Premiéru představilo Městské divadlo v sobotu 29. listopadu na Velké scéně.

V titulní roli se představila Kateřina Liďáková a právě její podání rozpustilé Evy se zřejmě stane klíčem úspěšnosti nové zlínské inscenace. Není divu, že Liďákové Eva zaujme celé mužské osazenstvo domu Záhorských. Rošťáctví jí srší z očí, její pronikavý hlas se rozléhá celou halou, když o překot vysvětluje znovu a znovu, že je nová sekretářka.

Dokáže zůstat mladou dámou, která se nese s jistou grácií, a vzápětí přepnout do polohy třeštidla, které se pitvoří a zcela ze zásady nechodí dveřmi. Evina „rozumného“ staršího bratra Michala si zahrál Gustav Řezníček, který svou zvláštní dikcí známou právě z předválečných a válečných českých filmů evokuje nostalgickou atmosféru těchto dávno zašlých let.

Je naším průvodcem inscenací, jeho hlas se ozývá z reproduktoru a zveřejňuje tak Michálkovy myšlenky. Efektní úvodní scéna nám představí mladého gentlemana v rudém bouráku, jenž poskytne úkryt Elišce Záhorských před hartusící matkou (Tamara Komínková) a umožní tak Michálkovou setkání s touto mladou dámou.

První polovina se valí o překot v rytmu romantických písní a Eviných bláznivin, slovních šarvátek s energickou tetičkou Pa (Romana Julinová), a neustálého přetvařování se sourozenců v domě Záhorských.

Černobílá scéna Markéty Sládečkové, kterou doplňuje dvourozměrné rostlinstvo, především pak modré záhorské růže, využívá obrovské zlínské točny, takže tři polohy jeviště znázorňují tři prostředí. Veranda s půlkruhovým domkem a houpačkou vede k zídce do zahrady Záhorských, na níž se ocitneme otočí-li se scéna o 90°, další otočení o čtvrt kruhu nás přivede ze zahrady Záhorských do vstupní haly jejich zámečku.

Postavy tak mohou opravdu plynule přecházet z jednoho prostředí do druhého. Eva s Michalem potom zběsile přebíhají tam a zpátky, ze zámecké slavnosti přes zídku na verandu k tetičce Pa. Opilou párty na zámku i noční pátrání po zloději roztáčejí i rozdováděné choreografie Davida Strnada.

V druhé půli se jako předzvěst dvou šťastně zamilovaných párků zjeví na scéně při písni „Letí šíp savanou“ čtveřice košilatých indiánských Amorků s lukem a šípy v rukou. Měli být patrně shovívavou nadsázkou nad jednoduchostí příběhu a naivitou lásek, pro mě se však stali rušivou a celkem lacinou záležitostí, která rozesměje lidi pouze svou nepatřičností.

Jedny z nejvydařenějších hereckých výkonů podávají dva vynikající zlínští komici: Jan Leflík v roli správce Jana, který se ovlivněn četbou detektivek plíží jako růžový panter neustále hledaje vraha, a Zdeněk Julina, jenž se jako nešika Fredy toporně pohybuje na scéně, vráží i do toho, co mu nestojí v cestě a nemotorně se dvoří Elišce i Evě.

Celkově je Eva zdařilou inscenací, takovou well-made-play. Nelze jí nic vytknout, ale ani nás nemůže překvapit svou invenčností. Jedinou invenci lze spatřit v dramaturgickém výběru. Jinak se tato verze divadelní (až na vložené písně) tolik od filmové neliší.

Ani v prostředcích není inscenace nijak novátorská. Na druhou stranu, spousta decentních vtípků vycházejících z filmového scénáře skutečně velmi pobaví a nutno dodat, že ústřední sourozenecká dvojice i Radovan Král představující falešného tajemníka jsou skutečně ve svých rolích sladcí… Tato nová inscenace bude úspěšná, vždyť premiérové publikum aplaudovalo ve stoje!

Zuzana Perůtková