Jaká byla vaše cesta ke scénografii?

Původem všeho byl sen. Ale opravdu! Zdál se mi sen, někdy na gymplu, že dělám scénografii, a pak různě zapracovala náhoda. Vystudovala jsem Zlínskou školu umění, ta byla v prostorách divadla, no a už to bylo! (Zlínská škola umění vznikla přímo v prostorách divadelní budovy. V rámci školy vzniklo studentské divadlo Mandragora, které je vlastně neoficiální čtvrtou scénou zlínského divadla, pozn. red.)

Co následovalo?

Dala jsem si přihlášku na Janáčkovu akademii múzických umění, dostala jsem se k Janě Prekové, což bylo výborné, a pak už šlo všechno samospádem.

Jaké musí člověk splňovat předpoklady, aby se stal scénografem?

Předpoklady? Já myslím, že musí mít hlavně odvahu, hlavně proto, že se jedná o rizikové povolání. Nevím, zda je talent nezbytně nutný, ale odvaha určitě ano.

Rizikové povolání? Proč?

Je to všechno naprosto nejisté. Absolutně se nemůžete spoléhat na to, že jste stále zaměstnaná, je to profese na volné noze. Takže člověk musí počítat s tím, že nemá stálý příjem. Ale zase jste naprosto svobodná.

Předpokládám, že je třeba také výtvarného cítění, ne?

Samozřejmě. Když se dělají přijímací zkoušky na vysokou školu, tak jsou hlavně o malbě, o kresbě, o modelování, o kompozici. Velký důraz se tam klade na představivost a fantazii.

Můžete popsat celou cestu, která je nezbytná, až po ten výsledný efekt? Scénu na divadle či kostýmy?

V první řadě vás musí oslovit režisér s nabídkou. Buď se jedná o scénu, o kostýmy, v nejlepším případě o oboje. Pak si dlouho povídáte. Je nutné vědět, jakou představu o hře má právě režisér, jak ji vnímá. No a pak hledáte nějaké společné téma. A kreslíte a hledáte. V momentě, kdy se domluvíte na nějaké společné koncepci, udělám výtvarný návrh, pak už následuje tzv. předávačka, kdy už se sejde celý tým a každý si rozebere svoji práci a cca 6 týdnů je na realizaci.

Práce pro zlínské divadlo je vaší premiérou?

Já jsem tady dělala několik věcí ve Studiu Z, ještě na škole, ale na velké scéně dělám poprvé. Takže ano, premiéra.

Co bylo pro vás největším oříškem při návrzích kostýmů k Baladě pro banditu?

Já jsem měla největší s kostýmem Morany. Musím říct, že tam se trápím doteď. Moranu hraje Helenka Čermáková, ta je skvělá, ale ten kostým…Stále nemůžu na něj přijít. Morana je vlastně postava, která prochází celou hrou, je to mytická bytost. Jde vlastně o to, aby nevypadal trapně nebo nevhodně, aby do hry zapadl. Musím říct, že kostým paní Čermákové ještě není definitivní.

Takže je možné, že se do soboty ještě úplně promění?

To rozhodně nevylučuji. (Smích.)

Jak dlouho vůbec trvají přípravy kostýmů na inscenaci takového rozsahu, jako je Nikola Šuhaj loupežník?

Samotné zkoušení a realizace asi šest týdnů. A koncepce jak kdy. Někdy vím, kterou hru budu dělat půl roku dopředu, někdy to jsou dva měsíce. Tohle šlo docela rychle, protože Dodo Gombár (režisér hry, pozn. red.) mi volal někdy v dubnu. Takže na návrh byl zhruba měsíc.

Vždy spolupracujete s týmem švadlen z divadla?

Ano. A musím říct, že jsou naprosto skvělé, fantastické! Zlínské divadlo má opravdu silné zázemí.

Která ze zakázek, dá-li se tomu tak říct, vám zůstala v hlavě? Která byla nejpříjemnější?

To je opravdu těžká otázka. Jde spíš o to, s kterými lidmi. Určitě velmi příjemné bylo volné představení, které jsme dělali v Amsterodamu, to byl jen takový workshop. Jmenoval se Quernica a byl hodně zajímavý, sešli se tak lidé z celé Evropy.

Kromě své umělecké profese zastáváte také funkci na ministerstvu kultury.

(Smích.) Vážně o tom chcete mluvit? Volal mi Martin Štěpánek (bývalý ministr kultury, pozn. red.) a oslovil mne, jestli mu nechci dělat osobní tajemnici. Přišlo mi to jako výzva, takže jsem to zkusila.

V čem konkrétně spočívá práce?

Nyní jsem v informační kanceláři, takže jednak komunikuji s médii a veřejností a také jsem tam za grafika. Připravujeme nové logo a webové stránky.

Teď trošku z jiného soudku. Kde máte domov? Vracíte se na Moravu, nebo už se vaší domovinou stalo hlavní město?

Já vždycky říkám, že žiju v Rajnochovicích a bydlím v Praze. Praha je hlavně na práci. Domov je domov.

Co vás čeká po sobotní premiéře? Máte už další zakázku, nebo budete odpočívat?

Rozhodně odpočívat! Teď si zase chvilku nechám jen to ministerstvo.

A na závěr – jaké jsou pocity před sobotní premiérou?

Trošku mám trému, ale určitě se těším.