Děj komedie „Kdo je tady ředitel?“ se odehrává ve firmě, které šéfuje zdánlivě řadový pracovník Ravn (Radoslav Šopík) skrývající se za postavou fiktivního ředitele.

Ravn se nakonec stane i scénáristou a režisérem, když do role bezejmenného smyšleného jednatele firmy obsadí neúspěšného provinčního herce Kristoffera (Gustav Řezníček), který se ovšem vůbec neorientuje v tom, co je předmětem obchodu a tudíž i chodu celé firmy.

Kristofferovi se proto jeho role i předepsaný scénář častokrát dost znelíbí, ale protože zůstává pouhým zaměstnancem, sám nic nezmůže a Ravnova „show must go on“.

Tragédie v komedii, film na divadle

Mnohovrstevnatou komedii, v níž do sebe naráží nenaplněné umělecké sny (zosobněné záměrně heterogenně působící postavou Kominíka Jany Drgové, která bezcílně bloumá světem „IT, software, počítačů a tak“…) s pragmatismem dnešní doby a která si necudně pohrává s hranicí žánrů, dovedl Pavel Khek do ostřejší podoby, kde se satirický osten víc zařezává pod kůži.

Na čisté bílé scéně je zřetelnější každý defekt (a že se to jimi především v rovině lidské komunikace jen hemží) a postavy jsou načrtnuty několika málo přesnými tahy. Herectví je posunuto do stylizované roviny a celá komedie do polohy grotesky.

Z reproduktorů se ozývá hlas fiktivního režiséra, který nás hned úvodu upozorňuje, že budeme svědky jedné velmi banální komedie. Iluze komedie je několikrát zbořena nejen hlasem režiséra, ale i herci samotnými, když si nějakou scénu „střihnou“ znovu. Překvapivý závěr hry pak klidně může vyústit v obrovskou tragédii, tragédii jednoho lidského osudu, ale i tragédii lidství.

Režisérova hra

Nejsilnější zbraní v ruce režiséra je právě ta zdánlivá jasnost a banálnost celého příběhu, s jejíž pomocí své diváky bravurně mate. Krom toho se tu objevuje spousta intelektuálních vtípků a aluzí, které jsou opětovně využívány naoko tím nejprimitivnějším způsobem.

Celá scénická hudba je poskládána s různorodých filmových a televizních melodií, poznáme zde Hitchcockovo Psycho, Lynchův Mulholland Drive, úvodní melodii seriálů IT Crowd, Baywatch, ale i Pata a Mata. Hudba nezůstává pouze podkresem, v nastolené konvenci přímočarosti pointuje jednotlivé situace. Stejně tak si utahuje inscenace z divadelních velikánů jako byli Shakespeare, Ibsen nebo Čechov.

Herecká hra

Z herecké hry je evidentní radost, s níž k inscenaci přistupují a jak si každou situaci užívají. Dušan Sitek v roli ředitele islandské společnosti Finnura za celou dobu nepromluví česky.

Chrchlá islandštinu a přestože mu nerozumíme ani slovo, dokáže přesně vyjádřit nevraživou a chladnou Finnurovu povahu. Vedle jeho obrovité postavy komicky působí drobná tlumočnice (Michaela Doleželová), jež s o to větší agilností překládá Finnurovy vulgarismy.

Tým Ravnových managerů je sestaven z bláznů: ve své vzteklosti dojemný Gorm Pavla Vacka je vždycky připraven dát někomu přes hubu, Spencer Milana Hlouška reaguje na všechno nechápavě a se zpožděním, protože nerozumí dánsky (rozuměj česky), Nalle Josefa Kollera sám sebe trestá zavíráním se do lednice, Lise Evy Daňkové je zosobněním luxusní nymfomanky, Heidi A. Mileny Marcilisové se infantilně raduje z chystané fiktivní svatby a neustálé kvílení Mette Heleny Čermákové záhy všem leze extrémně na nervy.

Jediný kdo zůstává mimo tuhle firemní show je dokonale svůdná Amanda Kateřiny Králové, která si zachovává chladný rozum a Ravnovy intriky chce rozplést. Její možnosti jsou ovšem omezené.

Celou bláznivou show nás provádí Radoslav Šopík coby Ravn a Gustav Řezníček jako Kristoffer, kteří prakticky neslezou z jeviště. Jsou skvěle sehraní a jejich dialogy udržují rytmus inscenace. Stejně jako Khek pracuje s filmovým střihem v celé inscenaci, oba herci pracují se střihem ve svém hereckém projevu. Proto se Šopík může proměnit z nekompromisního scénáristy v lidumilného utěšovatele, stejně jako Řezníček z nemotorného herce v brutálně neústupného ředitele.

Celá vytvořená iluze je malý zlínský divadelní zázrak a nezbývá než si přát do nového roku takových zázraků více…

ZUZANA PERŮTKOVÁ