…Listopadové události nepřišly zcela nečekaně. V blízkém zahraničí to začínalo být nadějné, v Polsku Solidarita, Maďarsko otevřelo hranice, které obyvatelé NDR využívali k hromadným přechodům na Západ. Postoj vůdčího představitele SSSR M. Gorbačova byl zdrženlivý a bylo zřejmé, že nehodlá mocensky zasahovat. Veřejné protesty, Veřejnou bezpečností tvrdě potlačované, se objevily i u nás. V lednu 1989 byli při demonstracích v rámci Palachova týdne v Praze účastníci tvrdě rozehnáni i s pomocí vodních děl.
Vsetínští evangelíci v Praze 17. 11.
Na den 17. listopadu byla v Praze povolena studentská demonstrace, od níž stranické i vládní orgány neočekávaly vážnější komplikace. Shodou okolností byli 17. listopadu 1989 v Praze na školním výletě nejmladší syn Radim a manžel na zasedání 26. synodu Církve českobratrské evangelické. Radim se zúčastnil průvodu studentů, až na Národní třídu dojít nemohl, neboť pro třídu byly zakoupeny lístky do divadla.
První protest vládě proti násilí
Později odpoledne přiběhli na zasedání 26. synodu zbití a otřesení studenti evangelické fakulty, kteří přítomné informovali o brutalitě, s jakou policie zakročila proti pokojně pochodujícím studentům na Národní třídě. Účastníci synodu ihned přerušili jednání, formulovali protest a pověřili tehdejšího synodního seniora, aby jej neprodleně projednal s odpovědnými státními představiteli. Protože nebyl zastižen předseda vlády ani jiný kompetentní vládní činitel, byl ve 20.30 hodin předsedovi vlády s. Adamcovi odeslán telegram tohoto znění: „Vážený pane předsedo vlády, z pověření 26. synodu Česko- bratrské církve evangelické, který v této chvíli zasedá, Vás naléhavě žádám, abyste využil svého vlivu k pokojnému, nenásilnému vyřešení situace v Praze a prosím Vás, aby byli propuštěni všichni, kteří byli zadrženi v této souvislosti. Jménem poslanců 26. synodu ČCE Váš Dr. J. Hromádka, synodní senior a předseda synodu." Tento telegram se tak zřejmě stal prvým oficiálním protestem proti zásahu policejních sil. Poněvadž ani následujícího dne (18. 11.) nebyli představitelé státu k zastižení, byl zpracován a odeslán další obsáhlejší protest.
Po manželově návratu jsme se zvýšenou pozorností sledovali vysílání Rádia svobodná Evropa i Hlasu Ameriky, které oznámily, že 19. listopadu 1989 bylo v Činoherním klubu založeno Občanské fórum. Oficiální česká media dále mlčela a mlžila.
Zleva J. Adámek, Fr. Segrádo, R. Žárský ml., A. Šimara, asi p. Jordan, M. Mírný, M. Chytka. Za M. Mírným asi J. Bajza Foto: K. Myška
Na Vsetíně klid až do 20. listopadu
Na Vsetíně panoval klid až do pondělí 20. listopadu, kdy paní Jarmila Kudlíková zapálila na pomníku na náměstí Osvobození první svíčku a tiše postála. Ve tmách se pohybovalo několik dalších postav. Ze svého aktivního postoje neustoupila, ani když ji tehdejší předseda JZD, kde pracovala, varoval: „Až vás budou věšet, zastávat se vás nebudu." S podobným přístupem a vyhrožováním se setkali mnozí další aktivisté.
21. 11. v úterý se u pomníku sešlo odhadem 120 vsetínských občanů, o něco méně policistů a příslušníků STB. Zaplálo více světel a po písních Ach, synku… a My jsme Valaši… se účastníci v klidu rozešli.
Klidní jsme nebyli, vědomi si, co vše je v sázce i možnosti tvrdých následků pro organizátory. O praktikách STB jsme neměli iluze, někteří i z vlastní zkušenosti. Vyhrožování i sliby výhod, vydírání, hrozby uvěznění a fyzické násilí byly obecně a dostatečně známy už od r. 1968, kdy o nich psalo i Rudé právo.
22. 11. opět zaplály svíce. Organizátoři, skuteční samozvanci, neboť z počátku jsme se většinou ani neznali jmény, po krátké poradě za pomníkem četli z přinesených zpráv a peticí. František Segrádo s J. Adámkem a R. Žárským ml. doprovázeli zpěv účastníků, kterých den ode dne na náměstí přibývalo.
23. 11. přibylo organizátorů i demonstrantů. Někdo přinesl megafon, takže bylo lépe slyšet. Ve stručném projevu, který je zachován, bylo zdůrazněno, že na další vývoj bude mít rozhodující význam generální stávka 27. listopadu.
Od tohoto dne byla vždy manifestace zakončena slavnou písní z dob boje proti apartheidu v USA We Shall Overcome Jednou budem dál …
24. 11. zástupci KSČ velkoryse nabízeli ozvučení a osvětlení, stále si ještě jistí svou vedoucí úlohou i tím, že se nakonec nic nezmění. Byli s díky odmítnuti.
