snažili pojmout po svém a tím vzdát této písni hold. Byli jsme docela napjatí, co na to řeknou kluci z Fleret, ale celé to z nás spadlo, když kluci souhlasili nejen s přearanžováním skladby, ale zároveň s účastí ve videoklipu. Občas se najde někdo, kdo má pocit, že jsme si dovolili moc, ale pokud někdo nechápe, že jde z naší strany o oslavu původní verze, nemám mu co říct. Devětadevadesát procent ohlasů je kladných až nadšených a my tu píseň milujeme v obou verzích.

Porovnání plánovaného budoucího vzhledu Multifunkčního centra Fabrika ve Zlíně ve vizualizacích z roku 2018 a 2023 - starší verze je vlevo.
Fabrika 2018 versus 2023. Jak se liší podoba stavby, která promění centrum Zlína

K písni jste natočili i horsky laděný klip, kde se objeví, jak jste i sám zmínil, chlapi z Fleretu. Jaké bylo natáčení na sněhu?

Mokré a studené. Vzhledem k tomu, že jsme se pro realizaci rozhodli až s příchodem jara, museli jsme za sněhem do Tater. A tam je krásně. Druhou polovinu jsme točili právě v Luhas Vegas, kam za námi přijeli pánové z Fleret a udělali jsme si poetické odpoledne a večer. Rád na obě části natáčení vzpomínám…

V civilním životě pracujete jako provozní ředitel jednoho luhačovického hotelu. Navíc jste i městský radní. Jak se vám daří skloubit práci, politiku, rodinu a kapelu?

Jedním slovem – těžko. Často se stává, že nebývám úplně pánem svého času, ale život je příliš krátký na to, aby se zbytečně lenošilo. Možná až z toho kolotoče jednou vystoupím, budu kroutit hlavou nad tím, jak jsem se honil, mnohdy možná zbytečně. Dokud se ale kolotoč točí, vlastně to beru jako přirozené a úplně mi to nedochází. Mám obrovské štěstí v tom, že mě podporuje moje rodina, které se snažím zase vše vracet.

A úplně na závěr se musím zeptat na to nejdůležitější. Objevíte se letos nebo příští rok u nás na Zlínsku na pódiu?

Podzim 2023 je v rámci Forrest Jump ve znamení natáčení videoklipů a přípravy bonusů pro připravované vydání LP Vrtochy. Plánujeme ale také přípravu akustických koncertů, kterými si chceme dělat radost letos v zimě a na jaře 2024. A to se na Zlínsku stoprocentně ukážeme.

Zdroj: Youtube

O kapele Forrest Jump

Uskupení vzniklo v jarních měsících roku 2001 v Němčanech u Bučovic. Za svou existenci odehráli stovky koncertů ve všech koutech České republiky, či na Slovensku. Za sebou mají také turné s kapelami jako Traktor či Arakain. Pravidelnými vrcholy bývají vystoupení na hlavním pódiu metalového festivalu Masters of Rock ve Vizovicích.

Členové kapely:

  • Pepa Michálek - zpěv
  • Michal Stochleba - kytary
  • Jakub Ticháček - basa
  • Maty Buriánek - bicí