A nyní se do Ameriky vrací. Designerka se představí na letošním zářijovém Fashion Weeku se svou novou oděvní kolekcí.

Pamatujete si ještě na svoji první cestu do Států?

No jistě. Bylo to v dubnu 2007. Teď to bude trošku symbolické. Letím 9. 9. 2009 a bude to podeváté. Devítky jsou prý velmi energická čísla, tak uvidíme. Možná bych měla navštívit numeroložku, aby mi to vysvětlila. (Úsměv.)

Co konkrétně pro vás znamená prezentovat se na Fashion Weeku?

Hlavně je to pro mne obrovská výzva. Pokud existují nějaké pomyslné schůdky, po kterých moje kariéra šlape, pak jsem hrozně ráda, že jsem se až na tento schod dostala.

Možnost představit se na takové akci je určitě otázkou prestiže. Někdo vás oslovil nebo jste si sama zažádala o účast?

Nolcha Fashion Week je společnost, která organizuje tyto přehlídky a prezentace oděvních výtvarníků a firem. Moje práce je natolik oslovila, ze mne bez výhrad vzali pod svá křídla. Laicky řečeno se vlastně jedná o týden módy, který se odehrává v Paříži, v Miláně, v Londýně a v New Yorku. Do těchto měst se sjíždějí všichni, který mají o módu a o tento business zájem. Samozřejmě celá akce je obrovsky drahá. Konkrétně v New Yorku se odehrává hned na několika místech.

Zmínila jste peníze. Je reálné, aby si návrhář zaplatil takový projekt sám?

Bez Českého obchodního konzulátu bych to nedokázala. Velmi mi pomohli, konkrétně Tomáš Hart. Za tu dobu, co jsem se ve Státech prezentovala, seznali, že jsem výhodný obchodní artikl. Sama bych na prezentaci v New Yorku neměla, protože tady už se bavíme o milionech.

Oslovili vás ve spojitosti s vašimi minulými návštěvami Ameriky?

Ano. Se všemi. S obchodním konzulem jsem se seznámila už v tom dubnu 2007. Dala jsem mu svoje portfolio a požádala jsem ho o pomoc. Potřebovala jsem zjistit, jak bych se v New Yorku mohla prosadit po obchodní stránce. No a tohle je výsledek. (Úsměv.) Pokud mám být někomu vděčná za mou účats na New York Fashion Weeku 09, pak určitě Tomáši Hartovi a Českému obchodnímu konzulátu. Sídlo mají v Národní budově a právě tam bude i moje přehlídka.

Tušíte kolik návrhářů se na akci představí?

Z České republiky jsem to jen já, ale jinak je to spousta jmen a značek, které ví, jak důležitá je jejich účast zde. U velkých firem je to také otázka prestiže a známka toho, jak si stojí na trhu.

Asi bude příjemný pocit být mezi nimi.

Jistě. Pro mne je velmi významná účast, řekla bych to jednoduše. Tato přehlídka už není pouhou výtvarnou prezentací, je to mnohem víc. Společnost Nolcha organizuje setkání s nákupci, prostě všechno je to směřované k byznysu. Chtějí prodat výtvarníkovo zboží. Přehlídky se nedělají proto, aby se někdo umělecky prezentoval, ale aby prodal. Samotná přehlídka není veřejná. Dostanete se tam jen na novinářskou nebo nákupčí akreditaci. Jsem hrozně zvědavá. Loni jsem na Fashion Weeku v New Yorku byla jako divák, díky mé newyorské kamarádce na její novinářskou akreditaci. Byl to pro mne ohromný zážitek.

Napadlo vás tehdy, že za rok budete své modely předvádět také?

Absolutně ne. (Smích.) Je to splněný sen.

Kolik šatů povezete s sebou?

Musím vybrat dvacet modelů, které mne jakoby nejlépe prezentují.

Je začátek září. Předpokládám, že kolekci už máte kompletní. Je to tak?

Mám. Abych se přiznala, o skutečnosti, že dostanu tuto šanci, jsem se dozvěděla už před mojí květnovou přehlídkou v pražské Národní galerii. Takže modely už jsem dělala s vizí, že je v září ukážu Americe. Je příjemné, že když se něco za oceánem domluví, tak to platí. Nepotřebují se sepisovat žádné smlouvy. Tento přístup mi hrozně chybí u nás. Tady se něco slíbí a za čtrnáct dnů dotyčný ani neví, že se s vámi sešel, natož že vám něco řekl. V New Yorku je všechno strašně rychlé, jednoduché a sdělení je nosné.

Berete si do Států tým svých lidí nebo vyrazíte sama?

Jen já, moje kamarádka, která bude fungovat jako psychická podpora a moje modely. (Smích.) Vím, že ty dny budou těžké jak psychicky, tak fyzicky, a jsem moc ráda, že přítelkyně letí se mnou. Ale na přehlídku jsem pozvala spoustu lidí, se kterými bych chtěla do budoucna spolupracovat. Třeba ředitelku muzea módy v NY Valerii Steele, a také Francisca Costu, kreativního ředitele firmy Calvin Klein. Jsem typ člověka, který jde do všeho naplno a rád, tak snad všechno dobře dopadne.

Prozradíte, jakou hodnotu má těch dvacet originálů?

Modlím se, ať se neztratí kufry. Protože to by byl průšvih. (Smích.) Ale ta částka je přibližně dva tisíce dolarů za kus. Možná by bylo fajn je pojistit, co? (Úsměv.)