„Pocházím z rodiny velmi drsně postižené nacistickým a komunistickým režimem. To znamená, že v těchto prostorách vidím tváře svých blízkých příbuzných. Některé jsem nepoznal, protože nepřežili, jiné jsem poznal a ti mi vyprávěli o hrůzách, které tady zažívali," prohlásil Daniel Herman po prohlídce vězeňského areálu. Symbolický den, který připadá na sobotní výročí popravy Milady Horákové, je podle něj nutné si připomínat kvůli zločinům jak nacistického, tak i komunistického režimu. „Jsou to zločiny proti lidskosti a na pozadí událostí současného světa, kde možná v tuto chvíli lidem řežou hlavy v islámském státě nebo ve věznicích Severní Koreje a Číny umírají lidé pro své svědomí, je třeba budovat památníky jako velká varování proti zlu a násilí," upozornil ministr kultury.

Starosta Uherského Hradiště Stanislav Blaha připomněl, že tamní radnice vede několik let se státem dialog o tomto areálu, jenž je připomínkou naší pohnuté historie. „Usilovali jsme o jeho převedení do majetku města, ale vždy tomu zabránila nějaká překážka. Chtěl bych poprosit, abychom spojili síly. Pevně věřím, že se nám podaří dosáhnout toho, aby se s tímto objektem něco stalo," poznamenal starosta.

Daniel Herman vyzvedl skutečnost, že existuje vize, v co chátrající věznici přetvořit. Tedy záměr využít ji okresním soudem a zároveň v ní vybudovat památník obětí totalitních režimů a muzeum mocenské perzekuce.

„Chtěl jsem tu budovu navštívit, abych si o ní udělal představu, abych navnímal to prostředí. Už jsme s bývalou ministryní spravedlnosti Helenou Válkovou konzultovali své kroky v této věci a mluvil jsem o své cestě sem také se současným ministrem spravedlnosti Pelikánem. Věřím, že společnými silami se nám podaří krok po kroku tuto vizi zrealizovat. Myslím, že je to dobrá symbióza, která umožní nový život tohoto zařízení," dodal ministr.

Věznice v Uherském Hradišti má za sebou pohnutou historii. Justiční palác s věznicí byl vybudován v letech 18921927. V počátcích první Československé republiky zde byli internováni dělníci usilující o zlepšení sociálních práv. Za protektorátu tady byla uvězněna řada českých vlastenců a protinacistických odbojářů. Popravovat se tam začalo po druhé světové válce, kdy ve věznici probíhaly retribuční lidové soudy. Žalář pro potřeby okresního a krajského soudu dále fungoval i v době komunistické diktatury po roce 1948. V padesátých letech se věznice stala místem utrpení stovek lidí z řad politické opozice včetně lidí zcela nevinných. Věznice postupně přestala fungovat v roce 1960, kdy se přiléhající krajský soud přesunul z Uherského Hradiště do Brna a okresní soud do budovy okresního národního výboru. Část justičního areálu poté sloužila pro potřeby správy SNB, v současnosti bývalé sídlo soudu využívá střední uměleckoprůmyslová škola.