Založení OF ve Vsetíně
Po ukončení manifestace se v divadle Kohůtek sešli: Jiří Adámek, tehdy sanitář vsetínské nemocnice, Jiří Dohnálek ml. pracovník Sandriku MEZ Vsetín, student Pavel Hurta, Marek Chytka, technik Bytového podniku, Jaroslav Koráb technický pracovník „Z" Vsetín, Milan Liškutín, František Segrádo, pracovník Irisy s manželkou, Aleš Šimara, topič Bytového podniku, Jaroslav Tkadleček a Radim Žárský, student, kteří založili místní sdružení OF.
Kolem divadla hlídkovala VB, která do uzamčeného objektu nechtěla vniknout násilím. Několika účastníkům se přesto podařilo nepozorovaně odejít, zbylí se ukrývali až do pozdních nočních hodin, kdy konečně VB odešla. Teprve letos jsem mezi dokumentací nalezla zapomenutou čtvrtku papíru s výše uvedenými jmény, neboť ani v tomto případě se ještě všichni aktéři neznali.
25. 11. Počet účastníků manifestací rostl, i když průměrné teploty dle záznamů vsetínské hvězdárny se v tomto období pohybovaly od 11,3 do 0,33 stupňů Celsia. Měli jsme už vlastní ozvučení, s jehož zapojením v budově zdravotní školy měl tehdejší ředitel problémy, protože přece jen nebylo jisté, jak vše dopadne. Ignorujeme natáčení STB z objektu hotelu Vsacan.
Vědomi si nesmírné závažnosti situace, chápeme se my starší odpovědnosti za dění, neboť někteří z mladších aktérů ještě nedosáhli 18 let. Přitom chodíme do práce a program upřesňujeme až těsně před zahájením manifestace. Pro zlepšení organizace hledáme vhodné místo k poradám.
Dorazil vyčerpaný zpěvák Karel Zich
Místnost ještě k napůl konspirativnímu setkávání poskytl tehdejší evangelický farář Jaroslav Staněk na dolní evangelické faře. Zde nás našel a předal informace z OF Praha zjevně vyčerpaný zpěvák Karel Zich. Zde se uskutečnila i volba představitelů OF pro oblast Vsetína. Stal se jím mechanik psacích strojů a předseda ZV ROH Zbrojovky Vsetín Miroslav Mírný, mluvčími MUDr. Pavel Koňařík, Jaroslav Koráb a Radomír Žárský. Později OF získalo na čas prostory ROH na Dolním náměstí a konečně ve Středisku domu služeb naproti vchodu nádraží ČSD. Přijel i M. Prokop, aby svým koncertem podpořil vsetínské OF. Jeho koncert záměrně či nedopatřením nebyl Klubem pro mladé dle dojednání zveřejněn, a účast byla proto slabší.
Revoluční nálada v listopadu 1989 ve Vsetíně. Na snímku Radek Brzobohatý a Eliška Balzerová. FOTO: Archiv Muzea regionu Valašsko, Vsetín.
Vsetínští studenti, spojka s Prahou
Důležité místo bylo věnováno čtení rezolucí a zpráv od organizací i jednotlivců či skupinek. Dále byly předávány informace především ze zahraničních médií, i když leccos už bylo možno uvidět nebo slyšet i z českého rozhlasu a televize. Pro naši činnost byly mimořádně důležité zprávy a materiály, které přiváželi studenti Eva Babovcová a Josef Bajza, obětavě pendlující mezi Prahou a Vsetínem. Ruce vojáků osvoboditelů ozdobil transparent s požadavkem svobodných voleb. Manifestace vedle STB fotografoval i náš Karel Myška. Jiný fotograf, který se ani nesnažil být nenápadný, fotografoval všechny, kdo přicházeli a odcházeli z našeho domu.
26. 11. neděle sebevědomější ovzduší, jistě i díky televiznímu přenosu sobotní mohutné manifestace na letenské pláni v Praze. Stále ještě není rozhodnuto. Na naší manifestaci zazněly i reakce na celopražský aktiv obvodních výborů KSČ z 25., přenášený televizí. Opětovně byl zdůrazněn rozhodující význam generální stávky v pondělí 27. a nezbytnost v organizacích a podnicích podpořit stávkové výbory.
