„Splnil se mi sen. Na olympiádu se moc těším, byla hlavním cílem mého veškerého snažení a teď jsem tam," raduje se 23letý silák z Karolinky Jiří Orság.

Dubnové mistrovství Evropy v Turecku bylo asi poslední akcí, kde se dalo probojovat na olympiádu. S odstupem času, byly to nervy?

Byla to prakticky úplně poslední sportovní šance dostat se do Londýna. Pokud bych v Turecku neuspěl, už by byla šance jen na poli diplomatickém v podobě nějaké divoké karty nebo něčeho podobného, to by byla šance asi jen minimální. Proto jsem do toho dal všechno, olympiáda byla jediným a stěžejním cílem. Jsem moc rád, že to vyšlo.

Loni na podzim po zlatu na ME do 23 let v Rumunsku jste tvrdil, že právě tento výsledek je ten nejcennější. Je tomu tak i nyní po stříbru v nadhozu v Turecku?

Stříbro v Turecku je teď určitě na prvním místě. Jednak kvůli výsledku, ale asi hlavně kvůli tomu, že jsem se díky tomu dostal na olympiádu. To byl a je můj největší sportovní sen, to přebije všechno.

Poté, co jste na ME vybojoval olympiádu, se o vás určitě zajímá o hodně více lidí, médií, fanoušků. Je na všechno dostatek času?

Vyšlo mi to krásně, že po ME v Turecku jsem měl asi týden nebo deset dní relativního volna. Proto jsem mohl v klidu stihnout třeba vyhlášení nejlepších sportovců Zlínského kraje, ale hlavně jsem mohl hodně času pobýt doma s rodinou, což přes rok není vlastně skoro vůbec možné. Jinak zájem médií teď je určitě cítit větší, ale je to pro mě úplně v pohodě, nedělá mi to problém.

Po Turecku jste si našel volno i na předávání cen nejlepším sportovcům Zlínského kraje …

Už jsem tam byl počtvrté a poprvé jsme vyhrál, o to byla celá akce hezčí. Vzal jsme tam i starostku Karolinky. Po vyhlášení jsme právě s ní probírali i další věci ohledně přípravy na olympiádu a k tomu se vážící podpory města Karolinka. To mě podporuje už hodně dlouho a jsem za to moc vděčný.

Trénujete v Praze, bydlíte na Kladně, moc času podívat se domů na Valašsko asi nemáte …

Doma bohužel moc nebývám, kromě pár dní teď na konci dubna po ME v Turecko jsme doma naposledy byl snad před půl rokem. Příprava je prostě časově extrémně náročná. To by muselo být tak, že bych třeba v pátek v noci dorazil domů na Valašsko, v sobotu tam pobyl a v neděli hned zase zpátky do Prahy.

Vaše přítelkyně Pavla Kladivová je také vzpěračka, pomáháte si navzájem s věcmi kolem vzpírání?

S Pavlou jsme spolu asi čtyři roky, bydlíme na Kladně. Moc mi to vyhovuje. Ona je výživový poradce a je v tom dost dobrá, v hodně věcech mi poradí.

Pavla je také reprezentantka České republiky, podíváte se spolu na olympiádu do Londýna?

Na OH se bohužel s největší pravděpodobností nedostane, ženskému družstvu chybělo asi jen pět bodů, byly takzvaně první pod čarou. Možná to zatím vypadá tak, že by se do Londýna mohla podívat právě jako můj doprovod. Měl bych mít pro sebe dva lístky, takže to mám zatím naplánováno tak, že jeden dostane moje mamka a jeden Pavla. Ještě bych chtěl sehnat jeden pro bráchu, který je ve Skotsku na brigádě a určitě bych byl rád, aby při mých závodech byl.

Londýn se blíží mílovými kroky, váš závod je 7. srpna. Jaký je tedy plán přípravy?

Vlastně až do olympiády bude stále probíhat příprava. Touto dobou již máme naplánovaná soustředění v Rakousku, Maďarsku a Nymburku. V Rakousku jsem již byl, znám to tam a vím, do čeho jdu, taktéž v nymburském sportovním centru. V Maďarsku jsem ještě nebyl, ale vím, že ohlasy jsou na to úžasné, takže se tam moc těším. Před OH už je jen jeden závod, a sice červnové mistrovství republiky v Praze. Od tréninku se zase závod tolik moc neliší, tak věřím, že vše dopadne v pořádku a vše bude směřovat k olympijským hrám v co největší pohodě.

S jakými cíli vlastně pojedete na olympijské hry?

Chtěl bych soutěžit v kategorii A, kterou bude živě přenášet televize a soutěžit v ní bude zhruba osm vzpěračů. Od toho se bude odvíjet vše ostatní.

Už jste někdy v minulosti závodil v Londýně?

V Londýně jsem ještě nikdy nezávodil. Na podzimní testovací závod jsem bohužel nemohl kvůli zranění jet, takže si atmosféru Londýna vyzkouším až při samotném závodě v srpnu.

Už jste testovali oblečení pro olympijskou výpravu?

Něco málo už proběhlo, trošku si nás přeměřili, takže přehled o velikostech mají. Před olympiádou všechno, co nafasujeme, budeme muset vyzkoušet a pak případně přijde nějaké přešívání a opravy. Jak to už znám, tak největší problém bude asi s kalhotami. (Smích.)

Sportovci, asi nejvíce hokejisté či fotbalisté, často pijí před zápasem či výkonem presso nebo jiný druh kávy, dáte si také?

Kávu vůbec nepiju, nechutná mi. A stejně si myslím, že to ani ten správný efekt nemá. Místo toho si radši dám nějaké spalovače či stimulanty.

Jste z Valašska, není možné se nezeptat na legendární slivovici. Dáte si někdy? A jak je na tom vlastně vrcholový sportovec s alkoholem?

Moc často se ke slivovici nedostanu a třeba v restauraci bych si ji nikdy nedal. Nicméně určitě si ji občas rád dám. Třeba po mistrovství Evropy v Turecku láhev slivovice padla. Myslím, že třeba trnku od jablka pozná už po čichu asi skoro každý. Jinak si občas dám třeba jedno pivko, například k takovému grilovanému kolenu si lze těžko představit něco jiného na pití než pivečko.

Přípravu máte pětkrát až šestkrát týdně, některé dny i dvoufázově. Je vůbec nějaký volný čas na jiné věci?

Volna vůbec není moc, ale když nějaké je, tak třeba rádi s přítelkyní zajdeme do kina nebo do aquaparku.

A co dovolená? Vyšetříte si občas volno na zajetí k moři?

Když se tak zamyslím, tak jsem vlastně na klasické dovolené ještě nikdy nebyl, jednak z nedostatku času, ale ani financí není zrovna nazbyt. Svaz sice jakoby všechno platí, ale spoustu věcí kolem toho si musím platit i já sám. Letos bych už rád jel. Kvůli olympiádě odpadá mistrovství světa a já mám po Londýně další velkou akci až ke konci roku ME juniorů do 23 let. A právě pauzy mezi OH a ME bych rád využil na dovolenou. Nic konkrétního ještě vybráno nemám, ale měla by to být velká exotika, třeba něco jako Mauricius nebo podobně. (Smích.)