Jedna z nejúspěšnějších českých kapel současnosti vyrazila na netradiční jarní miniturné po univerzitních posluchárnách a aulách. Šňůra odstartovala v úterý v Ostravě a po sedmi zastávkách skončí v plzeňské vysoké škole.

K rozhovoru jsme se s charismatickým zpěvákem sešli v šatně pár minut před vystoupením. Koncert na zlínské univerzitě byl druhým v pořadí a hudebník byl ještě plný dojmů ze zahajovacího večera ve své rodné Ostravě.

S jakými pocity jste odjížděli z Ostravy? Pokud se nepletu, hrál jste na své alma mater?

To ano. Pocity jsou euforické. Já se Ostravy pokaždé strašně bojím, protože vlastně hraju ve své domovině a tam je člověk vždycky nervózní. Ale bylo to parádní. Atmosféra byla skvělá, lidi navázali komunikaci, všichni jsme se nasmáli a myslím, že i podle reakcí na našich stránkách bylo vidět, že se publikum bavilo.

Z čí hlavy vzešel nápad takhle netradičně pojmout šňůru?

Úplně poprvé s nápadem hrát po posluchárnách přišel náš zvukař. My jsme ho nebrali moc vážně a pak se nám stalo, že jsme se ocitli v aule pražské VŠE. Tehdy jsem vystoupil jen já s trumpetistou a zjistili jsme, že je to výborný prostor. Už tehdy na nás dva bylo vyprodáno, ač to byla taková hurá akce. Tak jsme si řekli, že by se nápadu dalo využít. No a stalo se.

Důkazem toho, že Kryštof má za sebou velmi úspěšný a hektický rok, je třeba pět nominací na cenu Anděl. Můžete ho zhodnotit?

Myslím, že všechno se váže k roku 2006, kdy jsme dělali Rubikon, což byla velmi úspěšná deska, se kterou jsme objeli haly. Díky ní jsme si splnili sny, jako že jsme třeba vyprodali T-Mobile arénu. Vidět pod sebou deset tisíc lidí je opravdu zážitek. Pak jsme si říkali, co může kapela dělat, když vyprodává sály a vznikaly nápady, jak koncerty inovovat. A přišla divadla, ve kterých jsem si spojil herectví s muzikou. Prodalo se pětadvacet tisíc vstupenek a celá akce měla obrovský ohlas. Všude jsme museli přidávat, na jaře jsme jeli druhou sérii… Drželo nás to na vlně zájmu médií a lidí. Všechno to vyvrcholilo koncertem v Opeře, kterou jsme vyprodali za čtyři hodiny. Takže tři roky opravdu do sebe zapadají. Nedá se hodnotit jen loňský.

Samé příjemné věci. Nechtělo by to ale přestávku?

To teda chtělo! (Smích.) V létě pojedeme jen pár koncertů po městech, ve kterých jsme buď dlouho nebo nikdy nehráli. Vynechali jsme prakticky všechny velké festivaly až na dva. A to Trnkobraní a Jam Rock Žamberk. No a budeme pracovat na nové desce.

Kdy se dostane k fanouškům?

Měla by vyjít na podzim. No a jestli vlna zájmu bude pokračovat, to se uvidí až příští rok, kdy chceme jet tři velké koncerty Brno, Praha, Ostrava v těch největších halách a chceme tak oslavit patnáct let kapely. Tam se teprve ukáže, jestli všechny ty roky přinesly nějaké ovoce.

Pojďme na chvilku od muziky k divadlu. Máte za sebou velké role. Ať už to byl Hamlet, Richard III. a řada dalších. Má Richard Krajčo nějakou, o které zatím jen sní?

Vezmu to trošku z jiného konce. Já jsem zažil spoustu divadelních překvapení, v uvozovkách neznámých rolí, které byly nádherné. Když vám třeba řeknou, že budete hrát v Černém mléku, tak si od toho nic moc neslibujete. Pak začnete hrát, lidi na to chodí a jsou to krásné postavy. Teď budu dělat po třech letech v Národním divadle novou, v Čechách zcela neznámou anglickou inscenaci. Myslím si ale, že může vyvolat obrovské emoce. Pro mne je to velká výzva. Ale pokud se vrátím k vaší otázce, určitě bych si ještě někdy chtěl zahrát Cyrana z Bergeracu. Sice nemám postavu hromotluka, ale doufám, že se k němu na jevišti jednou dostanu.

Pokud byste měl tu možnost zahrát si s kýmkoliv ať už na jevišti při koncertě nebo na divadle, koho byste si vybral?

Já řeknu hned tři, jo? Určitě Jim Morrison, Bono Vox a taky bych chtěl zažít energii Nirvany, takže Kurt Cobain. A z divadelního prostředí by to byl rozhodně Vladimír Menšík, Paul Newman a Robert Redford.

Na co se těšíte?

Na pauzu, kterou budeme mít celý duben. Pauza ale bude vyplněná, teda alespoň doufám, příjemnýma rodinnýma starostma. Pak se fakt moc těším na práci na nové desce. Miluju koncerty, ale je to už tři roky, co jsme dělali poslední studiovou desku a to je velké dobrodružství. Pak nás bude čekat obrovská série koncertů, která bude trvat v podstatě rok a půl. Pak máme několik plánů v kapele, ale ty zatím nesmím prozradit a pak se hrozně těším na rok 2011.

To přijdou dva roky prázdnin, co?

(Úsměv.) Jestli dva roky, to nevím, ale rok minimálně si dáme od koncertování pauzu. To se sbalím a odjedu na ranč do Krkonoš, kde prázdniny strávím. Takže když to shrnu, mám spoustu důvodů k těšení.