Zbrojováci přišli z Jasenic pěšky
27. 11. GENERÁLNÍ STÁVKA. Kolem poledne se náměstí Osvobození postupně plnilo jedinci i těmi, kteří opustili zaměstnání a přicházeli v menších i větších skupinách. Zatím nejpočetnější, i když menší, než se očekávalo, byla z n. p. MEZ Vsetín. Stále však ještě chyběla Zbrojovka. Tehdejší vedení národního podniku nedovolilo svým zaměstnancům použít závodní lokálku. Převážná část pracovníků se tedy vydala vedena svou odborovou organizací v čele s Mirosl. Mírným a Jaroslavem Korábem na cestu z Jasenic pěšky. Na náměstí byli bouřlivě přivítáni. Radostnou atmosféru zcela zaplněného náměstí s rostoucí nadějí, že konečně dojde k zásadní změně ve státě, je sotva možno vypsat a při vzpomínce i po tolika letech cítím hluboké dojetí. Projev, který se zachoval, přednesl Radomír Žárský, (poznamenal si i čas od 12.40 hod.). Celostátní generální stávka splnila svůj účel, důrazně podpořila požadavek na zrušení vedoucí úlohy KSČ, svobodné volby a novou vládu. Že se „samozvanci" exponovali až na pokraj sil, svědčí moje stručná poznámka z toho dne E. Babovcová vyčerpáním omdlela a musela být několik dnů hospitalizována.
28. 11. Manifestace pokračovaly, protože dosud nebylo dosaženo hlavních cílů: vypsání svobodných voleb, zrušení vedoucí úlohy KSČ a změny ve složení vlády.
OF byl přislíben prostor v Novém Valašsku, čehož OF od té doby hojně využívalo.
29. 11. Byly prezentovány reakce a stanoviska k vystoupení delegátů na celostátním aktivu KSČ ve sjezdovém paláci v Praze z 28., též na nejrůznější tiskoviny. Některé se totiž tvářily, jako by pocházely z dílny OF. Jako možný vzor pro další organizace byly rozdávány požadavky stávkového výboru „Z" Vsetín.
4. 12. Účastníci manifestace vyjádřili nespokojenost se složením nové federální vlády neodpovídající požadavkům OF a VPN kvalitou a odborností navržených ministrů s převahou členů KSČ.
5. 12. Odhadem pětitisícové shromáždění přivítalo vsetínskou rodačku herečku E. Balzerovou s Radkem Brzobohatým. Po J. Šulákové, která hostům zazpívala, následovalo vystoupení studentů z olomoucké univerzity, zástupců stávkových výborů a OF, závodů Zbrojovky, MEZ, Osvětlovacího skla, JZD Bystřička a dalších. Přes panující zimu a pokročilý čas se účastníci jen zvolna rozcházeli povzbuzeni a odhodlaní vytrvat. Zvláště když konečně bylo přislíbeno sestavení nové vlády.
10. 12. jmenoval prezident G. Husák novou vládu, kde vedle 8 členů KSČ byli 2 zástupci strany socialistické, 2 lidové, 5 nestraníků a odstoupil.
Další demonstraci pak svolalo místní OF až na Štědrý den.
24. 12. Zcela jiná atmosféra. Po krátkém zamyšlení R. Žárského a faráře T. Holečka zpívali přítomní s doprovodem muziky Vsacan koledy. Tato pěkná tradice se udržela až do současnosti.
Vsetínští lékaři na pomoc Rumunsku
Vše bylo tak nadějné a radostné, kdyby již od 22. nepřicházely z Rumunska zprávy o tvrdých represích a krveprolití. Na touhu účinně pomoci Občanské fórum pohotově zareagovalo. Již 23. prosince byla vyhlášena sbírka a okamžitě, včetně Štědrého dne i následujícího svátku, se v koordinačním centru OF u nádraží shromažďovaly finanční i hmotné dary z celého okresu. Ve sváteční dny uzavřené obchody a sklady se otevřely. Tolik potřebný lékařský materiál včetně krevních konzerv byl včas dodán a byli připraveni i dobrovolníci. Pouhých 48 hodin od vyhlášení humanitární sbírky vyjela 25. prosince kolona tvořená kamionem ČSAD, dvěma vozidly OÚNZ se zdravotnickým materiálem a třemi lékaři na cestu do Rumunska, kde byla tato pomoc velmi vděčně přijata a ani po dvaceti letech nezapomenuta. Za zbylé prostředky v létě 1990 OF vypravilo pro krajany další zásilku s potřebným materiálem.
Vítězství: Václav Havel prezidentem
Když 29. 12. zvolilo ještě původní Federální shromáždění prezidentem ČSSR Václava Havla, skončily hektické dny i manifestace.
Nyní nastalo vysoce náročné období vyrovnat se s takřka půlstoletím přerušení demokratického vývoje, jak je představovala první republika. Obnovit a upevnit ve všech sférách nejen ekonomické, ale zvláště i morální hodnoty. Mladší kolegyně jsem upozorňovala, že nás čeká nesnadné období připomínající čtyřicetiletý pobyt Izraelských na poušti.
Je mnoho věci, které se i mně nelíbí, přesto současnost kvalitativně vysoce překračuje to, co jsme museli snášet a unést do listopadu 1989.
Autorka vzpomínek Eva Žárská- V listopadu 1989 členka místní i oblastní rady OF a její tisková mluvčí
- Narozena koncem první republiky
- dětství druhá světová válka
- puberta „Vítězný únor"
- produktivní část života temnoty a pološera reálného socialismu
- v současnosti snaha prožít aktivně zbývající část života.