Najednou se ozve cinkání zvonců a křik. Otočím se po zvuku. Čert! A pronásleduje skupinku dětí. Nemá ale šanci, jsou na něj příliš rychlé. Po chvilce to stvoření vzdává a jde zpátky za svoji družinou.

Chystám se jít za nimi. Z okna na druhé straně však vykoukne stará paní, která mi prozrazuje, že čerty najdu ještě blíž. „Před chvílí byli u nás. Vydali se směrem k mostu. Ještě je chytíte," ukazuje mi cestu.

VIDEO: Mikulášská obchůzka v Lužné

Za rohem zahlédnu šest děsivých stvoření. Rohaté čerty s červenými suknicemi a zvonci přes rameno. Na čele a dalších místech mají ježčí bodliny, kterými pobodají každého, kdo se ocitne v jejich objetí. Doprovází je ještě smrtka a bílí koník.

V čele celého procesí stojí Mikuláš a v obležení skákajících čertů se snaží dostat do nejbližšího domu. „Letos jsme rozdělení na dvě skupiny. Domů ve vesnici stále přibývá, tak abychom vše stihli obejít, jsme se letos rozdělili na dvě skupiny," prozrazuje jeden z čertů, zatímco jeho společníci vytahují ven majitelku domu.

Po chvilce „trápení", nabídne družině buchtu a trochu slivovice. Z dalšího domu vychází malá dívky v doprovodu dvou žen. „Chtěla se jít podívat na čerty. Naše strašení už nezabírá a to jsou jí teprve tři roky," vysvětluje jedna z místních Hana Maršálková.

Dívka se s pekelníky vyfotí a ti pak pokračují dál.

I já se rozhodnu vydat na další cestu. Tentokrát do Francovy Lhoty.

Zastavuju s autem na místě, kde před dvěma týdny byla obecní zabijačka. Na Ranči. Postávají tady totiž skupinky dětí, a tak je jasné, že čerti budou blízko.

A opravdu. Jeden se právě vynořil z jedné z restaurací, kde strašil personál. Oproti čertům z Polanky, mají ti zdejší na maskách barevné stužky. Ty prý představují pekelné plameny.

Mezitím se okolostojící děti dávají do pohybu. Snaží se vyprovokovat dalšího maskovaného člena družiny, koníka. Ten, aby jim udělal radost, se na ně rozběhne. Hned to však vzdává a jde si najít o něco pomalejší oběti.

Zpoza domu vychází smrtka a při vykřikování „krrr, krrr!", klepe do kosy. „Včera jsme byli v Horňansku, dnes obchází zbytek vesnice. Je nás na to dvaatřicet, ale teď jsme se rozdělili," vysvětluje mi mezitím Mikuláš, který si nese výslužku z jednoho domu.

„Jdeme dál," zavelí družině. Mně pak ještě prozrazuje, že večer se koná v kulturáku koná čertovská zábava.

Za třetí zastavení jsem si zvolil Horní Lideč. Na rozdíl od předchozích vesnic, vypadají tady mikulášské obchůzky o dost klidnější.

Utíkající skupinky dětí tady vystřídaly celé rodiny s dětmi, které družinu čertů na cestě vesnicí doprovázely. „Dej nám kokino," volají na jednoho z čertů děti.

Ten je však místo toho prožene. Chytá jednoho z mladíků, kteří stojí opodál. Na „hříšníka" se okamžitě sbíhají další a zatímco leží na zemi, dávají mu co proto.

Poslední zastávkou je Pulčín. Tady tolik masek po osadě neběhá, ale tentokrát jsem čertům neunikl. Naštěstí po mně pouze poskákali a já tak mohl v pořádku domů.