Redaktorka Slováckého deníku Andrea Gabrielová si vyzkoušela vyjít s minimální mzdou

Právě fakt, že jsem se ještě neosamostatnila, mě zachraňuje. Nemusím totiž platit inkaso ani nájem, tento vstřícný krok ze strany rodičů vítám, díky tomu můžu se svým nevelkým příjmem alespoň trochu žít. Tedy, myslela jsem si to do prvního nákupu za vlastní. Velmi záhy jsem však zjistila, že s necelými dvěma tisíci na týden, což zní krásně, není až tak lehké vyjít.

Ušetřit se dá za bramborová jídla

Navyklá na zdravou stravu, jsem si za první výplatu nakoupila potraviny, které jsem do té doby obvykle jídávala: ovesné a pohankové vločky, semínka, ořechy a jogurty – to ke snídani, zeleninu, libové maso a nějaké to ovoce k obědu a celozrnný chléb se sýrem a šunkou skutečně obsahující maso k večeři. A týdenní rozpočet byl skoro utracen.

„Je to smutné, ale zdravé potraviny jsou dražší než ty nezdravé. Pokud chceš jíst zdravě, připrav se na to, že na nic jiného ti už peníze nezbydou, kdežto když si koupíš kus prorostlého masa a brambory, ušetříš," poučuje mě zkušenější mamka a já jí musím dát za pravdu. Takto by to nešlo.

Minimální mzda vás naučí rozvážně hospodařit

Příště jsem tedy zkusila více počítat a výsledky mě příliš nepotěšily. S koupí kuřete v akci za čtyřicet sedm korun, které mi vydrží na celý pracovní týden, a brambor na obdobně dlouhou dobu, jsem se dostala na něco málo přes sto korun. Místo zdravé a výživné snídaně jsem udělala kompromis a ponechala pouze tu zdravou část v podobě jogurtu. O hladu, ale levněji. Ušetřila jsem tak asi dvě stovky. Místo tmavého chleba jsem zvolila obyčejný a šunku vyměnila za zlevněnou pomazánku. S vynecháním veškerého ovoce a zeleniny jsem tak za týdenní nákup utratila pouze tři stovky. Ani tak mi nevadí to kuře pětkrát po sobě – vaření na více dnů shledávám nejvíce ekonomické, ale ta absence veškeré zeleniny a ovoce mě ubíjela.

Šaty za tisícovku nebo kurz španělštiny?

Další týden jsem tedy udělala kompromis a k obdobnému nákupu ještě přidala mandarinky, okurky, ledový salát, rajčata, citrony a banány – vše v akci, ale i tak jsem kvůli tomu utratila o více než sto korun více.

„Musíš se rozhodnout. Buď budeš jíst zdravě, ale na nic jiného ti už nezbyde, nebo se zdravých potravin vzdáš, ale budeš si moct koupit ty šaty," popichuje mě kamarádka, když bezradně stojím v obchodě a prohlížím si krásné červené šaty s krutou cenovkou hlásající tisíc sto korun. Povzdechnu si a vrátím toho zloděje srdcí zpátky mezi ostatní. Na dámské potěšení peníze nezbývají, musím totiž zaplatit kurzy španělštiny. A to je další položka na straně výdajů, třináct hodin španělštiny za dva tisíce.

Jak se říká, kolik jazyků znáš, tolikrát si člověkem. Na vzdělání se nemá šetřit, přesvědčuji se, že jsem správně zvolila raději jazykový kurz místo oblečení, zatímco s kyselým výrazem jím už třetí den po sobě zapečené brambory.

ANDREA GABRIELOVÁ