Od lockdownu k mejdanu. Nic mezi tím, říká farář z města na Hané

 „Vlnu solidarity, která ještě na jaře převládala, vystřídala koncem roku frustrace a nespokojenost. Lidé žijí od lockdownu k mejdanu, a jakoby nebylo nic mezi tím,“ říká současný přerovský děkan a bývalý farář v Litovli Josef Rosenberg.

Mše svatá v přímém přenosu a prázdný kostel. Něco, co jsme si ještě před rokem nedokázali představit. Bylo pro vás těžké zvyknout si na nový způsob komunikace s věřícími?
Teď už jsem si zvykl, ale ze začátku bylo hodně náročné mluvit pro prázdný kostel. Učili jsme se za pochodu a s televizními přenosy nám na jaře hodně pomohlo město. Když jsme zjistili, že situace potrvá déle, pořídili jsme si techniku sami. Naštěstí máme obětavé farníky, kteří tomu rozumějí, takže dnes lidé mohou sledovat nedělní mše on-line. Díky tomu jsme neztratili kontakt s věřícími a vzniklo jakési společenství na dálku. Bohoslužby sice nyní v přerovském kostele sv. Vavřince probíhají, ale jen s omezeným množstvím lidí. Jejich počet teď poklesne ze 70 na 45, což je tak na všední bohoslužbu, ale ne na tu nedělní, kdy chodí do kostela až 150 lidí. Bohoslužby budou během Vánoc opět limitovány, a proto zajistíme on-line přenosy. Pro věřící je vždy lepší modlit se společně, a i z toho důvodu je tato doba pro mnohé z nich těžká. V minulosti byly ale doby různé a není to v ničem odlišné oproti dobám, kdy bohoslužby nebyly vůbec - během pronásledování, válek a různých epidemií v minulosti. Je to tedy zkušenost ověřená, ale pro nás zcela nová.

Jak budou probíhat bohoslužby během svátků? Dotknou se omezení i Půlnoční?
Ta pravděpodobně nebude a lidé ji mohou sledovat jen on-line. S omezeními tak, jak jsou nyní nastavena, to totiž nebude možné. I největší svátky - jako Boží hod vánoční - budou značně okleštěny. Sváteční bohoslužby se může zúčastnit jen omezený počet návštěvníků, a proto ji budeme přenášet on-line. Lidé ale mohou přicházet na všední mše a pomodlit se i soukromě, protože kostel zůstane během svátků pro věřící otevřený. Návštěvníci nepřijdou ani o nazdobený betlém s jesličkami. Kostel sv. Vavřince bude otevřený 24. i 25. prosince, stejně jako další svatostánky - kostel sv. Michala na Šířavě a sv. Máří Magdalény v Předmostí.

Arcibiskup Graubner, který byl hospitalizován s covidem, se už léčí doma

Chceme pokoj od všech, nebo pro všechny?

Rok 2020 byl na Přerovsku bohatý na dramatické události - kromě řešení dopadů pandemie společností hýbala i další témata - hromadný úhyn ryb v řece Bečvě nebo nečekané říjnové povodně. Jaký byl pro vás osobně nejvýznamnější moment letošního roku?
I pro církev byl tento rok jiný - prožívali jsme významná výročí, spojená s Janem Sarkanderem. V letošním roce jsme si připomněli 400 let od jeho mučednické smrti, ale i 160 let od jeho blahořečení a 25 let od svatořečení.
Události, které se v tomto roce ve společnosti odehrály, ukazují na to, že není rovnováha v životě člověka a přírody, potažmo Boha. Není to Bůh, který pohromy dopouští, ale člověk, který svým neuváženým jednáním zasahuje do běhu přírody a likviduje se sám, aniž by si to uvědomoval. Touha vlastnit, mít a ovládat zapříčiňuje ty katastrofy - ať už je to hromadný úhyn ryb na řece Bečvě nebo cokoliv jiného. Je to i nezodpovědné nakládání s viry, kdy zase jen člověk přispěl k tomu, že tady dnes máme covid-19. Společnost je teď hodně postavená do extrému, což je vidět i na extrémním prožívání věcí. Buď všechno nebo nic - buď lockdown nebo mejdan. A to není možné. Jako lidé jsme dostali nějaké schopnosti od našich předků a máme je předat dál. A tím, že si myslíme, že je důležité jen „tady a teď,“ zjišťujeme, že nás ta doba, která nás měla k něčemu přivést, vlastně k ničemu nepřivedla. Lidé měli zůstat doma a vážit si vztahů, ale jakmile se otevřely obchody, zajímalo je jen to, co si koupí - ne to, co má člověk ve vztahu. Mnozí jsou nepoučitelní a stále to nekončí. Ten, kdo má v tuto chvíli klíčky od všeho, je člověk.

