Ale pod zdánlivě spokojeným a klidným povrchem se skrývá mnoho tajemství, která nebude možno donekonečna tajit…
Snímek natočený v produkci Jana Svěráka je už nyní považovaný za jednoho z vážných kandidátů na Českého lva – a skvělý výkon Ivy Bittové bude odměněn minimálně nominací.

V posledních letech se herectví a filmu věnujete pouze výjimečně. Proč jste přijala právě tuto roli?

Přijala jsem scénář, protože se mi velmi líbil, ale také z toho důvodu, abych si ověřila svoje herecké schopnosti, jestli to ještě všechno funguje. Dialogy měla Alice velmi promyšlené a text jsme opravdu jen minimálně měnily. Vůbec jsem se nesnažila do scénáře zasahovat, potřebovala jsem ale strávit hodně času s Alicí, abychom si všechny situace ve filmu vysvětlily a abych tomu rozuměla se vším všudy. Navíc jsem potřebovala na chvíli změnu z mého hudebního světa, přijít na jiné myšlenky, získat nadhled a měla jsem opravdu veliké štěstí. Štáb tohoto filmu byl naprosto úžasný. Navíc mi vyhovovala ta malá produkce nízkorozpočtového filmu, kdy jsme mohli fungovat doslova jako filmová rodina.

Která z filmových scén při natáčení byla pro vás nejobtížnější, jinými slovy, uvěřila jste postavě, kterou hrajete?

Když jsem do toho šla, tak jsem tomu postupně uvěřila. Určitě to nebylo lehké například ve scénách, kde se mám rozčilovat, to jsem se dost styděla, vůbec nejsem typ, který se rozčiluje. To mi dělalo problém, ale překonala jsem to. Musela jsem otevřít úplně jiné zásuvky svých emoci.

S režisérkou jste se před natáčením neznala. Dávala vám při natáčení určitou volnost, anebo vás vedla striktně a přísně?

Bylo to mé první setkání s Alicí a jsem šťastná, že jsme se poznaly. Máme si co předávat a zároveň máme respekt jedna před druhou. Věřím, že vznikl velmi silný přátelský vztah. A nemám pocit, že by mě herecky korigovala. Hodně jsme si o věcech povídaly, což je základ, a podobná práce režiséra by měla být u každého filmu. Takovou krásnou atmosféru jsem v minulosti zažila u filmu Růžové sny režiséra Dušana Hanáka. Právě on nám také vyprávěl příběh, kterému jeho aktéři uvěřili. V Růžových snech jsem ztvárnila Jolanku a byl to velmi silný herecký a lidský prožitek se vším všudy. A podobné to bylo s Alicí.

V čem vidíte základní téma příběhu Julie?

Musím se přiznat, že v tom filmu je spousta situací, kterým jsem nerozuměla a měla jsem z nich i trochu legraci. Musela jsem si je nechat vysvětlit. Jako například situace, když Julie jde v noci za manželem do postele, aby si to „posichrovala“, to mi připadalo zvláštní, takže spoustu věcí jsme s Alicí rozebíraly. Díky této postavě a filmu jsem se mohla dostat do situací, které bych v životě asi těžko zažila.

Co máte společného s filmovou Julií?

To právě nevím, zda lidé, kteří mě znají jako muzikantku, budou mít tendenci mě s touto postavou srovnávat. Je to opravdu docela jiný člověk, než jsem já. Proto jsem ani nezasahovala do hudební složky filmu, aby tam Bittová nebyla.

Snad poprvé na filmovém plátně jste si vyzkoušela postavu intelektuálky…

Je to asi přirozené, člověk by měl s přibývajícímvěkem moudřet, takovou roli jsem nemohla určitě dostat ve dvaceti.

Co nového chystáte v hudební oblasti?

S Emilem Viklickým a dalšími muzikanty jsme teď natočili jazzové album, které by mělo vyjít v létě.

A co divadlo, to vás už neláká?

Vůbec ne. Způsob života v divadlemi naprosto nevyhovuje, protože jsem už dost izolovaná. Navíc už daleko hůř přijímám kompromisy, což se v divadle, přiznejme si, občas musí, a už delší dobu nespolupracuji s tak velkým kolektivem.