„Objevili jsme část sídliště z konce doby kamenné, které může pocházet z pátého až druhého tisíciletí před naším letopočtem,“ informuje archeolog Samuel Španihel.

„Dosud jsme měli za to, že k nejstaršímu osídlení zde došlo až po roce 1000 před Kristem. Přesnější datování budeme znát po prozkoumání všech nálezů. Jedná se však o první pravěké sídliště v okolí Valašského Meziříčí. Nejbližší osídlení srovnatelného stáří se nacházelo u Kelče,“ dodává.

Probíhající průzkum souvisí s chystaným rozšířením sousedního průmyslového podniku. Stavební stroje jsou archeologům doslova v patách, jen o několik desítek metrů dále provádějí skrývku zeminy.

Cenný historický nález tvoří zhruba půl metru hluboké jámy se spoustou keramických úlomků.

„Jámy mohly sloužit různým účelům,“ uvažuje Španihel. „Pravěcí lidé z nich mohli těžit hlínu na výrobu keramiky nebo omazávání stěn svých proutěných příbytků. Stejně tak je mohli používat k vaření, vypalování keramiky a později i k ukládání odpadu.“

Ze dvou ručně vyhloubených jam už pracovnící muzea vyjmuli několik beden keramických střepů a zbytků hliněné mazanice, které je tady nezvyklé množství.

„Část úlomků má jednoduché zdobení. Nejpozoruhodnější nález představuje necelá polovina oblé nádoby ukryté v hroudě hlíny. Po vynětí se rozpadla, ale nebude těžké sestavit ji do původního tvaru,“ vypráví archeolog.

Obdobných průzkumů už provedl desítky. Zato jeho pomocník prožívá zcela novou zkušenost.

„Je to taková první lekce archeologie. Snažím se postupovat opatrně, volám jej ke každému nalezenému kousku,“ usmívá se pracovník muzea Petr Vašek, jemuž se splnil dávný sen. „Jako kluk jsem si přál něco zajímavého vykopat,“ přiznává.

Na budoucím staveništi chtějí archeologové vykopat ještě pět jam, jež by podle průvodních znaků mohly pocházet z pravěku.

„Místo pak důkladně zakreslíme, nafotíme a zaznamenáme jeho přesnou polohu. Tím naše činnost skončí a budou moci začít stavební práce,“ nastiňuje další postup Španihel.