Před začátkem Velikonoc se vrátila z Ameriky, kde přednášela v newyorském Art and Design Centru, Institutu módy a technologie o své tvorbě, snech a plánech.
Když jsme se viděly před několika měsíci, byla jste plná očekávání, ale také nervozity z přednášky, která vás čekala. Teď už ji máte za sebou. Splnila vaše očekávání?
Naprosto. Vůbec celých třináct dnů, které jsem strávila v Americe, bylo plné zajímavých setkání a příjemných lidí. Ze samotné přednášky jsem byla hodně vynervovaná. Také proto, že mou předchůdkyní u mikrofonu byla sama ředitelka muzea módy v NY Valerie Steele a také Francisco Costa, který je kreativním ředitelem firmy Calvin Klein. Tedy abych byla přesná, ten přednášel přede mnou celé tři dny. Když jsem si v programu přečetla, s jakou osobností módního světa se potkám, začala jsem si ještě z České republiky domlouvat schůzku.
To byla ta v úvodu zmiňovaná schůzka, na kterou jste přišla o den později?
(Smích.) Ano. Hned to vysvětlím, ale ještě bych pár vět ráda řekla k přednášce. Přednáška se jmenovala Fashion is Life , Life is passion – Móda je život, život je vášeň. Měla jsem z toho krásný pocit. Některé ohlasy studentů byly až dojemné. Víte, moje vyprávění bylo takové poetické. O snění, o tom, co chce člověk v životě dokázat, za čím jde… Mne vždycky lákal New York. No a studenti si pak chtěli povídat o svých cílech, plánech a snech. Chtěli se se mnou fotit. No bylo to milé. Mne asi nikdy nepřestane udivovat, že když někdo v Americe udělá práci, o kterou mají druzí zájem, tam reakce jsou velmi otevřené. U nás jsou zdrženlivé, v horším případě až záporné.
Čím si to vysvětlujete?
Já nevím. My Češi prostě už takoví jsme. Jsme více uzavření, někdy až chladní…
Před kolik lidí jste se musela postavit?
Byly tam asi tři stovky studentů a lidí z módní branže.
Přednáška byla hlavním cílem vaší cesty, ale předpokládám, že nezůstalo jen u ní.
Máte pravdu. Také jsem chtěla udělat nějaký kontakt pro své studenty a fakultu vůbec. Myslím si, že jsme výborná škola, a že kvalita našich studentů je skvělá. Podařilo se mi dohodnout schůzku na Pratt Institute v Brooklynu. To je moc dobrá škola, která má velmi podobná zaměření, jaké jsou u nás ve Zlíně. Ředitelce Fashion Departmentu jsem nabídla výměnný program se studenty i pedagogy. Myslím, že to dopadlo dobře.
V jakém časovém horizontu by se měl uskutečnit první výměnný pobyt?
Hned poté, co se u nás zpracuje administrativně. Když všechno dobře půjde, tak nejdřív příští akademický rok.
O jakém počtu studentů mluvíme?
O dvou na semestr. Oni by měli zájem především o náš magisterský program, protože sami mají jen bakalářský.
Řekla jste, že se projekt bude týkat nejenom studentů, ale také pedagogů.
Ano. Bylo by moc fajn, kdyby někdo mohl přijít přednášet sem k nám, a samozřejmě nezastírám, že i mne by lákalo jít si vyzkoušet, jaké je to učit na zahraniční škole. A kromě radosti této mám radost i z nabídky od Českého centra pro své studenty, kteří by mohli mít v Americe v březnu roku 2010 v Bohemia National Hall módní přehlídku. To by mohlo být pro ně senzační!
Nemůžu se nezeptat znovu. Jak došlo k vašemu čtyřiadvacetihodinovému zpoždění?
(Úsměv.) No jo. To byl můj největší průšvih. Jak už jsem říkala, moc jsem se chtěla potkat s Franciscem Costou. A protože je to osobnost, která je v módní branži někde na vrcholu, tak jsem požádala Valerii Steele, ředitelku muzea, jestli by mi nedomluvila schůzku. Domluvili jsme datum a já jsem se na setkání opravdu poctivě připravovala.
Kde se tedy stala chyba?
Chyba byla ve dvou diářích, které vlastním. Do jednoho jsem si zapsala správný termín, do druhého jsem si napsala omylem špatné datum. Abych byla přesná, čas stejný, jen o den později. Vyrazila jsem tedy na schůzku a tam už byla jen sekretářka, která mi oznámila, že pan Costa na mne čekal celou hodinu den předtím.
Tomu se asi říká infarktový stav…
Přesně tak. Já jsem byla na zhroucení. Posadila jsem se a byla jsem v šoku. Začala jsem si sama pro sebe blekotat, že to není tragédie, že důležité je zdraví a život. (Smích.) Ta sekretářka na mne koukala a jen přikyvovala a říkala: Ano, máte pravdu… a asi si myslela své. Já jsem si to musela sama sobě obhájit.
A došlo nakonec k tomu setkání?
Došlo. Samozřejmě jsem z toho byla nešťastná. Můj tatínek vždycky říká: Když máš problém, jdi mezi lidi. Tak jsem mezi lidi šla a tu svoji neuvěřitelnou historku jsem odvyprávěla jedné kamarádce v Českém centru. A ta se podivila, proč dělám vědu. Oni jsou vůbec úžasní, celé České centrum v New Yorku, jsou vždycky plní ochoty pomoci. Zavolaly jsme do kanceláře Calvina Kleina, hovor šel pomalu přes tři sekretářky a skončilo to na tom, abych dala e-mail, že se ozvou. A nic. Ale nevzdala jsem se a nakonec to dobře dopadlo.
Takže kdy jste se nakonec potkali?
Já nevím, jestli na mé přednášce někdo od pana Costy byl, nicméně do té doby se nic nedělo a hned po mém vystoupení mi přišel mail, ve kterém mi navrhl dokonce tři termíny schůzky. Abych to zkrátila, vlastně jsem z toho svého zpoždění vytěžila. To první setkání by bylo patrně velmi krátké seznámení, zatímco teď jsem se dostala přímo do firmy, dívala jsem se, jak společnost Calvina Kleina vypadá, jak funguje a bylo to prostě úžasné. Potkali jsme se v den mého odjezdu, kdy schůzka byla naplánovaná na 11 hodin a o dvě hodiny později už jsme musela být na letišti. Odlétala jsem naprosto nadšená…
Možná byste zvládla cestu přes oceán i bez letadla…
(Smích.) Možná ano. Pan Costa byl velmi příjemný. Znovu jsem si potvrdila, že člověk, který něco umí a který v životě něco dokázal, tak nemá potřebu se předvádět.
Teď už jste čtrnáct dnů doma. Na co se těšíte nyní?
Čtrnáctého května budu mít v Malé dvoraně Národní galerie v Praze vůbec největší přehlídku, jakou jsem kdy v České republice měla. Přehlídka se jmenuje Planety. Pozvala jsem na ni i Valerii Steele, ředitelku Musea at FIT z New Yorku, která přiletí po patnácti letech do České republiky. Před rokem mi na našem společném setkání v New Yorku říkala: Až budete mít přehlídku v Paříži nebo v Praze, bude to pro mě důvod přiletět. A své slovo chce dodržet. Je můj speciální host, který celou přehlídku zahájí úvodním slovem. To je pro mne velká pocta. Paní Steele je osobnost, o které se říká, že je nejchytřejší ženou ve světě módy. 14. květen se velmi blíží, takže projektu věnuji hodně času a úsilí a doufám, že všechno dobře dopadne.
