Tu letos převezme malíř, grafik, fotograf a mnohaletý spolupracovník divadla Josef Ruszelák. Josef Ruzselák se narodil 16. června 1938 v Nětčicích. Dětství prožil v Těšnovicích u Kroměříže. Od roku 1946 žije ve Zlíně.

Původně chtěl být muzikantem a hrát na housle, hudba mu učarovala. Malování ani on, ani jeho rodiče nebrali moc vážně. Na poslední chvíli však zkusil přijímačky na UMPRUM do Uherského Hradiště a vyšlo to.

„Už během studia si chodil přivydělávat do zlínského divadla. Po skončení školy v něm už zůstal jako výtvarník, a to na dalších pětatřicet let. Na starosti měl divadelní programy, plakáty a reklamu. Zabrousil také do scénografie. Jeho největší láskou však pořád zůstala malba,“ uvedla mluvčí zlínského divadla Veronika Jurčová.

Uznávaný výtvarník, který letos v červnu oslavil sedmdesátiny, se věnuje malířství, kresbě, volné i užité grafice a fotografii. Dosud uspořádal přes šedesát samostatných výstav a zúčastnil se více jak stovky výstav kolektivních. Ilustroval básnické sbírky pro řadu významných nakladatelství. Graficky upravoval knihy, časopisy, bibliofilie, firemní značky a stovky divadelních programů a plakátů pro MDZ a pro Mahenovo divadlo v Brně.

V MDZ se jako scénograf podílel na tvorbě více než dvou desítek inscenací. Svým dílem vyzdobil zasedací síň zlínské radnice či Českou spořitelnu v Kroměříži. Je členem Sdružení Q Brno, Unie výtvarných umělců, Sdružení českých grafiků F. Kupka Praha.

Ruszelák zažil časy krásné i roky plné bolesti a všechny stavy své duše dokázal přenést na plátno. Ve volné tvorbě se zprvu věnoval portrétu, aktu, později převážila krajinomalba. Inspiroval jej venkov i noční motivy. Častým tématem jsou dvojice. Milenci, přátelé, klauni, ale také ikarovské náměty.

Po roce 1981 nalezl Josef Ruszelák v těžké životní situaci své dosud největší téma. Stromy. Jeho oblíbenou technikou je reliéfní tisk a kombinace klasických a netradičních technik. V polovině osmdesátých let začal vytvářet takzvané slepotisky. Poprvé jako doprovod ke sbírce básní Ludvíka Kundery Vzpomínky na města, kde jsem nikdy nebyl.

Výtvarník byl zprávou, že jeho práce bude dodatečně oceněna, velmi potěšen. „Je hezké, že si vzpomněli. Až zpětně jsem si uvědomil, že jsem v divadle odvedl dost práce, strávil jsem tam dost let a taky potkal dost přátel. Těch dost je prostě dost,“ řekl se smíchem umělec.