Nepříjemným situacím ztrát a krádeží se během školního roku učitelé a děti základních a středních škol nevyhnou.
Jednu zažil před pár dny i žák sedmé třídy jedné z uherskohradišťských škol Ota.
„Střídali jsme se v místnosti s jinou třídou a pak přišla holka, že na místě, kde sedím, nechala ležet mobil. V lavici ale žádný nebyl a na mě padlo podezření, že jsem ho ukradl," vypráví školák.
Dívka ztrátu nahlásila třídnímu učiteli a nastalo školní vyšetřování. První musel vysypat tašku a ukázat obsah kapes právě Ota. Když se mobil nenašel, přišli na řadu další spolužáci.
„Jedna holka řekla, že osobní věci nebude před nikým vytahovat. Chvíli se s učiteli dohadovala a nakonec ji nechali. Myslím ale, že pak byla hlavní podezřelou ona," vypráví dvanáctiletý hoch.
Když mobil u nikoho z nich nenašli, řekl jeden z učitelů, že pokud se nikdo ze sedmáků během hodiny sám ke krádeži nepřizná a mobil nevrátí, přijede policie a telefon zaměří. Ještě předtím ale dorazila zpráva, že rozbitý mobil někdo našel na dívčím záchodě. Kdo jej sebral a poničil, se teď zjišťuje.
Podobných případů znají učitelé desítky a ničím novým nejsou ani pro policisty.
„Do škol kvůli podezření z krádeží samozřejmě také jezdíme a není to nic ojedinělého. Nejčastěji se ztrácejí mobily a peníze," řekl mluvčí uherskohradišťské policie Aleš Mergental.
V těchto dnech řeší muži v uniformě ztrátu mobilních telefonů mezi čtvrťáky a opakované krádeže peněz ve třídě jedné střední školy. Podezřelí jsou dva mladíci.
Podle Mergentala je dobře, když se škola obrátí v takových případech na policii. Jednak vzbudí uniformy před dětmi větší respekt a malí nenechavci si uvědomí, že teď už jde o vážnou věc, ale celé pátrání se může i dost urychlit.
„Máme několik metod a způsobů, jak se ke straceným věcem dobrat. A policisté mají oproti učitelům také tu výhodu, že mohou dítěti prohledat osobní věci nebo i provést osobní prohlídku, když mají nějaké podezření, a nepotřebují k tomu souhlas rodičů. To učitelé nemohou," dodal Mergental.
Podle něj se také nevyplácí, když škola, rodina či zájmová organizace ve snaze nedělat rozruch opakované nebezpečné chování nějakého dítěte tutlá nebo přehlíží a problém většinou narůstá.
Když se pak malý či mladý zloděj najde, záleží na tom, jakou cenu ukradená věc má. Incident může skončit napomenutím, poznámkou, důtkou či sníženým stupněm z chování, ale když je pachatel třeba patnáctiletý a škoda přesahuje pět tisíc korun, jde o trestný čin krádež a věc se řeší soudně. Hrozí za něj polovina sazby pro dospělého, tedy až roční vězení.
„Stejné je to v případě, že mladistvý vzal nějakou cizí věc i menší hodnoty, ale přímo z kapsy, z ruky či z ramene okradeného," doplnil policejní mluvčí. Většinou sice tyto případy vězením pro mladistvého nekončí, i tak jsou ale následky pro něj i pro rodiče nepříjemné.
Jak se v těchto situacích chovat a jak postupovat, o tom většinou rozhoduje škola sama.
„Pokud je to krádež z nějaké uzamčené třídy, skříně nebo šatny, voláme hned policii. Když je to ale ztráta osobních věcí, které si dítě nehlídalo a někam odložilo, snažíme se to řešit nejdřív sami. Často se totiž stane, že se věci najdou, například se zjistí, že je někdo opravdu jen položil na špatné místo," popisuje zkušenost zástupkyně ředitele Základní školy T. G. Masaryka v Otrokovicích Olga Kadlčíková.
Ve škole se podle ní ztrácí téměř všechno – od přezůvek přes části oblečení, učební pomůcky až po peníze. „Větší obnosy by ale děti měly dávat do úschovy k učiteli, takže jde spíš o drobné částky," řekla Kadlčíková.
Podobné je to i v Základní škole Oskol v Kroměříži. „Nejčastěji se ztrácí mobily a peníze. Řesíme to většinou s policií. Když se viník najde, provedou se ve spolupráci se školním psychologem výchovná opatření a viník musí škodu nahradit," přiblížil ředitel Oldřich Gejda. Tento postup se mu jeví jako úspěšný, protože nikdo z dopadených zatím krádež nezopakoval.
Krádeže by ale učitelé ani rodiče neměli u dětí přehlížet i z jiného důvodu. Mohou být totiž podle ředitele zlínské krajské pedagogicko-psychologické poradny Miroslava Orla projevem nějakého jiného, skrytého problému dítěte.
„Nemusí se jednat přímo o kleptomanii, kdy člověk krade opakovaně téměř cokoli včetně nepotřebných věcí – ta je mimochodem velmi vzácná. Krádeže mohou být i takzvané substituční, kdy si dítě tímto způsobem něco kompenzuje. Například chce před ostatními vypadat lépe nebo chce za ukradené peníze pozvat děti na zmrzlinu a získat jejich přízeň nebo i obdiv," uvedl příklad Orel. Okrádání spolužáků může také poukazovat na problémy s výchovou v rodině, na chybějící pocit jistoty a zázemí.
JITKA VOGLOVÁ
