Škoda Octavia, v níž jeli, se totiž najednou stala neovladatelnou, vylétla ze silnice a zůstala zaklíněná mezi stromy. Posádka vozu neunikla zraněním, avšak tehdy 17letá Viktorie na zadním sedadle dopadla ze všech nejhůř. Z kokpitu zdemolovaného auta ji museli vystříhat hasiči a ona skončila v nemocnici s celou řadou závažných zranění.

„Přestože jsem byla připoutaná bezpečnostním pásem, měla jsem rozdrcenou slezinu, polámaných několik žeber, probodnuté plíce. Nejzávažnější byla tříštivá zlomenina pátého hrudního obratle, při které došlo k úplnému přerušení míchy. Během náročné operace mi lékaři zrekonstruovali rozdrcený obratel a páteř mi vyztužili titanovými tyčemi a dvanácti šrouby,“ popisuje sérii zranění dnes čerstvě 18letá Viktorie.

I když však lékaři dělali vše, co bylo v možnostech současné medicíny, výsledkem je, že se Viktorie stala od prsou dolů ochrnutou a tento stav je neměnný.

Proměnu v expozici andělů a betlémů hlásí dolněmčanská knihovna. Družináři ze Slavkova
Proměnu v expozici andělů a betlémů hlásí dolněmčanská knihovna

„Do doby autonehody jsem žila nádherný život teenagera, ráda jsem sportovala, hrála ochotnické divadlo, jezdila na různé výlety, měla spoustu přátel,“ vzpomíná Viktorie.

Nehodou s trvalými následky se jí však zhroutilo naprosto všechno. V současnosti žije se svými rodiči a třemi sestrami v Uherském Brodě a studuje na gymnáziu ve Slavičíně, kam ji však musí rodiče vozit. Problém je v tom, že kromě ochrnutých nohou neovládá ani svaly trupu, takže nemůže sedět bez opory a necítí a neovládá ani svěrače.

„V podstatě mi nefunguje termoregulace, mívám záchvaty zimnice, nebo naopak náhle omdlím z přehřátí. Musím se neustále – i v noci polohovat, protože jinak se mi tvoří proleženiny. Dostávám křeče do bránice a nemohu přitom dýchat a také mám permanentní bolesti,“ líčí Viktorie své zdravotní komplikace.

Závislá na pomoci

Ze samostatné a soběstačné osoby se stala zcela závislou na pomoci jiných, což je velmi náročné pro obě strany, jelikož má nyní velmi specifické potřeby, jimž se musela podřídit celá rodina. To vše přineslo s sebou i vysoké finanční nároky.

„Chtěla bych vás touto cestou požádat o příspěvek na bezbariérové bydlení, na rehabilitační přístroje, pomůcky a speciální rehabilitace, které nutně potřebuji a jsou velmi nákladné. Dříve, když jsem něco chtěla, tak jsem si na to vydělala na různých brigádách. Znám tedy hodnotu peněz, a proto si vážím každé koruny, kterou mi darujete,“ vzkazuje Viktorie.

Kromě rodičů a sester má velkou podporu také od své tety Heleny Kolajové.

„Viktorka je věřící člověk a optimista a my všichni, kteří jsme kolem ní, věříme, že by se to mohlo zlepšit. Proto pro ni chceme ty nejlepší rehabilitace. Určitě je na tom teď líp, to ano, ale je to také hodně o podpoře lidí, kterou má,“ prozrazuje Deníku Helena Kolajová.

Dárci mohou Viktorii přispět na www.donio.cz na straně Naděje pro Viktorku.