Řeč je o Thomasi Graumannu, pamětníkovi židovského původu, který v posledních letech žil střídavě v České republice a v USA. V pátek 6. listopadu se mohli žáci devátých tříd Základní školy UNESCO v Uherském Hradišti s tímto pamětníkem setkat osobně. Po dvou letech totiž znovu zavítal na Slovácko s besedou zvanou Dvakrát zachráněné dítě. O to vzácnější setkání se nyní jednalo, neboť čtyřiaosmdesátiletý Thomas Graumann žákům prozradil, že je to pravděpodobně již jeho poslední cesta do České republiky.

„Každý z naší rodiny, kdo zůstal v Československu, zemřel v koncentračním táboře," citoval Thomas Graumann posluchačům zdrcující dopis, který v roce 1945 obdržel společně s dalšími svými příbuznými od svého strýce. Jak žákům ZŠ UNESCO popsal, stejné štěstí jako on neměl například jeho mladší bratr.

„Jel jsem v srpnu 1939 mezi posledními zachráněnými dětmi zcela posledním vypraveným vlakem. Z onoho celkového počtu 669 dětí jsem já měl na krku číslo 652. Můj bratr byl tehdy nemocný, tak mu rodiče řekli, ať zůstane doma, že jak se uzdraví, pojede další měsíc také. Bohužel to už bylo září a začátek války. I v září byl sice připravován další vlak k odjezdu, ale k tomu už nedošlo. Můj bratr a dalších 250 dětí byly z hlavního nádraží v Praze poslány domů. Poté zahynul s mnoha dalšími v koncentračním táboře," vzpomínal na smutné události před desítkami let Thomas Graumann.

Zaujatým posluchačům na ZŠ UNESCO ukázal například svou poslední fotografii s matkou a bratrem ještě před tím, než coby osmiletý odjel vlakem na dalekou cestu.

„Maminka při loučení plakala, ale říkala mi, že potrvá jen nějaké tři měsíce, než Hitler padne a já se zase vrátím zpět. Vůbec mě tehdy nenapadlo, že bych ji už nikdy neviděl. Myslel jsem si, že tam zažiji jen nějaké krátké dobrodružství a vrátím se zpět," dojímal svým výkladem posluchače pamětník předválečných let, který se v roce 1931 narodil v Brně.

Dodal, že většinu svého života si pouze pamatoval to, že odjížděl z Prahy a měl číslo kolem krku. Tehdy ještě nic netušil o Nicolasu Wintonovi.

Životní osudy Thomase Graumanna z rodného Brna v roce 1939 zavály na západ Skotska, kde vyrůstal u nové rodiny. Poté působil jako křesťanský misionář na Filipínách, aby se následně střídavě přesouval do Spojených států a do rodného Československa.

„Pak jsem se najednou ze zpráv dozvěděl o nějakém Nicolasu Wintonovi, že měl zachránit stovky židovských dětí. Dohledal jsem si seznamy a zjistil jsem, že jsem jedním z nich. Této osobě tak vděčím záchraně před jistou smrtí v koncentračním táboře," zaznělo na ZŠ UNESCO závěrečné poděkování Thomase Graumanna směrem k britskému makléři Nicolasu Wintonovi, který zemřel letos 1. července ve věku 106 let.

Poté vzácný host společně zazpívanou písní se studenty dovedl své povídání do finále.

„Je velice fajn, že žáci mohou naživo slyšet vyprávění o takových dramatických událostech, a to od člověka, který je sám přímo zažil. Vždy je lepší setkat se s takovým pamětníkem osobně, než o tom slyšet pouze zprostředkovaně," ocenil páteční besedu s Thomasem Graumannem učitel dějepisu na ZŠ UNESCO Petr Kočíř, který se na její organizaci podílel.