U Beštových v Klopině žije samec krokodýla nilského dvacet let. Ze zhruba třiceticentimetrového mláděte dorostl do délky dvou metrů a sedmdesáti centimetrů.

„Vzal jsem si ho jako malého a už patří do rodiny. Jeden kamarád ho dovezl z Egypta,“ popisuje Jaromír Bešta, jak ke krokodýlovi před lety přišel.

Miluje ryby

Dandouš si nejraději pochutnává na rybách.

„V zimě žere míň, v létě třeba každý den. Miluje ryby, když je nouze, tak si dá kuřata. Máme kamarády rybáře, kteří nám plevelné rybičky dávají,“ říká Eliška Beštová.

Při příznivém počasí se krokodýl pohybuje venku. Zahradní domek mu sloužil jako zimní byt.

„Manžel mu tam topil, měl tam vanu. Když chtěl, zašel si do rybníka,“ popisuje Eliška Beštová. „Tady je přes léto,“ ukazuje Jaromír Bešta na rybníček uprostřed zaplocené části zahrady za domem. „Když je chladno, chodí si do chléva, tam mu topím v piliňákách. On ale vyleze i v tomto počasí, když je sluníčko. Zrovna včera byl venku,“ povídá muž.

Chytl popel v popelnicích

Poklidný život krokodýlovi narušil v pátek 12. března noční požár jeho příbytku.

„Měli jsme tam postavené dvě plastové popelnice. Předevčírem jsem do nich vysypala z kotelny kýbl popela. Podle mě byl studený, ale asi nebyl. A za dva dny to chytlo,“ popisuje Eliška Beštová, jak k požáru zahradního domku došlo.

Jak dlouho bude oprava domku trvat, je těžké odhadnout. „Záleží, jak budou moci řemeslníci. Už to obvolávám, teď jsem volal elektrikářovi,“ poznamenává Jaromír Bešta.

Člověk se k němu musí chovat s respektem

Existence exotického plaza nebyla přinejmenším pro část obyvatel Klopiny žádným tajemstvím. „Jojo, my jsme o tom věděli,“ říká mladá žena, která s kočárkem kolem poledne projíždí centrem vesnice. „Oni si ho brali, když byl takhle malý,“ ukázala.

Jaromír Bešta potvrzuje, že se chovem krokodýla netajil.

„On člověka nenapadne, vždyť jste to viděl. Kdyby do něj někdo rýpl, tak se ožene, ale jinak kolem něj normálně chodím. Mívám tu vnoučata a všechno je v pohodě. Musí se k němu chovat s respektem,“ říká.

„My ho respektujeme, vzadu má svůj zaplocený rybník. Máme čtyři vnoučata a žijeme ve vzájemné shodě,“ potvrzuje Eliška Beštová.

Krokodýl nilský  
Obává se ho téměř každé zvíře a neméně ostražitý musí být i člověk. Krokodýl nilský náleží k největším a současně nejagresivnějším druhům krokodýlů. Může dorůstat až do šestimetrové délky a vážit jednu tunu.
Tento druh se vyskytuje na většině území Afriky a v Izraeli. Je vázán na vodní plochy, především řeky a jezera, k životu mu ale stačí i rozsáhlejší bažina. „Žije samotářsky, samci jsou teritoriální. Zejména v období páření, které probíhá ve vodě a samci u něj hlasitě řvou, neváhají napadat jiné krokodýly,“ představovala druh mluvčí Zoo Olomouc Iveta Gronská.
Před líhnutím mláďat samice na břehu vyhrabe jámu, do které podle své velikosti a kondice naklade až 100 vajec. Poté jámu zahrabává. Tlející materiál rostlinné hmoty v jámě uvolňuje teplo a plní funkci inkubátoru. „Po vylíhnutí mláďata přivolávají matku kvákavými zvuky, podobným kachním. Samice jim pomáhá vyhrabat se z jámy a často je v tlamě odnáší do vody. K odpočinku si vyhrabávají pod břehem až 10 metrů prostorné nory,“ uvedla mluvčí.
Zvířata spolu komunikují prostřednictví pestré škály pachů i zvuků, s poměrně širokým hlasovým repertoárem. Nejaktivnější jsou za soumraku, kdy také zpravidla loví. Při útoku se dokáží vymrštit z vody do výšky až dvou metrů.
„Krokodýl nilský je trpělivý lovec. Dovede ležet bez pohnutí dlouhé hodiny a čekat na neopatrnou kořist, která se přijde napít k vodě. Aby se udržel pod hladinou, polyká drobné kameny, které tlumí nadnášení vody. Stisk jeho čelistí je obrovský,“ popisovala Gronská.
Skladba potravy se mění v závislosti na věku a velikosti krokodýla. Mláďata loví převážné hmyz, starší zvířata výhradně ryby, dospělcům padnou za kořist velké ryby, ale i velcí savci - slůňata, žirafy, antilopy, prasata, pakoně, lvi. Menší kořist krokodýl usmrtí stiskem čelistí, větší savce obvykle stáhne pod hladinu a utopí. Větší úlovek často ukládá do spleti rostlin a kořenů, nebo v norách pod podemletým břehem, kde ho konzumuje několik dní.
„Sežere všechno včetně kostí nebo kopyt. V tlamě krokodýla bychom našli 64 až 68 zubů, čtvrtý spodní zub z uzavřené čelisti oproti aligátorům vyčnívá. Zuby neumožňují žvýkání a krokodýlové prodělají výměnu zubů za život až čtyřicetkrát,“ líčila mluvčí zoo.
Římané krokodýly zneužívali při hrách. Zde byli krokodýli zabíjeni, štváni proti jiným zvířatům nebo jim byli předhazováni odsouzenci. Jejich populace je i tak velmi silná, byť jsou na mnoha místech loveni pro svou kůži. „Další starosti jim způsobuje hlavně období dešťů, během kterého se řeky často vylévají z břehů. Tehdy putují na velmi dlouhé vzdálenosti a do svého teritoria se vrací až tehdy, když voda úplně opadne,“ dodala Iveta Gronská. Autor: Deník/Daniela Tauberová