Daněk obecný, slepice rousná, kachna mandarínská, páv korunkatý, dokonce i pavián či makak. Všechna tato a další zvířata najde návštěvník Podzámecké zahrady v Kroměříži.

Jaký je život například oblíbených opičích společníků?

„Dostávají ovoce a zeleninu z rukou chovatele většinou kolem osmé ráno,“ říká vedoucí Podzámecké zahrady Ignác Navrátil k dennímu programu primátů.

Sice by vzezření klecí a jejich celkové zasazení do rázu zahrady mohlo napovídat, že zde zvířata našla útočiště už před staletími, ale opak je pravdou.

Opice se v jedné z kroměřížských zahrad zapsaných na seznamu památek UNESCO objevily až v druhé polovině 20. století.

Přesný termín si nepamatuje ani Ignác Navrátil. „Vzpomínám si, že mě sem brali rodiče, když jsem byl malý kluk a to už je 40 let,“ usmívá se Navrátil.

NEZAPOMENUTELNÝ TONDA A BOHOUŠ

Místo, kde se dnes nacházejí klece, bylo dříve vlastně skleníkem.

„Schovávaly se sem na zimu květiny,“ dodává Navrátil. Poté, co skleník schvátily plameny, vznikly klece pro zvířata. A do nich se pak nastěhovali oblíbení primáti.

„Všichni obyvatelé Kroměříže určitě pamatují na paviána Bohouše, který v roce 2011 uhynul na srdeční slabost,“ vzpomíná na návštěvníky hojně vyhledávaného paviána Dagmar Šnajdarová z Národního památkového ústavu v Kroměříži.

Bohouš pobýval v Podzámecké zahradě po dobu dlouhých 18 let, kam přišel z liberecké zoo.

„Před Bohoušem u nás žil neméně proslulý a oblíbený pavián Tonda,“ doplňuje výčet Šnajdarová.

Poslední přírůstky do rodiny opičího osazenstva tvoří dva paviáni pláštíkoví a dva makakové červenolící. Tato čtveřice obohatila zookoutek před sedmi lety, v roce 2012.

I V MRAZU RÁDI TRÁVÍ ČAS VENKU

Za ta léta si dokázali opičáci vydobýt své místo. Památkový ústav proto v tuto chvíli neuvažuje o zrušení chovu.

„Máme celkem čtyři opice. Zachování či rušení chovu teď není na pořadu dne,“ potvrzuje Šnajdarová. To je dozajista dobrá zpráva nejen pro opičáky, kteří by se museli stěhovat, ale také pro návštěvníky. Ať již „domácí“, nebo přespolní.

I přes mrazivé počasí si opice dokážou najít své publikum. Petra Kudlová přijela s dvouletým synem a manželem do Kroměříže z Vyškova. I ona se, tlačíc před sebou kočárek s malým kloučkem, v zookoutku pozastavila.

„O opicích vím. Nejsme v Kroměříži poprvé. Když jsme v Podzámecké zahradě, tak se tu vždy zastavíme,“ povídá Petra Kudlová. „Divím se, že jim není zima a jen tam při těch minus deseti stupních vysedávají,“ kroutí žena nechápavě hlavou.