Inscenaci režijně zpracoval Jan Antonín Pitínský. Jeho zpracování kroniky moravské dědiny je již osmým režijním počinem na zlínské scéně. Jeden z nejnáročnějších projektů Městského divadla Zlín měl premiéru v únoru. V úterý 3. listopadu v 19 hodin se před zraky diváků ve Velkém sále rozehraje čtvero ročních období v Habrůvce.

Rok na vsi je po publikem i odborníky vysoce oceněné inscenaci Maryša dalším pokračováním cyklu vesnických témat na jevišti zlínského divadla. Na divadelních prknech vystoupí kompletní soubor Městského divadla Zlín. „Kromě něho Habrůvku zabydlí i dětští herci. Do role Rybáře obsadil Pitínský překvapivě herce z Divadelního souboru Jana Honsy z Karolínky Josefa Králíka, který exceloval v roli otce ve hře Martina Františáka Doma,“ zdůraznil dramaturg Vladimír Fekar.

Jevištní verze románové kroniky Aloise a Viléma Mrštíkových se může pochlubit hned několika unikáty. Už zahajovací zkouška Roku na vsi se nesla ve stylovém duchu. Nechyběly na ní lidové kroje a muzika, autor hudby Miroslav Černý na ní také představil dvě pastýřské trouby. Ty byly vyrobeny přímo pro tuto inscenaci. Kromě nich v představení zazní nahrávka hudby, která byla pořízena na staré valašské nebo slovácké lidové nástroje. „Muzikanti si je sami vyrobili a sami na ně hrají,“ přiblížil režisér Pitínský.

Na inscenaci má svůj podíl i slavný slovenský kaskadér Gustáv Kyselica, jenž má bohaté zkušenosti s natáčením rizikových scén i v hollywoodských snímcích. S herci odborně nastudoval vesnické souboje na hodech, při kterých se v rukou mužů objeví nože.

„Na vzniku scény, jejímž autorem je taktéž Jan Antonín Pitínský, se podíleli kromě pracovníků umělecko-technického úseku také studenti Gymnázia Zlín-Lesní čtvrť. V hodinách výtvarné výchovy zavítali do malírny v pomocné budově divadla, aby zde vytvořili kulisy stodoly plné balíků slámy,“ řekla mluvčí zlínské scény Hana Šmardová.

Pitínský jako základ ke své inscenaci zvolil dramatizaci Miroslava Krobota. „Habrůvka je světem zcela rozdílných postav. Vedle sebe žijí pragmatický starosta, svůdná vesnická Messalina Vrbčena, přemýšlivý mladý farář, roztržité děti nebo pozemským životem zlákaná sestra Amáta. Své místo v obci mají i tuláci a pomatenci, zranitelní a zraňující alkoholici, krutí statkáři, nezkrotně divocí chlapci nebo po čisté lásce toužící dívky. Ačkoliv se jeví jako jeden z nejdůležitějších trpký osud podnikavého Rybáře, který propadne spalující lásce k Vrbčeně a žene sám sebe do záhuby, můžeme klidně říct, že v Habrůvce neexistuje hlavní postava. Všechny lidské osudy v ní mají totiž svou nezastupitelnou důležitost a své místo. Každá z postav má ve hře alespoň jeden silný okamžik. Sama Habrůvka je hlavní postavou,“ poznamenal Fekar.