Ta totiž jela na olympiádě v Soči svůj finálový závod ve flopestylu. A zatímco si v úvodní jízdě řekla o první místo, medailové naděje jí nakonec zhatil ošklivý pád s tvrdým dopadem, po němž skončila v péči lékařů a na páté příčce.

Ke Křivdovým jsem dorazila krátce po desáté hodině dopoledne, a tak jsem spolu s nimi usedla k televizoru ještě před první ze dvou jízd. Že bych se nepřipojila k jejich fandění, o tom nemohla být ani řeč, a tak jsem měla unikátní možnost s nimi prožívat finálové emoce. Ve chvíli, kdy se na obrazovce v přímém přenosu objevuje rebelský obličej Šárky Pančochové, se její babička Jindřiška usměje a vykřikne: „Tak, Šárko, jeď," a vzápětí už soustředěné tváře prarodičů snowboardistky hypnotizují obrazovku, kde jejich vnučka předvádí skvělý výkon.

Záhy je i laikům jasné, že se první jízda třiadvacetileté Broďance opravdu povedla. To už ale kamera zabírá vysmátou Šárku v cíli a komentátor oznamuje 86,25 bodů a její první příčku. „Jen tak dál Šárko, medaile by z toho být mohla," povzbuzuje svou vnučku její dědeček Josef. Na jeho slova však razantně reaguje babička Jindřiška. „Nechval dne před večerem," brzdí euforii svého manžela. Zatímco sportovní komentátor oznamuje, že Šárka je průběžně na prvním místě, chystá se na trať další závodnice. „To je největší Šárčina konkurentka, jede opravdu dobře," hodnotí Jindřiška Křivdová výkon vnuččiny soupeřky. Šárka se nakonec stává vedoucí závodnicí prvního kola, což vhání do žil optimismus také jejím prarodičům.

Za několik minut vyráží na snowboardu dolů tratí vylepšit svůj první veleúspěšný pokus. Napětí se stupňuje i v Havřicích. „Už jsem si musela dát něco na uklidnění," oznamuje babička Jindřiška a těsně před Šárčinou druhou jízdou opět usedá pře televizní monitor. „Šárinko, hlavně opatrně," strachuje se.

Domácnost se opět propadá do hrobového ticha. Ve chvíli, kdy Šárka svoji figuru ve výskoku přetočí a nekontrolovaně dopadá na zem, krve by se ve mně nedořezal, a to nemluvě o zděšeném výrazu ve tvářích prarodičů. Po vteřinách nejistoty, kdy jejich vnučka leží bezvládně na svahu, však nastává úleva. Závodnice i s rozbitou helmou sjíždí do cíle a divákům mává na důkaz, že je ok.

„Chudinka moje, snad bude pořádku," zoufá si se ustaraným výrazem ve tváři její babička. Ta spolu s dědou Josefem s napětím sleduje, jak se na trati střídají další závodnice, na které ale Šárčin supervýkon z prvního kola nestačí, což ji postupně odsunuje až na konečné páté místo. „Nevadí, úspěch je už to, že se na olympiádu vůbec dostala," hodnotí Šárčin výkon dědeček Josef a pokládá řečnickou otázku. „Kolik lidí si může říct, že na olympiádě skončilo na pátém místě?