Dvaadvacetiletá studentka biologie má na kontě díky neobvyklému koníčku řadu ocenění, pravidelně také přispívá svými fotografiemi do odborných časopisů. Jako jediný Čech vůbec měla šanci vystavovat ve Francii na mezinárodním festivalu podvodních filmů a fotografie. „Mnohem cennější, než cena na festivalu ale je, když se lidem moje práce líbí,“ tvrdí autorka, která ve Zlíně svá díla prezentuje poprvé.

Na výstavě Tváře moře představujete šestačtyřicet velkoformátových snímků. Jak dlouho vám trvalo, než jste celou sbírku pořídila?

Výstavní kolekci jsem nafotila za dva měsíce v průběhu letních prázdnin v roce 2006, dvě fotografie jsou o rok starší. Všechny pochází z Egypta, z Rudého moře a většina dokonce ze stejné lokality v zátoce u městečka Dahab. Je to moje nejoblíbenější místo a pravidelně se tam vracím. Částečně tam také pracuji na potápěčské základně jako podmořský průvodce.

Jsou pro vás některé fotografie z kolekce výjimečné?

Vystavuji několik mých oceněných fotografií. Patří mezi ně například snímek ryby perutýna nazvaná Ve světle, za kterou jsem získala cenu pro fotografy do 25 let na festivalu ve Francii, nebo snímek Očař, který byl oceněný časopisem Photoart.

Můžete vybrat jediný snímek, ke kterému máte zvláštní vztah?

Mojí nejoblíbenější je fotografie pyskouna lyroocasého spícího v mořské houbě, kterou jsem nazvala V ložnici. Snímek získal cenu od časopisu Photoart i z festivalu z Francie a váže se k ní příběh rybky. Pravidelně chodila do té samé houby spinkat a já ji několik měsíců pozorovala, až najednou byla houba pryč a rybka se neměla kam ukrývat. Za nějaký čas jsem ji naštěstí objevila, začala spát kousek od místa v puklině v korálovém útesu.

Měla jste možnost vystavovat kolekci na mezinárodním festivalu podvodních filmů a fotografie ve Francii. Co to pro Vás znamená?

Velmi si toho vážím a jsem ráda, že se mi taková možnost naskytla. Každé ocenění mne vždy potěší, i když mnohem hezčí je, když si lidé o vašich fotografiích povídají, vracejí se a ukazují je svým přátelům. To je pro mě mnohem cennější, než cena na festivalu. Jsem ráda, že se má práce lidem líbí.

Máte konkrétní cíl, čeho chcete ve fotografování dosáhnout?

Nemám žádné ambice. Pro mne je to jen koníček, nechci se stát profesionální fotografkou. Fotografii i filmování beru jako prostředek pro zaznamenání jedinečného světa a jako archiv živočichů pro mé další zkoumání.

Studujete biologii. Zdá se, že spojení studia s koníčkem, jde u vás ruku v ruce.

Mým snem je věnovat se mořské biologii a zkoumat úžasný podmořský svět. Bohužel v České republice tento obor studovat nelze, ale na fakultě máme několik kurzů, jako biologie mořských organismů, tropická ekologie nebo oceánografie. Snažím se všemožně přiblížit k tomu, čemu se chci v budoucnu opravdu věnovat. Fotografie, potápění a biologie se u mne naprosto prolínají a jedno bez druhého nemůže být.

Co je na pořizování fotomateriálu pod mořskou hladinou vůbec nejtěžší?

Je naprosto odlišné od fotografování na suchu. Pod vodou je jiný lom světla, objekty se zdají být větší a bližší, než ve skutečnosti jsou. S rostoucí hloubkou se také ztrácí světlo a červená barva. Problém je také vůbec s pohybem pod vodou. Dokud potápěč není schopný zvládnout potápěčské dovednosti a perfektní vyvážení, tak ať se ani nepokouší vzít fotoaparát do ruky. Žádný snímek nestojí za život potápěče a ani za smrt nějakého tvora. Často se bohužel setkávám s neohleduplnými lidmi, kterým je jedno, že kvůli jednomu záběru zničili kus korálového útesu nebo kopli živočicha ploutvemi. Mým cílem je naopak poukázat na podmořský svět a pomáhat jeho ochraně.

Petra Plevová