Platí to i pro Vánoce, poznamenané pandemií?
Nabízí se srovnání s tím, v jaké situaci byla tehdy svatá rodina. Ocitla se v cizím městě, bez ubytování, bez přístřeší, bez známých, bez pomoci - a přesto prožívala radost, protože byla v blízkosti těch vztahů - a samozřejmě i Boha. Od soudržnosti ji neodradilo ani to, že byla pronásledována. Když chtěl Herodes zabít Krista, musela celá svatá rodina odejít do vyhnanství. Přesto jim nechyběl klid a vnitřní spokojenost, kterou dává Bůh všem lidem, kteří jsou pokorní a chtějí ho přijmout. A o tom jsou i Vánoce - jestli je člověk ochoten přijmout druhého, nebo jestli tam chce mít jen sám sebe. Jestli chce mít svatý pokoj ode všech, nebo ho chce mít pro všechny.

Kam o vánočním víkendu? Na on-line koncerty, výlety i ledovou koupačku

Mobil a růženec

Pandemie koronaviru je nejnáročnější pro zdravotníky, ale i sociální pracovníky, kteří pomáhají v domovech pro seniory nebo zaměstnance charity. Jak vnímáte jejich nelehké poslání?
Byli jsme zváni na zaopatřování pacientů, kteří byli hospitalizováni na jednotkách intenzivní péče. Obdivoval jsem to obrovské nasazení zdravotníků, kterých je stále nedostatek. Proč bereme jako samozřejmost službu jiných lidí a mnohdy si jí ani nevážíme? Bylo by velmi pěkné, kdyby si to lidé uvědomili. Kdyby si každý člověk zašel na oddělení, kde jsou pacienti s covidem-19, viděl by, kolik to stojí úsilí a prostředků a nebral by tuto věc na lehkou váhu. Zlatá střední cesta je nebýt úzkostlivý z toho, že tady virus je, ale ani myslet si, že je to banalita. Čísla v poslední době mluví jasně a i my jsme zaznamenali větší úmrtnost a více pohřbů.

Obrací se teď na vás více věřících?
Především starší lidé nás žádali o pomazání nemocných a posilu v nemoci. Rád bych v této souvislosti zmínil i pomoc sestry Marie Goretti, která v této těžké době pomáhala jako nemocniční kaplanka. Její snaha byla velmi výrazná a i ona sama to krásně vystihla slovy: Mám u sebe vždy mobil a růženec. Mobil, abych byla stále v dosahu a mohl mi kdokoliv zavolat, a růženec, abych se mohla za nemocné modlit. To je velký příklad pastorační služby. Na všechny nemoci je ale jen jeden lék - a ten se jmenuje blízkost ostatních a to, jak je pacient svými nejbližšími podporován. To je ta největší medicína. Lidé nás v období před svátky žádají, abychom zašli za jejich blízkými a staršími rodinnými příslušníky - což je teď před Vánocemi velmi důležité. Navštívit osamělé lidi v domovech pro seniory ale kvůli vládním nařízením nemůžeme. To je bolest pandemie.

Arcibiskup Graubner: Lidé bez víry jsou často blíž Bohu, než si myslí

Některá rozhodnutí byla amatérská i zištná

Potěšilo vás něco v tomto náročném roce?
Asi nejvíce mě potěšil fakt, že se našli lidé, kteří jsou ochotni pomáhat charitě, zajistit rozvozy obědů nebo nákupy pro seniory a nemocné. A také to, že byli mnozí ochotni pomoci i v době, kdy byla spousta zdravotníků nakažených. Na jedné straně tedy přichází vlna smutku a bolesti, na straně druhé vlna solidarity a sounáležitosti. Jsou to velmi silné věci - a i nás ve farnosti spousta lidí podpořila. Nedokázali jsme si představit, jak budeme fungovat, když nejsou mše a sbírky. Přesto je zde mnoho štědrých dárců, kterým bych chtěl poděkovat. Ukazuje se, že víra je hmatatelná, což se ukázalo i na tom, s jakou rychlostí se podařilo zajistit on-line přenosy ve spolupráci s městem, kabelovou a internetovou televizí. Solidaritu jsme vnímali hlavně v první vlně pandemie - bohužel je ale vidět, že některá rozhodnutí těch, kteří rozhodují, byla amatérská nebo vedená touhou po osobním zisku, jenž byl upřednostněn před člověkem.

O čem budete letos mluvit ve svém vánočním poselství? A co byste popřál lidem do roku 2021?
Motiv je vždy stejný - že i na tom nepříznivém a nepřijatelném místě, na kterém svatá rodina byla, přesto zazářilo světlo. Všem lidem přeji do nového roku boží požehnání - zvlášť v této těžké době.